Tato básnická skladba se odehrává v r.1300 a pojednává o putování autora třemi záhrobními říšemi – Peklem, Očistcem a Rájem. Na Danta bloudícího v lese útočí tři šelmy (symboly smyslnosti, pýchy a lakomství ), které mu brání vystoupit na sluneční vrch. Najednou před ním stojí jeho nejoblíbenější básník Vergilius. Zaháni šelmy a nabízí mu jediné východisko: sestup do pekel a stoupání očistcem k ráji. Dante nemá jinou cestu, musí jít strmou cestou za Vergiliem jestliže nechce zemřít. Má se přesvědčit, že peklo opravdu existuje. Je pod severní polokoulí se Země a hloubí se do středu zeměkoule v podobě obrovského kráteru.
Peklo
Dante se zde setkává a promlouvá s přáteli i odpůrci, vladaři i filozofy. Ti jsou trestáni podle velikosti viny v devíti stupňovitých kruzích, v nichž jsou duše odsouzeny podle povahy svých hříchů – čím blíže ke středu, tím horší provinění. Jsou to kruhy pro nepokřtěné ( LIMBUS ), smyslné, požitkáře, lakomce a rozhazovače, hněvivé, kacíře a nevěřící, násilníky, lstivce a podvodníky, zrádce – např. požitkáři jsou týráni přívaly sněhu a krup, násilníci v řece vřelé krve. Na dně je sídlo Lucifera.
Očistec
– je ostrov s horou uprostřed oceánu. Dante prochází předočistcem (1. pásmo), pak 7 pásmy očistce (odpovídají 7 hlavním hříchům – pýcha, závist, hněv, lenost, lakomství, nestřídmost, smilstvo) – v jednotlivých pásmech provinilci snášejí tresty s nadějí na odpuštění. V 9. pásmu (rajský les) na Danta čeká Beatrice.
BEATRICE − V roce 1274 se devítiletý Dante na dětské slavnosti seznámil s o rok mladší dívkou, do které se zamiloval na celý život. Ve dvanácti letech je však zasnouben s Gemmou, dcerou Manneta dei Donati. Kdy bylo manželství uzavřeno není známo a sám Dante se o své ženě, ani dětech které spolu měli nikde nezmiňuje. V roce 1290 se dovídá o smrti Beatrice a je touto zprávou, jak tvrdí, zdrcen.
Celá cesta očistcem i peklem trvala šest dní a teprve sedmý den Dante vstoupil do ráje.
Ráj
9 blažených sfér zasvěcených příslušným nebeským tělesům (Luna, Měsíc, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter, Saturn, Stálicemi a Křišťálovým nebem. Nad nimi je sídlo Boha – Empyreum.
Nejslavnější dílo rané italské renesance, vrcholné autorovo dílo, které vzniklo v době Dantova vyhnanství za politickou činnost ve Florencii. Duchovní epos (námět z bible) s množstvím postav: z antického starověku mytologického i historického (Orfeus, Homér, Odyseus, Sokratés, Alexandr Veliký, Ovidius aj.), z bible (Kain, Mojžíš, Ezau, Jan Křtitel, archanděl Gabriel, Satan aj.), křesťanské osobnosti světců (sv. Bernard, sv. František, Tomáš Akvinský aj.). Dantovi současníci (zmínka o Přemyslu Otakarovi II. a Václavu II. ). Struktura skladby je založena na principu triády (3 části díla o 33 zpěvech, 3 šelmy, strofická tercína = 3veršová strofa s rýmem aba, bcb, cdc, ded atd.) Označení „komedie“ má dílo podle středověké poetiky. Dílo končí spásou, ne zatracením duše. Přívlastek „božská“ dostala od Boccaccia.
Leave a Reply