Obsahy knih

Georgas Duroy pracoval u pařížské dráhy coby řadový úředník se směšným platem. Věčně ho trápila vlastní chudoba a bezmoc, s jakou se z ní snažil vyprostit. Patřil mezi pařížskou spodinu. Jednoho dne potkal svého kamaráda z války a ten mu nabídl práci v redakci novin kde sám pracoval. Georgas zpočátku dostal zcela bezvýznamnou práci, ale jeho plat byl několikanásobně vyšší než u dráhy. Díky příteli začal nenápadně pronikat do blízkosti pařížské smetánky. Přítel ho brával k sobě na večeře, kde hostil i významné politiky a šlechtice. Ti si ctižádostivého a příjemného Duroye oblíbili tak, že jej sami začali zvát k sobě na návštěvy. Byl populární hlavně u žen a plně toho využíval aby se dostal na špici, jelikož nikdy nepochyboval o tom, že patří právě tam. Za jeho milým chováním a komplimenty se schovávala nelítostná vypočítavost a touha po úspěchu a penězích. U přítele se seznámil s bohatou paní de Marelle, kterou pojal za milenku. Po náhlé smrti svého přítele si vzal jeho vlivnou manželku. Spolu s ní zdědil přítelovo postavení, práci i plat. Čím více peněz a vlivu měl, tím chtěl stále více a více a nikdy nebyl spokojen se svou současnou situací. Byl si plně vědom svého vlivu na ženy a bezostyšně ho zneužíval.
I po svatbě si ponechal milenku paní de Marelle. Svedl navíc dosud bezúhonnou ženu svého ředitele, která se do něj bezhlavě zamilovala a nechala se jím zneužívat. Duroy měl tedy doma ženu, která měla díky svým známostem přehled o novinkách na politické scéně. Ty Duroy používal ve svých zpravodajstvích. Jednu milenku- paní de Marelle- měl nyní čistě pro potěšení, i když mu dříve poskytovala půjčky, které nikdy nesplatil. A žena jeho ředitele mu poskytovala další cenné informace z vyšší společnosti.
Mohl být se svým životem plně spokojen, ale chtěl víc. Jeho šéf se zapletl do tajné politické transakce, na které vydělal nehorázné množství peněz a takřka ze dne na den se z něj stal nejbohatší a nejuznávanější občan Paříže. S jeho vzestupem stouply na v ceně i jeho noviny, pokládané dosud za podplatitelný politický plátek. A spolu s novinami stoupal i Duroy. Jeho ředitel měl dvě dcery, jejichž věno se po otcově triumfu výrazně zvedlo, a tak vzrostl i zájem o ně. A tu Georgas zase ucítil peníze. Využíval bezhlavosti, s jakou jej tajně milovala šéfova žena, aby pronikl do soukromí její rodiny a mohl zahájit útok na její nejmladší dceru. Ta se jeho náklonnosti poddávala s udivující podmanivostí, stejně jako její matka. Duroyovi začala překážet jeho současná žena, a tak ji, která měla na jeho kariéře největší podíl, plánovaně přistihl při cizoložství a rozvedl se s ní. Teď už mu nic nebránilo v tom, aby se zmocnil šéfova jmění. Tajně jeho dceru unesl, načež samozřejmě dostal povolení si ji vzít. A tak celá Paříž, a možná celá Francie záviděla tomu bohatému a uznávanému muži, jakým se stal. Byl na sebe náležitě hrdý. Jako vždy mu ale dosažené postavení nestačilo, a proto se rozhodl stát se poslancem.