Obsahy knih

Jaroslav Seifert ve své knize Všecky krásy světa vzpomíná, jak se někdy v padesátých letech potkal s Nezvalem v létě v  Karlových Varech. Nezval, tehdy již velmi chatrného zdraví, se tam měl zotavit z nadměrné obezity. S velkou chutí ignoroval většinu lékařských doporučení. V jediné věci však pány doktory poslechl – přestal kouřit a skálopevně to dodržoval. Když si Seifert v jeho přítomnosti zapálil, Nezval po něm ihned skočil, vyrazil mu cigaretu z úst a za doprovodu hlasitého řevu ji rázně zadupal  do země.  Podobně energicky a zaujatě přistupoval Vítězslav Nezval  i k  literární tvorbě.

Sbírka Básně noci, věnovaná Památce Otokara Březiny, poprvé vyšla na jaře roku 1930 a zahrnovala v sobě sedm velkých básnických skladeb z let 1922 – 1929.   Dedikace Otakaru Březinovi není rozhodně náhodou.  Většina avantgardních literátů dvacátých i třicátých let si Březiny, šílence metafor,  pro jeho hloubavou a imaginativní poezii velmi vážila.  Nezval se Březinovi podobá zejména překypující obrazností a velkým množstvím metafor a přirovnání. Básně, které napsal jsou ale obohaceny o mnohé nové moderní prvky. Nezval, detailně seznámený s většinou básnických směrů dvacátého století, ohromuje  nezkrotnou fantazií, spoustou asociací a nevyhýbá se ani automatismu. Zvlášť patrný je vliv Apollinairův.

Březinův asketismus, odstup od pražské básnické komunity a samotářství se výrazně lišily od životního stylu generace českých poetistů.  Vysedávání v kavárnách, dlouhé diskuse o umění, živá i reprodukovaná jazzová hudba, svítící bulváry velkoměsta, nadšení z civilizace, radost a bezstarostnost. Uvolněná a optimistická  atmosféra  pražského intelektuálního  prostředí  měla pochopitelně vliv i na  samotného Nezvala a jeho básně. Později se začne uvnitř společnosti vytvářet jistá únava, skepse, nostalgie a smutek. V básni Signály času, která byla stejně jako ostatní  básnické útvary napsána bez jakékoliv interpunkce v roce 1931 a do sbírky zařazena až dodatečně, už  Nezval píše :  Smrti zápas s tebou vždy je nerovný    sedět uprostřed své tiché pracovny    být vyrušován zbytečnými léky    zrazen nevděčnými budoucími věky       kterým letěls vstříc jak přední závodník   ještě jedenkrát si vyjít na chodník       ještě jednou moci potěšit se jarem        ještě rozloučit se s životem  jak s darem     ještě jednou spát a ještě jednou bdít        ještě moci vychutnat bez výčitek  klid       ještě zapomenout na všecko co drtí         na smutek a úzkost z života i smrti Básně noci jsou psány srozumitelným a přímočarým moderním jazykem bez  přemíry cizích slov,  neobjevuje se v nich mnoho archaismů ani nových složenin, jsou to básně  pevně zakotvené v přítomnosti podobně  jako celé hnutí poetistů.  Mnohé z nich jsou psány pravidelným rýmovaným veršem, Nezval se ovšem nebojí různě experimentovat.

Ve dvacátých letech se na jedné straně Nezval  oddává  zdánlivě banálním jazykovým hříčkám či automatickému textu, na druhé straně se však nebojí předkládat  mnohé hluboké myšlenky. V rozsáhlé skladbě  Podivuhodný kouzelník z roku 1922 nabízí autor v několika zpěvech socialisticky laděný pohled na svět, představuje harmonickou a svobodnou společnost plnou lásky a vzájemného porozumění. Jednoduše utopie. Mluví  se zde například o diktatuře proletariátu. Na takovéto názory je možné dívat se s určitým pochopením, neboť se objevily počátkem dvacátých let,  kdy lidé ještě neměli bezprostřední zkušenost s totalitárním zřízením. Nezvalovo počínaní v letech padesátých je už jinou věcí.  Důležité ale je, že v jeho básních převládá fantazijní a slovní stránka nad ideologickou.

Báseň Edison je právem považována za jeden z vrcholů Nezvalovy tvorby. Dodnes čtenáře udivuje svou hudebností , neuvěřitelným množstvím metafor, jinotajů, obrazů a asociací.  Je poměrně těžké se  v  ní zorientovat, a tak ji můžete číst po několikáté,  a stále v ní budete nacházet mnoho nového.  Základní motiv je rozvíjen do nebývalé šíře, přičemž Nezval ukazuje ohromné verbální schopnosti, díky nimž dokáže málo slovy říci mnoho. Říká se, že na moderní literaturu mělo dlouho vliv Bergsonovo učení. Nevím, jestli Nezval Bergsona četl a nechal se jím ovlivnit, nicméně básně z dvacátých let nechávají mnohdy prostor instinktu a jsou plné životního elánu. Jestli však existoval nějaký konsistentní ideový proud, který měl na Nezvala prokazatelný vliv, pak to byl patrně Marxův dialektický materialismus.

V dějinách české literatury se objevuje jen málo básníků, kteří  se dokáží vyjadřovat s neobvyklou lehkostí a elegancí. Kvalitám Ovidia nebo Rimbauda se dle mého přesvědčení přibližují snad jen Karel Jaromír Erben a Vítězslav Nezval. Nezval byl skutečně výjimečným básníkem, což zřejmě narozdíl od jeho morálního profilu z let padesátých nikdo zpochybňovat nebude.