Obsahy knih

Spolu s Erbenovou kyticí nejvýznamnější naše epická sbírka 19. století. Z 18 básní je jen málo klasických balad s tragickým závěrem. Je to dáno Nerudovým optimismem i mimořádným darem hluboce lidského humoru. I baladické látky jsou jím nadlehčeny. V názvech Neruda pojem balady či romance zaměňuje, někdy s účinkem humorným (Balada rajská, Balada májová jsou tragédiemi jen žertem), naopak názvy Romance italská, Romance helgolandská překvapivě zesilují účin balad. Polovina básní má námět biblický či náboženský, ale motivovaný autorovým zájmem o to, jak v lidovém podání ztrácí dogma mystické rysy a naplňuje se životem.
Balada pašijová: – líčí, že největší bolestí Kristovou není nevděk, záští, zrada, ale to, že pod křížem puká hořem srdce jeho matky.
Balada horská: – vypovídá o zázračné moci upřímné dětské víry.
Balada dětská: – je ze srdce psanou soustrastí při úmrtí dcery básníka Heyduka, hojivě polidšťující samu smrt.
Balada česká: – je romancí o krátkém, ale božsky krásném českém jaru, které lze chápat i symbolicky.
Romance o Černém jezeře: – je baladickou reflexí nad tajemně přitažlivou jezerní hlubinou, pod níž jako by spaly dávné české hrdinské činy.
Romance o Karlu IV.: – zlidovělá, mistrná charakteristika naší národní povahy obrazně vyjádřená nad číší vína rozhovorem Otce vlasti s panem Buškem z Velhartic. Duše českého lidu je navenek drsná, ale zvláštní, osobitá, jen je třeba poznat ji hlouběji.
Romance o jaře 1848: – vzpomíná na chvíle mladistvého opojení v roce krátké svobody, kdy „čas oponou trhnul – a změněn svět“ a kdy se nadšeně bojovalo na demokratické ideály za demokratické ideály národní i všelidského.
Romance italská: – předvádí baladický, krutý výjev z bojů za sjednocení Itálie, kdy i Kristus stál pod červeným praporem svobody.
Romance helgolandská: – skvěle pointovaná, v níž nelidská hrabivost piráta Johna způsobí nechtěnou smrt lupičova zetě. V Baladě zimní důvtipně gradovaný pohádkový výjev s třemi vyselci a čarodějem, posedlým svou kouzelnou mocí, vrcholí výrazem lidové víry v potrestání zla.
Balada stará – stará: – je vybroušená tragická miniatura na erbenovský námět svobodné matky. Jejím základem je dialog matky a dcery sebevražedkyně, která s nemanželským děckem volá na boží soud svůdce – mlynáře.
Balada tříkrálová: – je romancí ironicky zpochybňující pravděpodobnost betlémské scény tří králů u malého Ježíška, syna tesařky, z kterého jednou vyroste monarchům nepříjemný apoštol svobody: „To se ví: přišli se slávou – jak odešli, se neví.“
Romance štědrovečerní: – líbezně hravé, žertovné zveršování myšlenky lidových betlémů, které jsou výrazem účinlivé lásky prostých lidí k chudému děťátku. Jeho rámcem je Petrův sen.
Balada májová: – zachycuje dívčí kouzlení s prosbou k sv. Petronile o chlapce – přinejhorším třeba zrzavého.
Balada rajská: – je rozmarnou romancí o tom, že není věrných žen.
Romancemi jsou i poslední tři „balady“ věnované K. H. Borovskému, slávě české polky a družné svatbě v Kanaán: „Kde dobří lidé jsou, je vždycky dobře býti.“
Balada dětská: – Neruda zde nastiňuje mateřskou lásku a cit – matka těžce odpočívá po probdělé noci, kdy uspávala a konejšila své dítě. Zatím si je smrtka odvede – zve dítě, ať si jde hrát. Zajímavé, že smrtka je také dítě. Ale dítě nechce – má svou matku rádo; nechce odejít, aby matičce neudělalo starosti. Nakonec však odejde. Těžko říci, zda má tato /“balada/“ dobrý nebo špatný konec, protože dítě je zbaveno utrpení pozemského života (těžké nemoci) a jde si do nebe /“hrát/“. Na druhou stranu zase matka bude velmi smutná, protože jí umřelo dítě.
Romance o Karlu IV.: – Král Karel s Buškem z Vilhartic ochutnávají víno, které do Čech dovezl Karel. Král Karel doufá, že dobré francouzské víno, které sem dovezl, bude stejně dobré (ne-li lepší) než původní. Zpočátku mu vůbec nechutná, ale pak si zvykne na jeho trpkost – to s ním udělala velebená česká zem – vpije se. Neruda to zde nastiňuje tak, jako by /“velký, dobrý, český král/“ (Lucemburk, cizinec, ani česky zpočátku neuměl) byl jediný, kdo se zasloužil o to, že v Čechách se začalo pěstovat víno. Nemyslím si, že by tomu tak bylo, protože víno na Moravu se dostalo mnohem dříve než ve čtrnáctém století. Autor toto víno porovnává s Čechy – jejich duší a chováním.
Romance Helgolandská: – Bouře žene loď ke břehu. John rozsvítí klamnou lampu a loď ztroskotá. Šel ji vykrást. Jak začal sekat, uslyšel hlas. Nabízel mu polovinu majetku v lodi za záchranu. John odjede a počká do rána, protože když všichni zemřou, nebude mít jenom polovinu lodi a jejího bohatství, ale celé. Jak se do lodi ráno pustí uvidí mrtvého zetě – dcera si ho chtěla vzít a on jí chtěl udělat větší věno. Myšlenka této romance je jednoznačná – pomáhejme ostatním lidem – vrátí se nám to. Pokud by se všichni lidé chovali tak, jak John v této baladě, moc by tu toho po nás nezbylo. Neruda je známý skeptik, a proto se nás snaží před touto možností varovat.
Balada rajská: – Svatá Alžběta je smutná, chodí po nebi se skloněnou hlavou. Marie se jí ptá proč – má ochraňovat věrné ženy a za celou svoji 500 let dlouhou službu slyšela jen o jedné v Čechách a jak se za ní vypravila, aby ji chránila, už bylo po věrnosti. Nevím, jestli byla ve světě tak špatná morálka. S největší pravděpodobností je to Nerudova nadsázka a jeho zajímavý humor.
Balada o svatbě v Kanaán: – Popis biblického příběhu o svatbě v Kanaán, které se zúčastnil Ježíš a proměnil vodu ve víno. Další /“balada/“, u které není nic tragického. Naopak, svatba v Káni Galilejské je velmi radostnou událostí pro všechny lidi. Ježíš zde poprvé činí zázrak.