Jarmila žije v menším městečku Lichnově. Má dvojče Václava a menšího bratra Ivana. Jarmila se zamilovala do Toufala, který měl na ni silný vliv. Byl to 19-letý chlapec, který se na svůj věk choval dost pošetile a nerozhodně. Rodiče Jarmily odjíždí na kongres do Malovy. Nad dětmi má dohled chůva – Jarmila. Mezi dětmi neustále vznikají hádky a bouře a bojují proti sobě. Jarmila jde navštívit Toufala do jeho chaty v lese, ale nedorazí tam. Dovídá se o srážce vlaku, který jel do Malovy a uvědomuje si, že tím vlakem jeli i její rodiče. Utíká domů, sourozenci se smiřují a společně pátrají po rodičích. Nakonec přichází telegram, že rodiče tímto vlakem nejeli. Děti jsou šťastné a uvědomují si své prohřešky. Jarmila se cítí vinna tím, že se tak lehce dala svést Toufalem. Hledá nápravu.
Hlavní postavou této knihy je Františka, velmi hezká dívka. Chlapci se kolem ní točili, ale její matka neměla ráda zálety. Do Františky se zamiloval Jan z Polany. Tajně se scházeli a chtěli se vzít. Jan byl dřevorubec a jednou ho zabil strom. Františka zjistila, že čeká dítě, ale matce nechtěla nic říct. Rozhodla se, že si nechá dítě vzít, ale bylo už pozdě. Narodil se jí syn Metoděj. V té době byla velká ostuda mít dítě za svobodna. Františka šla sloužit a chlapec si hrával u hajných. Protože byla Františka pěkná, zalíbila se vdovci Podešvovi. Sedlák bydlel v horách a měl jednoho již ženatého syna. Františčina matka i příbuzní ji přemlouvali, aby si vdovce vzala, že se bude mít dobře ona i chlapec. Ještě před svatbou se ukázalo, že to Františka nebude mít lehké. Na Podešvově statku bydlela děvečka Rozina. Povídalo se, že s ní má sedlák poměr. Rozina se snažila ze všech sil překazit svatbu. Po svatbě byla Františka více služkou než selkou a malému Metodějovi bylo velmi křivděno. Ani jeden z nich neslyšel vlídné slovo, Františka jen hrubé nadávky a urážky, Metoděj byl navíc bit. To všechno nejen od sedláka, ale i od Roziny. Metoděj nakonec z domu utíkal a vracel se potají, někdy až za týden. Jednou, v době tuhé zimy, se nevracel, byl silný mráz a mrholilo. Františka měla o Metoděje velký strach, sedlák však řekl, že by bylo lépe, kdyby někde zmrzl. To Františku velmi rozčílilo a šla Metoděje hledat. Našla jej úplně promrzlého zahrabaného v seně. Když se od Metoděje zvedala, uviděla ve dveřích postavu sedláka a děvečky. Myslela si, že to jsou jen stíny, hodila po nich lampou, vyběhla ven a zavřela závoru. Nebyly to však stíny, ale lidé. Seno ve stodole se od hořící lampy vznítilo a sedlák s Rozinou uhořeli.
Všechno to začalo, když se objevil systém MAXIM. Muži si na kalkulačkách počítali, jak správně žít. Pomocí tabulek a televizního pořadu měnili svůj život. Zdravý život bez manželek a děti. Až přišel Klimatický šok. Zatáhla se obloha a oni si začali stavět ochranné ploty.
Teď jim vládnou ženy. Celý týden se musí učit ženským pracem – žehlit, prát, starat se o děti atd. Za každou špatně odvedenou práci ztrácí možnost dostat se domů ke svým rodinám. Žijí totiž v mužském sektoru. Ženy si zatím užívají klidné domácnosti, popřípadě jim usnadní práci některý z PV (převychovávaných mužů).
Podporučík Renata Sahulová nenávidí osoby mužského pohlaví a taky jim to pořád dokazuje. Stačí odmlouvat, nedokončený úkol nebo jen špatně přišitý knoflík a nedostanou se domů. Její názor na chlapy je totiž takový, že jsou to zvířata, kterým jde jen o jedno. Má teprve 18 let a o životě před O.P. (Opravdovým Pořádkem) moc neví. Ale i ona je obyčejná žena a ženy potřebují muže. Zamiluje se do 19-ti letého Boleslava Branského a láska ji změní. Nelegálně mu pak píše propustky, aby se mohli tajně scházet.
Tenhle podvod zjistí majorka Zuzana Premingerová, která o Bolka projeví zájem. Najme si ho jako osobního sekretáře, ale on se o ni vůbec nezajímá. To se jí teda vůbec nelíbí, a tak je mučen. Bolek je na tom dost špatně, když se nemůže scházet se svou láskou, proto je puštěn z vězení. To je ale pořád málo.
Majorka udá Renatu za falešné propustky a ta je hned odvedena na farmu, kde jsou odsouzení zločinci. Kvůli Branskému ji chce dostat Zuzana dostat zpátky, ale na tohle jsou její pravomoce krátké. Zatím tam odvedou i Boleslava.
Celý systém se začíná pomalu hroutit, protože ženy chtějí své muže zpátky. Znovu se zatahuje obloha jako před Klimatickým šokem a Zuzana už ví, co udělá. I za cenu, že se to nepovede, musí napsat rozkaz jménem velitelky o rozpuštění sektoru…
Čtenářsky poutavá novela Vladimíra Párala patří k cyklu románů a novel, souhrnně nazvanému Pět způsobů ukájení.
Podtitul příběhu – „jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje“ – nepatří jen našemu hrdinovi. – Je jím Jacek Jošt („33/175, obličej oválný, oči a vlasy hnědé, zvláštní znamení žádné“). Tragikomický obraz úředníčka ústecké chemičky, který díky známým poměrům stále něco pro závod shání po republice ve směru Brno – Ústí. Jaká příležitost pořídit si postupně ve světě harém, fungující dle jízdního řádu! Jeho Lenka v automatismu života zná už jen dcerku Leničku a muži důvěřuje jen naivně, že jí Jacek občas sám nastražuje suvenýry svých nevěr, ale marně. Ve vlaku se domluví s mladičkou, hezkou Naďou, která ho nemíní „uhánět“, inzerce pomůže k řádce dalších dívčích a dámských adres, na každé čeká něco pěkného : Hanička – dítě čisté, učitelka bezmezně oddaná, Lída – půvabná vdovička z hájovny uprostřed lesa se dvěma rozmilými dětmi, Anna – vlivná zaměstnankyně velkého podniku, která pomáhá shánět – i báječné místo pro Jacka. Tina je dolarová sexbomba, „zlatopomerančová“, kterou to brzy omrzí, ale nabídne Jackovi šikovnou benzínovou pumpu, u níž stačí nedotočit nějaký ten litr benzínu a za chvilku je pěkný kapitál … Jenže i ta švarná Naďa z vlaku se zařizuje a chce své … Jak se zbavit manželky ? Jacek jí marně hledí přivést na stopu svých milostných avantýr, dokonce sežene na inzerát muže, kterým ženu dohazuje ještě před rozvodem. Většina zájemců se zděsí, ale jistý „trpaslík“ ne. A od něho se všecko dozví milá Lenka, za kterou během Jackových omlouvaných absencí pilně dolézal soused Trošt. Joštovi se to nakonec všecko přejí a zhnusí, rozešle svým „nadějím“ upřímné vysvětlující listy – ale shodou okolností v době, kdy je sám svou zmoudřelou Lenkou „katapultován“ a na jeho místečko si sedá soused. Tedy žádný filmový Happy-End. V návratu navíc našemu Casanovovi zabrání náhodná smrt.
K Páralovým černě humorným pasážím patří i jeho parodický humor stylistický a jazykový, s užitím telegrafické řeči inzerátů, úředních formulí, vět jmenných anebo neslovesných.
Jakýsi Thomas Malory, stoprocentní Yankee, člověk praktický, byl ředitelem závodu; měl pod sebou nějakých 2000 lidí. Často se rval, až jednou narazila kosa na kámen. Pořádný chlapík a velký silák Herkules ho vzal heverem po hlavě, až to ruplo. Když přijde k sobě, octne se pod dubem v trávě v šestém století. Je zajat urozeným rytířem Kayem, který ho dá předhodit králi Artuši. Yankee má být druhý den popraven. Clarence, Kayův panoš, se s Yankeem spřátelí. Yankee musí jednat. Vzpomene si, že zítra v poledne má být zatmění slunce, a tak pošle Clarence, aby vyřídil králi, že nechá zhasnout Slunce, pokud ho nepropustí. Kouzelník Merlin chce nechat Yankeeho popravit ihned. Naštěstí se zatmění koná již tento den, a Yankee ho využije ke svému plánu. Stává se z něj dvorní kouzelník a Merlinovy ambice klesají. Lidé chtějí vidět další zázrak, a tak Yankee nechá vybuchnout Merlinovu věž. S Clarencem zakládá tajně továrny a školy, a snaží se zavést telegraf. Za svou čarovnou moc si vyslouží titul Šéf. Na jednom z turnajů rytíř Gareth srazí rytíře Dinadana z koně, a Šéf zvolá: „Aby pánbůh dal a bylo po něm!“ Poznámku uslyší rytíř Sagramor, a myslí si, že byla na něj, a tedy Yankeeho vyzve na souboj. Yankee dostane 5 let na bojovou přípravu, neboť rytíř Sagramor se vydá hledat svatý grál.
Vyjede tedy na potulné rytířování zachránit 10 panen před třemi strašnými obry. Doprovází ho Alina, žena, jež ví, kde se obři skrývají. Po cestě ho přepadnou rytíři, ale vzdají se mu, neboť se ho bojí. Mocný Šéf si totiž zapálí cigaretu a rytíři se draků bojí. Když Šéf dojede na místo určení, zjistí, že oněch 10 panen jsou pouze vepři a tři obři obyčejní pastevci, koupí tedy vepře a jede zpět. Během putování si pořídí své vlastní rytíře, kteří na sobě nosí reklamu na jeho zboží. Urozený pan rytíř Madok měl nápisy: Používejte Petersonových profylaktických kartáčků na zuby. Mají všech pět P.
Potom putuje do svatého údolí, ve kterém vyschl pramen, údajně protože byl spáchán hřích. Merlin se marně pokouší pramen oživit, na jeho místo nastoupí Šéf. Zjistí, že je třeba studni asi 30 m pod zemí opravit a přidá pumpu. Lidé jsou nadšeni dalším zázrakem! Společně s králem Artušem se vydávají za chudáky, a cestují zemí. Po dobrodružstvích se dostanou do otroctví, a za útěk a zabití pána mají být pověšeni. Šéf naštěstí stačí přivolat telefonem 500 udatných rytířů na kolech v čele s Lancelotem a jsou zachráněni. S Alinou odjíždí na cestu do Francie. Když se vrací, spatří opuštěná města, železnice, telegrafy. Když byl ve Francii, vyšla ve známost pletka Lancelota a královny. Artuš se na Lancelota rozhněval a rytíři se rozdělili na dva tábory. Lancelot umírá, ale boj pokračuje, až nakonec zemře i Artuš.
Vládcem země je teď Šéf a na zemi církev uvrhne interdikt. Šéfovi zbude pouze Clarence a 52 nejvěrnějších hochů z Akademie, ostatní se bojí hněvu církve a odmítají Šéfovu republiku. Šéf nechá raději vyhodit do povětří všechny továrny a opevní se v Merlinově jeskyni. Celá Anglie obléhá jeho sídlo, avšak marně. Před deseti kruhovými ploty, v kterých je zaveden proud, je minové pole. Zdálky je celá pevnost hlídána kulometnými hnízdy. Tisíce nepřátel umírá bez ztráty jediného muže z Šéfovy strany. V noci se jde Clarenc s Šéfem podívat na raněné. Jeden z vojáků ho zraní a nakonec ho Merlin začaruje do 13. století. Děj se nyní přesune do budoucnosti, kdy Thomas Malory umírá na lůžku.
První část děje se odehrává ve Verriéres. Syn tamního tesaře Julián Sorel je zaměstnán u starosty de Rénal jako vychovatel. Po nějaké době se mezi Juliánem a starostovou ženou paní de Rénal vytvoří více než přátelská náklonnost. Julián toho využije a částečně z touhy pokořit pýchu boháčů ji svede. Po nějaké době se o jejich poměru díky zášti místního ředitele chudobince dozví podváděný manžel. Nešťastné paní de Rénal, která je stíhána obrovskými výčitkami svědomí, se nejdříve podaří manžela přesvědčit, že jde o spiknutí, ale když už je hranice obecného opovržení a ostudy neúnosná, je Julián nucen Verriéres opustit. Za pomoci abbého Chélana, jeho učitele a starého přítele, dostane protekční místo v semináři v Besaçonu, krajském městě. Abbém byl doporučen řediteli semináře Pirardovi, jansenistovi, kterého se většina obyvatel kláštera snaží zbavit. Naučí se tamní povinné přetvářce, a když konečně přestává dělat základní chyby v chování (příliš dobré znalosti, vlastní názory atd.), je jeho ochránce vypuzen ze semináře. Naštěstí má abbé Pirard dobrého přítele, markýze de la Mole, který jemu i Juliánovi zajistí zaměstnání.
Vypravěč v osmi kapitolách seznamuje čtenáře s příběhem Malého prince. Vypravěč (samotný Antoine de Saint-Exupéry) uvízne v poušti a snaží se opravit své letadlo, když se náhle objeví Malý princ. Prosí vypravěče, aby mu nakreslil beránka. Vypravěč, který neví, jak jej nakreslit, nakreslí hroznýše se slonem uvnitř žaludku, kresbu, kterou považovali dospělí za klobouk.
„Né! Né!“ říká princ. „Já nechci hroznýše se slonem uvnitř! Já chci beránka…“ Vypravěč nakreslí beránka, ale kresby se Malému princi nelíbí. Nakonec vypravěč nakreslí bednu, ve které je beránek. Malý princ, který vidí beránka v bedně, tak, jak vidí slona v hroznýši, říká „To je perfektní.“
Vypravěč hovoří o asteroidu, domovu malého prince. Malý princ žije na planetce o velikosti domu, B612, která má tři sopky (dvě činné a jednu vyhaslou). Tráví svůj den péčí o ni, vytrhává baobaby, které tam neustále zakořeňují. Stromy by proměnily planetku v prach, kdyby je někdo nevytrhal. Malý princ si zamiluje růži, ale ta, zdá se, jeho cit neopětuje. Malý princ opouští svůj domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek (číslovaných od 325 do 330), každá obývaná jiným dospělým.
Král, který vládne hvězdám, kázaje jim činit to, co dělají i bez něj. Každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné. Když se malý princ rozhodne odejít, jmenuje ho král svým vyslancem.
Domýšlivec který chce být obdivován všemi, ale žije na své planetce sám. Neslyší nic, co není projevem obdivu.
Pijan, který pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije.
Bysnysmen který je neustále zaneprázdněný počítáním hvězd, o kterých si myslí, že jsou jeho. Přeje si je použít, aby mohl koupit více hvězd.
Lampář, který žije na planetce, rotující jednou za jednu minutu. Před nějakou dobou mu bylo nařízeno rozžínat lampu v noci a zhasínat ji ráno. V té době se těleso otáčelo rozumnou rychlostí a lampář měl čas na odpočinek. Poté se ale rychlost otáčení zvýšila. Lampář chtěl zůstat věrný příkazu, a tak rozžíná a zhasíná lampu každou minutu, bez odpočinku.
Zeměpisec který tráví všechen svůj čas tvorbou map, ale nikdy neopouští svůj stůl k dalším objevům.
V Londýně se objevil podivný člověk, ze kterého čiší hrůza a v každém vzbuzuje neklidné pocity a nechuť. Zvláště rozrušený je pak advokát Utterson, kterého znepokojila závěť jeho dobrého přítele Henryho Jekylla. V případě jeho smrti či zmizení má veškerý majetek dostat právě Edward Hyde. Vše má prostý důvod — doktoru Jekyllovi se podařilo namíchat směs, jakousi drogu, po jejímž požití se, tělem i duší, změní v Hyda. To mu dovoluje oddávat se nočnímu životu a choutkám, které si jako vážený doktor nemůže dovolit. Hyde však postupem času nabývá na síle a svévolně přebírá vládu a Jekyllovi ke všemu začnou docházet látky potřebné k namíchání lektvaru. Zoufale se snaží jej znovu namíchat, aby mohl držet Hyda na uzdě, ale původní chemikálie byly pravděpodobně znečištěné a stejný vzorek se mu nedaří sehnat. Zanechá dopis, ve kterém vše vysvětluje a v poslední chvíli, dokud je ještě příčetný, přesto, že se ho jeho přátelé snaží zachránit, spáchá sebevraždu.
—
O Edwardu Hydovi se dozvídáme z úst pana Entfielda. Ten se setkává na ulici se známým – advokátem Uttersonem a popisuje mu záhadnou událost, které se stal svědkem. Podivný muž vrazil v noci na ulici do dívky, dokonce na ni šlápl a pak utekl. Entfield si však zachoval chladnou hlavu, s dalšími lidmi chlapa dohonili a vymámili z něj šek pro rodinu děvčete. Jmenoval se Hyde.
To zvláštní příjmení právníkovi neustále „vrtá hlavou“. Najde poslední vůli Henryho Jekylla, jenž celý svůj majetek v případě smrti nebo dlouhé nepřítomnosti odkazuje právě Hydovi. Advokát také zjistí, že Edward Hyde u pana Jekylla žije.
Edward je však opravdu podivná osoba. Ve městě je spácháno několik vražd, ze kterých je obviněn. Problém je, že je těžké ho obvinit, zvlášť proto, že ho nikdy nikdo pořádně neviděl. Už z dálky budí hrůzu svou malou vychrtlou postavou.
Jekylla navštíví přítel, dr. Lanyon. Po této návštěvě však doktor záhadně onemocní a zemře. S Jekyllem se též něco děje. Nevychází z pokoje a jídlo si nechává nosit před dveře.
Jeho sluha Poole zahlédne v noci osobu s maskou pobíhat po domě. Vyděšen zavolá právníka Uttersona a vydají se do pracovny, kam muž vběhl. Na zemi najdou nehybného Hyda. Co se to děje? Je to záhadná situace. V pracovně na stole leží zpráva od dr. Lanyona a dopis psaný Jekyllem pro Uttersona. V něm mu sděluje, že až toto bude držet v ruce, on už bude pryč. Pro pochopení ať si přečte doktorovu zprávu.
V ní Lanyon popisuje, že byl dopisem požádán, aby zašel do Jekyllova domu. Tam vytáhne zásuvku stolu a s celým obsahem ať ji odnese k sobě domů. O půlnoci vpustí dovnitř muže, který jej navštíví.
Všechno se stalo. Když ta vyzáblá osoba opravdu dorazila, hned se vrhla na zásuvku a v ní ukrytou lahvičku. Chlápek smíchal jakýsi lektvar a vypil jej.
Ta hrůzná událost, co následovala, se snad nedá popsat. Příchozí začal křičet, lapal po dechu, rozpouštěl se a měnil. Nakonec tam stál Henry Jekyll. A tak pochopil, že Jekyll a Hyde jsou jedna osoba. Z toho šoku se však nevzpamatoval. Jeho dopis končí slovy, že už jej čeká jen smrt.
Jak to tedy byl s Jekyllem a Hydem? To se dozvídáme v poslední kapitole z úst Henryho Jekylla. Vyrůstal jako hodný bohatý chlapec. Ve skrytu duše se však skrývala ta zlá povaha, která se na povrch nikdy nedostala. Měl vlastní teorii, že člověk má dvě stránky – dobrou a špatnou -, každá je však v těle oddělena. A proto vynalezl tinkturu, která mu mohla pomoct. Když ji vypil, nevěřil vlastním očím. Celý se změnil. Fyzicky i psychicky. Všechny špatnosti se tak konečně dostaly ven.
Žil dvojím životem. Jenže Hyde ho časem začal ovládat. Páchal zločiny a emociálně jej mučil. Zbavit se ho ovšem nešlo. Svůj lektvar vytvářel z kuchyňské soli. Poslední zásilka však byla něčím kontaminovaná. Nápoj tak nevznikl.
To znamenalo konec nešťastného Henryho Jekylla a prokletého Edwarda Hyda.
Bývalý pomocník štábního chirurga, otec Charlese Bovaryho, musel po aféře s odvody odejít z vojenské služby. Oženil se s dcerou obchodníka s pleteným zbožím a žena mu porodila syna. Mladého Charlese vyučoval ve 12 letech farář, poté byl poslán do gymnázia v Rouenu, kde se hoch stal lékařem. Matka mu našla nevěstu: 45letou vdovu po soudním vykonavateli s 1 200 librami renty. Charles si představoval, že ačkoliv je jeho žena ošklivá, přinese mu přece jen lepší postavení, peníze a volnost. Každého dne byl ale svou ženou neustále upomínán. Jednou si starý statkář Rouault zlomil nohu a Charles byl přizván za pacientem. Rouaulta vyléčil, a ten mu byl velice vděčen. Charlese přitahovala Rouaultova mladá dcera Ema a často za ní a jejím otcem jezdil na návštěvy. Snad možná i proto se vdově přitížilo a s Charlese se stal vdovec. Po roce se nakonec rozhodl pro svatbu a s tchánovým souhlasem si i krásnou Emu vzal.
Ema vyrůstala od svých 13 let v klášteře. Nejenže se na začátku v klášteře nenudila, naopak se jí mystické ovzduší líbilo. Později si však zamilovala historické příběhy a po smrti její matky si náhle s velkým překvapením ctihodné sestry povšimly, že se vymaňuje z jejich vlivu. Klášter opustila a vrátila se zpět k otci. Nyní byla Charlesovou ženou a napadalo ji, proč nejsou líbánky nejkrásnější dny jejího života? Uvažovala, jak s manželem plují lodí, putují na koních a další romantické představy ji také dráždily. Monotónnost a rutina všedních dnů ji začala zneklidňovat a skličovat. Koncem září však do jejího života zasáhla neobyčejná událost: byla s Charlesem pozvána na zámek Vaubyessard k markýzi d´Andervilliers. Přepych, ty sladké tóny hudby a další nové zážitky jí otevřely oči. Jenomže to bylo vše, nudný život pokračoval. Někdy hovořila dlouze a horečnatě, jindy následovala najednou ochablost, kdy vůbec nepromluvila. Charles ji nechal prohlédnout přítelem, který mu sdělil, že potřebuje změnu prostředí. Když se v březnu stěhovali z Tostes do Yonville, byla již paní Bovaryová těhotná.
Nové prostředí jí zpočátku prospívá, pak se však paní Bovaryová oddá své beznadějnosti a tíží ji břemeno nenaplněné lásky. Výborně si rozumí s mladým Leónem, který ji tajně miluje. I ona je přesvědčena, že rozptýlení s mladíkem je to, co jejímu srdci schází. V obou se však nenalezne odvaha na realizaci vztahu, a tak León raději odjíždí studovat do Paříže. Paní Bovaryová již nevěří v lepší časy. Lékárník Honais, Binet a ostatní se těší na slavnostní vyznamenání Zemědělské společnosti v Tostes. Na předávání jsou všichni i bohatý šlechtic Rodolphe, který se do Emy zamiluje. Při slavnosti jí vyzná svou lásku a uspěje. Ema nepochybuje a něco nepostřehnutelného zaplaví její bytost a celou jí to promění. Opakuje si: „Mám milence, mám milence“ a naplňuje ji radostná myšlenka potěšením. Vstupuje do nádherného světa, kde všechno bude jen vášeň, extáze, milostné šílenství. Vzpomíná na hrdinky knížek, které četla, a najednou se sama stává součástí těch myšlenek, které ji okouzlovaly.
Vyjíždí si s Rodolphem na koni a často se společně scházejí. Nikdo v jejím okolí o tom nemá nejmenší potuchy. Nenávidí Charlese, svou dceru a život bez Rodolpha. Posluhovači Hyppolitovi má Charles operovat koňskou nohu, a tato událost ho k němu načas zpátky přitáhne. Když však operace skončí amputací, Ema svého manžela nenávidí ještě více. Je rozhodnuta s Rodolphem opustit domov. Milenci se však tato situace nehodí, a tak ji nakonec napíše dopis na rozloučenou a odjíždí bez ní. U oběda se Ema náhle zhroutí, když ji Charles nabídne meruňky od Rodolpha. Charles ji dlouhou dobu léčí, protože to s ní nevypadá dobře. Ema balancuje nad propastí. Až na podzim ji přiměje k rozptýlení na divadelním představení v Rouenu. V opeře se opět setkává s Leónem, který je v Rouenu na praxi.
Zamilovaný León Emu svede a stávají se z nich milenci. Paní Bovaryová si zajistí alibi v podobě hraní na klavír a každý čtvrtek se s ním schází. Po celý čas však utrácí a je nucena podepisovat směnky. Poprvé má dluh 800 tolarů. Podruhé již 3 000, ale z krize se dostává. Mazaný obchodníček Lheureux jí ale po celou dobu prodává všelijaké nepotřebné drahé cetky, za které nechce ihned zaplatit. Všechny platby odkládá dokud nebude mít jeho dlužník solidní dluh. Prostřednictvím pana Harenga si Lheureux vyžádá zaplacení 8 000 tolarů. Kde má Ema takové peníze vzít? León se jí začíná odcizovat, ale i tak ho požádá o půjčku. Nikdo jí však nechce půjčit. Zoufalá Ema je ochotna nabídnout i své tělo, aby získala peníze. Celý záměr je však bezúspěšný. Ani Rodolpho, kterého vyhledá po 3 letech, ji nepomůže.
Zbývá jí jediná věc – sebevražda. Justinovi přikáže, aby přinesl od pana Honoise arsenik, který pak užije. Smrt je dlouhá a plná utrpení. Charles jí vše odpouští, ale většina jejich vybavení je zabavena soudním exekutorem. Příběh končí svatbou pana Leóna a pohledem na chudého manžela zesnulé paní Bovaryové, který má kromě dluhů na krku ještě malé dítě.
Příběh začíná o několik let poté, co dívka opustila domov. Nana začíná v 18 letech svou divadelní kariéru v Pařížském Varieté pana Bordenava. Na premiéru „Zlatovlasé Venuše“ se dostavili všechny známé osobnosti tehdejší společnosti. Bordenave líčí celé své divadlo novináři Faucherymu jako „svůj bordel“. Přišli i Mignon a bankéř Steiner, hrabě Muffat se svou ženou hraběnkou Sabinou a tchánem, markýzem de Chouard. Nanin milý Daguenet je pyšný. Celé divadlo se na novou hvězdu velice těší. A pak přichází na scénu, zpěv se sice podobá spíše zvuku pantů u dveří, ale vždyť ona je nahá! Mužskou část publika popadne vzrušení a Bordenavův „nový kus“ má velký úspěch. Nanina služka Zoe nestačí v bytě madame Nany přijímat návštěvy – zástupy jsou až na schodišti. Nanu stále stíhá její bývalá pověst kurtizány. Každý den střídá jednoho muže za druhým. U Muffatů na večírku se o nikom jiném než o Naně a hraběti Bismarkovi nemluví. Faloise se uchází při té příležitosti o starší Gagu a Faucheryho pronásleduje myšlenka na paní hraběnku Sabinu Muffatovou. Hrabě s tchánem Nanu navštíví pod záminkou charity. Nana potřebuje dvacet ludvíků (dvacet 20-ti frankovek) pro paní Leratovou, aby mohla přivést maličkého Ludvíčka. Syna měla již v 16-letech. Peníze obstará návštěvou jednoho milence.
Brzy po premiéře pořádá Nana večírek. Hrabě Muffat odmítá přijít z mravních důvodů. Bankéř Steiner je až po uši zamilovaný a peníze se Naně jen hrnou. Při 44 repríze varieté slaví herec Fontan svátek a do divadla přijde i sám princ. Hrabě Muffat, který nikdy neviděl hraběnku Muffatovou, ani jak si obléká podvazky, je spolu s následovníkem trůnu přítomen nejintimnějším podrobnostem ženské toalety a svodům ďábla (Nany) podléhá. Na podzim se Naně dostává konečně volno a vydává se s Ludvíčkem a paní Leratovou na Milku, kterou jí Steiner koupil. Mladý Jiří Muffat (Zizi) Nanu navštěvuje a starý hrabě Muffat odchází vždy s nepořízenou. Více síly má pak do dalšího tažení. Fauchery mezitím obletuje na Blahosti hraběnku Sabinu a všichni ze zámku odsuzují Naninu společnost. Jednoho pondělí se Muffatovi s rodinou vydají na procházku a spatří ve čtyřech kočárech Naninu společnost. Vedle Nany sedí Steiner i jejich „Zizi“, Faloise má Gagu, Karolína Hequetová Labordetta a Lucy Stewardová (jež sní o Milce) Mignona se synky. Takový skandál uváže Jiřího (Ziziho) na Blahosti. Brzy nato Nana odjíždí do Paříže.
Hrabě Muffat si počká před vchodem do divadla, kde již Nana obletuje Fontana. Naně je paroháče Muffata líto, a tak ho pozve k sobě do bytu. Jeho naléhání však nevydrží a hraběti prozradí, co právě v té samé chvíli provádí Fauchery s jeho paní, hraběnkou Sabinou. Rozčilený Muffat je spolu se Steinerem z bytu vyhozen a potuluje se po Paříži. Ráno přijde celý zablácený na zámek. Steiner je ve finančních potížích a musí prodat Mignonovi (Lucy Stewardová dosáhne svého) Milku. Poté se lakomý Fontan s Nanou ožení a mají dohromady 17 000 franků (10 000 Nana + 7 000 Fontan). Zpočátku si žijí pěkně a cukrují se od rána do večera, brzy je ale Nana bita a vyhledává společnost své přítelkyně Sametky. Po třech měsících je finanční situace vážná: zbývá 7 000 franků a Fontan je shrábne. Občas přidá 3 franky na domácnost. Nana se musí věnovat starému řemeslu a se Sametkou si vydělávají. Jednou ji však Fontan nepustí domů (má tam jinou ženu) a vyhodí ji na ulici. Sametku navíc vyhodí domovnice, a tak se společně ubytují v hotelu. Ten den policie dělá zátah na prostitutky a Sametka je zatčena. Opuštěná Nana se vrací k paní Leratové a Labordette jí nabídne návrat k divadlu.
Ve Varieté se právě zkouší „Malá vévodkyně“ a Nana má schůzku s Muffatem. Ten je ochoten dát jí peníze, bohatství i opustit Rózu Mignonovou. Nana požaduje roli počestné Heleny. Bornedave je svolný, protože potřebuje od Muffata půjčit peníze, ale autor hry Fauchery na to nechce přistoupit. Vždyť Nana je rozená koketa! Nakonec Nana dosáhne svého a Muffata to stojí 10 000 franků v podobě odstupného Róze Mignonové. Ta je však za měsíc spokojená, protože na premiéře diváci ani nepískají, jak se baví. Úplná katastrofa a pronikavý smích. Již před tragédií v divadle má Nana hraběte omotaného okolo prstu a stává se velkou, živou dámou z hlouposti a mravní zkaženosti mužů. Je první nevěstkou mezi všemi. Hrabě jí teď sype diamanty a tisíce franků na vybavení jejího nového domu v nároží přepychové Villiersovy třídy. Muffat jí dával měsíčně 12 000 franků a žádal za to naprostou věrnost. Nana chtěla však víc, a také toho dosáhla.
Nejdříve očernila svého bývalého milence Mimiho (Deguenet), který se chtěl oženit s Muffatovic Estelkou. Spokojená s životem ale nebyla, a proto vyhledala svou Sametku. Společně se oddávaly milostným hrám. Róza o tom poslala hraběti dopis. Nana však Muflíkovi nic nezapírala, když se mu to nelíbí, ať si jde! Dělá to prý každá žena a co jich je! Brzy ji navštívil nešťastný a chudý Deguenet, kterému Nana ze známosti slíbila Estelčinu ruku. Ano, Nana ovládala celou Muffatovu rodinu. V Paříži byla nejmocnější ženou. Od Degueneta získala na oplátku jeho mládenectví v den svatby. Hraběnka Hugonová poslala druhého Muffatova syna Filipa, aby Ziziho (Jiřího) zachránil ze spárů té zlé ženy, ale i on podlehl jejím kouzlům. Nana teď měla v ložnici všechny Muffatovy mužské a navíc ždímala i poslední ludvíky z Vandeuvrese, který vsadil poslední peníze na Velkou cenu. Na dostizích byla Nana nejdůležitější ženou a všichni se s ní museli pozdravit. Vandeuvres měl dokonalý plán, jak získat peníze. Ve stáji měl Lusignana, který vyhrál poslední dva dostihy a také outsidera Nanu s kurzem 50:1. Všichni sázeli tedy na Lusignana, jak jim poradil nebo na anglického Valeria II. Faloise (již opustil Gagu) napadlo vsadit na outsidera a náhle byl kurz 10:1. Za vším byl totiž Vandeuvres a jeho schválně podceněný kůň „Nana“, který měl vyhrát. Stadion pak vyvolával Nanino jméno nevědouce zda křičí na vítěze Velké ceny nebo na tu tlustou holku ve fiakru.
Naštvaná Róza se rozhodne pomstít Naně dopisem, který dokazuje Sabinino cizoložství s Faucherym. Když se přijde na Vandeuvresův podvod, je vyloučen z Císařského kroužku. Svůj zkažený život končí upálením ve stájích. Je první Naninou obětí. Za několik dní přišel hrabě za Nanou se zarudlýma očima. Jeho bolest však přehluší Nanin potrat a slabost. Muffat soucítil, ale přesto musil vyřešil svůj finanční a rodinný problém. Onen Rózin dopis ho zasáhl hluboce, neboť stále doufal, že ho hraběnka Sabina nepodváděla s Faucherym. Naně se podaří Muffata přesvědčit o zbytečnosti zveřejnění této nevěry, a ještě ho nabádá k návratu k hraběnce. Muffatovi to přijde vhod a se Sabinou se dohodne na prodeji jedné staré usedlosti. Hraběnka si po rozchodu s Faucherym hledá kdejakého milence a majetkem, jako Nana, dláždí svůj palác. Na Deguenetově svatbě v nově zařízené Blahosti není Nana pro svůj zdravotní stav přítomna. Jenže když spustil valčík ze Zlatovlasé Venuše, nebylo pochyb, že Nanin duch je přítomen.
Večer Nana řekla, že se jmenuje druhým křestním jménem Tereza a že má 15. října svátek; všichni pánové se dárky jen předháněli. Nově povýšený „Kapitán“ Filip ji přinese i svůj, ač není tak bohatý. Nana ho však nešikovností rozbije a blíží se bouře. Té zabrání rozbitím všech ostatních dárků, které nechá vyhodit. Filip je spokojený a požádá ji o ruku. Jiří jeho vyznání uslyší a požádá ji později mezi čtyřma očima také. Oba jsou odmítnuti. Jiří strašlivě žárlí na svého bratra, a poté co si jde Nana „po staru k paní Triconové vydělat pár franků“ se šíleně rozčílí. Po návratu je Nana svědkem téměř jeho sebevraždy. Dvakrát se její Jiří probodl nůžkami, zrovna když přišla ustaraná paní Hugonová snažíc se zabránit mu chybě (Filip skončil ve vězení za zpronevěru). Muffat byl zpočátku z těchto událostí jako přivařený, ale nakonec „přišel rázem o dva své soky“. Nana se přestává svou nevěrou trápit. Muflíčkovi postupně nedovolila ani vstoupit, pokud by nepřinesl alespoň 5 000. Stále mu navíc zdůrazňuje, že je jí odporný a bez peněz by pro ní nebyl ničím. Hrabě si už zvykl i na její nevěru.
U jezera měla Nana bankéře, hrabata i barony a vždy je oškubala. Její rozmary zlikvidovaly za měsíc Steinera, potom bláznivého dědice Faloise a nyní se vrhla po Faucherym, který přišel málem o redakci. Fouearmout dopadl stejně jako Steiner. Na nové lóži za 150 000 franků, kterou dostala od Muffata k Vánocům uvítá za 5 000 markýze de Chouard. Když spatří Muffat svého starého tchána, už to ponížení nevydrží. Vrací se zpět s panem Venotem. Z Blahosti poté přijde zpráva, že se uzdravený Jiří utopil. Hraběnka se nakonec vrací na zámek; její rodina je ale bez peněz. Po zištné Naně již pokukuje Mignon, který ji doprovodí do nemocnice za Sametkou. A pak zmizela. Bitevní pole plné lebek opustila moucha, která všechny ty muže infikovala a mstila svět nuzných tuláckých lidí, z kterých pochází.
Před odjezdem pořádala dražbu; zametla po sobě důkladně, že nic nezbylo. Pět aukcí jí vyneslo přes 600 000 tisíc franků. Naposledy jí viděli v „Meluzíně“, pohádkové hře, kterou zpachtoval Bordenave z posledních grošů. Nana se sebrala a odjela do Káhiry s dávnou touhou poznat Turky. Míjely měsíce a už se na ni zapomínalo. Pokaždé, když o ní však přišla zpráva, tu z paláce, tu až z Ruska, předcházeli se všichni v klepech. Nakonec se Nana vrátila za synem Ludvíkem, který zemřel na neštovice a teď umírala v náručí své úhlavní sokyně Rózy Mignonové v Grandhotelu i ona. Venku právě probíhalo vypovězení války s Pruskem a Nana umírala. Před hotelem všichni čekali: Deguenet, Labordette, Mignon, Fauchery i zestárlý Muffat. Mignon se podíval na Faucheryho, se kterým byl jedna ruka, ač mu chodil za Rózou, a poprosil ho, aby už pro ni došel. Krátce nato Nana zemřela. V místnosti nebožky přihlíželi Simonna, Clarissa, Tatan Nené, Róza, Gaga a Luiza Violainová. Steiner, který se bůhvíjak zase zmohl, přišel s Lucy Stewartovou. Na ulici se ozývalo: „Na Berlín! Na Berlín! Na Berlín!“