Obsahy knih

Nevada je rozlehlý kus pouště, kterým se pouze projíždí cestou za jinými cíli. A vedle vás sedí ještě někdo jiný, pokud máte štěstí, protože je to děsivé místo. Po silnici číslo 50 ujíždějí nemilosrdným letním vedrem lidé, kteří do cíle nikdy nedojedou. Mrtvá kočka přibitá k dopravní značce ohlašuje malé hornické městečko BEZNADĚJ, které se krčí ve stínu valu povrchového dolu, pojmenovaného Čínská jáma. Ale je to tu mnohem horší. Dopravu zde řídí Collie Entragion, obrovitý šílenec v uniformě, který se považuje za jediného představitele zákona na západ od řeky Pecos. Bůh vám buď milostiv, pokud vám třeba upadla poznávací značka nebo píchnete pneumatiku. Cosi tu nehraje a Collie je pouze špičkou ledovce. Tajemství, kterým je krajina prosycená, a zlo, které nakazí město jako prudká infekce, jsou strašlivé. Ale malý David Carver asi ví, – i když málem umře strachem, když si to uvědomí – že jsou tu síly, které mají zlu čelit. On jediný věří v boha, který mu dává rady. Díky tomu také zjistí, co se zde vlastně děje. Duch, démon nebo něco podobného jménem TEK zabíjí lidské jedince. Ať už sám v těle člověka nebo zvířete nebo pomocí kamenů KEN TEHU. David a několik lidí, kteří přežili, nakonec najdou cestu, jak se dostat pryč. Pryč od mrtvých těl a zabíjejících zvířat. Jeden z nich tam ale zemře, když nechá vybuchnout Čínskou jámu, ve které se všechno to zlo hromadí.

STEPHEN KING v BEZNADĚJI maluje svým štětcem apokalyptický souboj mezi Bohem a Zlem, mezi šílenstvím a zjevením. Naplno uplatňuje geniální nadání napínat čtenáře a jeho fantazie je děsivě živá, když jeho cestovatelé – čtenáři, kteří se odváží sledovat cestu začínají objevovat pravý význam slova BEZNADĚJ.

Hotel OVERLOOK je považován za nejkrásnější zimní letovisko, a proto přijme Jack Torrance nabídku stát se jeho správcem, aby mohl se svou rodinou začít nový život. Jack chce uniknout životní smůle a zoufalství, Wendy doufá, že urovná rodiné vztahy a bude se více věnovat pětiletému synkovi Dannymu. Danny je totiž obdařen darem OSVÍCENÍ – předvídá a ví věci, které přesahují chápání i dospělého člověka. Jeho kamarád Tony mu pomáhá těžké situace zvládnout. Není to ale přítel, jakého má každý. On se totiž zjevuje jen jemu – je to tajemné vidění nebo představy? V hotelu sídlí zlo, které na ně čeká. Postupně je začíná ovládat a právě malý Danny cítí, co se zde děje. Bývalý správce zabil své dvě holčičky a jeho duch hodlá donutit Jacka k podobné akci. Naštěstí je tu Dick Hallorann, obdařen stejným darem jako Danny. Jakmile uslyší telepatické volání, okamžitě se vrátí z dovolené, aby pomohl paní Torrancové a jejímu synkovi, zatímco „jejich tatínek“ uhoří v hotelu.

V Osvícení King řeší kromě „onoho daru“ i rodinné vztahy a závislost na alkoholu. Jack totiž dlouho pil a Wendy jej už chtěla opustit, ale rozhodla se mu dát šanci. a top se také daří. Už to vypadá, že v hotelu nic nehrozí a budou konečně šťastní. Ale opak je pravdou. Jacka začnou napadat hrůzné myšlenky a utápí se v alkoholu. Samotné Osvícení je vážně zvláštní. Dick to tvrdí hned na začátku knihy Dannymu. Obdařeno je jen několik lidí. Samozřejmě je to pro ně těžké, vlastně jim částečně ničí normální život. Někdy je docela těžké chápat děj, jestli je to pravda, nebo jen představy či vidina. Co to OSVÍCENÍ je? Myslím, že něco mezi telepatií a jasnovidectvím (vidí minulost i budoucnost). Kniha také dokazuje , že stačí být trošku jiný než ostatní a lékaři vás pokládají za narušené. Psycholog totiž Dannyho nepochopí. No je to rozhodně zajímavý horor, brutální ale začíná být až tak v půlce kde se honička a zabíjení teprve rozjíždí.

V této knize popisuje autor osud Ralfa Robertse (jímž je autor sám) po smrti jeho manželky Carolin. Ovdovělý Ralf začíná trpět nespavostí. Nejprve si myslí, že za jeho nespavost může jeho stáří, později ovšem zjišťuje, že se zapletl do věci, která se netýká jenom jeho, ale celého městečka, ve kterém žije. Po problémech se svým sousedem začíná vidět všude kolem sebe barevné aury. Když už začíná pochybovat o svém duševním zdraví, ukáže se že není jediný, který spí denně dvě hodiny a vidí aury. Potká dva muže, kterým říká „holohlavý doktůrci“, kteří mu někdy pomáhají. Ale ani oni nejsou zrovna kladnými postavami, jak Ralf později zjišťuje. Některé důležité věci mu zatajují a dělají si z něho jen figurku se kterou šoupou po šachovnici. Zamotá se do problémů, ze kterých už nemůže ven. Potká třetího holohlavého doktůrka, který mu ovšem nepomáhá, ale naopak je proti němu. Podporuje Ralfova šíleného souseda v ďábelském plánu. Chystá se shodit bombu na kulturní dům, ve kterém se koná přednáška předsedkyně Práva na volbu, slavné feministky. Ralfův soused, Edd Dnephaut, člen klubu Chléb náš vezdejší, odpůrce Práva na volbu hodlá zabít dva tisíce lidí, jenom kvůli předsedkyni. Nepodaří se mu to ovšem, Ralf a jeho přítelkyně Lois mu v tom zabrání. Feministka, předsedkyně spolku Právo na volbu zemře, ovšem kluk, který nesměl zemřít se zachránil. Ralf a Lois se vezmou a oba zapomenou na celou záležitost. Po letech ovšem Ralf zase začíná trpět nespavostí, vidět aury a začíná ho pálit jizva na ruce, kterou mu udělal jeden z holohlavých doktůrků na důkaz, že může Ralf zachránit dceru své sousedky, bývalé manželky Edda Dnephauta. Jednoho dne přejde na jinou úroveň vidění aur. Sestoupí na normální úroveň až tehdy, když malou Natálii málem srazí auto. Odhodí ji na kraj silnice a sám se nechá srazit autem. Natálii se nic nestane, ale Ralfa auto rozmetá na kousky. Ralf umírá na ulici, v obětí své ženy.

Děj příběhu se odehrává v období středověku v okolí Mladé Boleslavi. Za těchto časů, kdy obchodní cesty ohrožují loupeživí rytíři, posílá král hejtmana Piva v čele vojska, jež má ztrestat všechny, kdo se prohřešují proti zákonům. Loupeživý šlechtic Kozlík, který spolu se svými osmi syny a devíti dcerami obývá hrad Roháček, se tedy pokusí spojit proti přesile královské armády se sousedním rodem Lazarů. Ti se však ze svých zločinů hodlají raději vykoupit a při vyjednávání o spojenectví zraní Kozlíkova syna Mikoláše, který vystupuje v roli posla. Aby Mikoláš tuto potupu odčinil, unáší při přepadení Lazarova hradu Obořiště jeho dceru Markétu. Záhy se však oba do sebe zamilují a Markéta, kterou Lazar zaslíbil klášteru, je vystavena velkému trápení, jelikož zrušila otcův slib. Mezitím obdobný příběh lásky zažívá i Kozlíkova dcera Alexandra s Kristiánem, zajatým synem říšského hraběte. Schyluje se k rozhodující bitvě a Markéta, která svádí vnitřní boj mezi láskou k Mikolášovi a k otci, se pokouší o sebevraždu. Při střetnutí s královským vojskem většina členů Kozlíkovy tlupy zemře nebo padne do zajetí, mezi těmi, komu se podařilo uprchnout, je Markéta, Mikoláš a Alexandra. Kristián zůstává se svým otcem, který se již dříve připojil k hejtmanovi, aby svého syna získal zpět. Svého rozhodnutí však později lituje, jelikož nemůže bez Alexandry žít, a vydává se do lesa, aby ji našel. Je si vědom, že zradil svou lásku, a zešílí. Alexandra ho při pozdějším náhodném setkání v záchvatu zuřivosti zabije. Markéta se vrací na Obořistě a prosí svého otce o odpuštění, ten jí posílá do kláštera, aby se ze svých hříchů očistila. Mikoláš se pokouší dobýt s pomocí najatých žoldáků pevnost, kde je uvězněn Kozlík. V marné bitvě je však zajat a na všechny čeká poprava. Alexandře i Markétě se narodí synové, které Markéta po Alexandřině smrti vezme k sobě do vychování.

Markéta, krásná Lazarova dcera, vyrůstala izolovaná od nepravostí, které páchal její otec a bratři. Proto mohla vyrůst ve stvoření mravně čisté, citlivé a zbožné. Dovedla milovat věrně a oddaně, což jí umožnilo překonat i nejtěžší nástrahy, které jí život přichystal. V kontrastu s tím je Kozlík a jeho synové, kteří jsou hrubí, suroví, zlí a odhodlaní zabíjet. Jsou však natolik přímí, čestní a hrdí, že pro dosažení svého cíle dokáží obětovat i svůj život. Věci dělají tak, jak je cítí, bez přetvářky, tak jak to považují za správné. Kozlík i Lazar jsou loupežníci, ale Kozlík je přesto prezentován jako morálnější („Kozlík je loupeživý rytíř, Lazar jen loupežník.“). Kozlík totiž chápe důsledky svých činů a je odhodlán bojovat za to, v co věří. Naproti tomu Lazar je zbabělec, raději se chce vykoupit a králi slíbit, že se napraví. Z tohoto pohledu je Vančurova kniha zjevnou kritikou pokrytectví a povrchnosti. Zvýrazněnou úlohu má v příběhu vypravěč, který se již neomezuje na pouhý popis událostí, ale narušuje dějovou linii – klade otázky postavám i čtenáři, přičemž se koncentruje na problémy rozumové (na rozdíl od citového základu příběhu) a nutí čtenáře k přemýšlení.

Tento román je třeba chápat především jako příběh krystalicky čisté lásky, lásky tak mocné, že dokáže probudit cit i v grobiánském rváči Mikolášovi. Uvědomíme-li si, že aktéry tohoto příběhu jsou prostí, primitivní a předvídatelní lidé, spatříme teprve jeho skutečnou působivost („Domníváte se vskutku, že veliké lásky byly vždy dokonalé lásky?“). Vančurovými hrdiny jsou lidé drsní, suroví a živelní, dovedou milovat i nenávidět – obojímu se však oddávají zcela. Pohání je láska, dodává jim odvahu a její silou překonávají všechny překážky. Hlavním poselstvím knihy tedy je, že skutečným smyslem života je láska. Nicméně okrajově se autor dotýká i jiných aktuálních témat – kritizuje současnou literaturu („Nepůsobí tato povídka jako mlat u porovnání s rozkošnou složitostí současné literatury?“), touží po míru a poukazuje na nesmyslnost a hloupost všech válečných konfliktů („Pravíte: buben a já odpovím: svatba!“).

Tato kniha byla poprvé vydána v době, kdy Poláček nesměl kvůli gestapu publikovat, a tak vyšla na žádost nakladatele roku 1941 pod jménem malíře Vlastimila Rady. I přes otřesné autorovi zážitky se jedná o humoristický román.
Kniha byla velmi vřele přijata a brzy po svém vydání se roku 1949 dočkala i filmového zpracování.

Hostinskému a majiteli hotelu v jedné osobě odešla žena s hercem, který v hotelu vařil. Majitel hotelu vše vzdal. Proto jeho synovci vzali hospodaření do svých rukou. Jeden týden byl majitelem jeden z nich a druhý vrchním, po týdnu si role vyměnili. Majitel truchlí a hraje na harmoniku. V hotelu je ubytována rodina pana rady se dvěma dcerami. Snaží se vypátrat, kam odešla paní domácí. Paní radová se za paní hostinskou vydala a přesvědčila ji, aby se vrátila, že z hostinského se stává poustevník a synovci přivedou hotel na mizinu. Umělec svede na paní hostinskou všechen svůj neúspěch, a tak ji nic nebrání k návratu domů.

Tento humoristický román vypráví příběh hostince (hotelu) U kamenného stolu. Hlavními hrdiny jsou: soudní rada Dyndera, jeho manželka, syn Lubomír a také jejich dvě dvojčata – Alena a Věra. Rodina Dynderových jezdí každý rok v létě do lázní Džbery pod Skálou a jsou ubytováni v hotelu U kamenného stolu. Vždy jsou srdečně vítáni paní hostinskou a panem hostinským, se kterými jsou dobří přátelé. Syn Lubomír (přezdívaný Pohlavár cherokésů, Náčelník Cherokésů, Kvartán, Reparát) navštěvoval kvartu B reálného gymnázia a o prázdninách se musí doučovat matematiku, protože bude dělat reparát. Dvojčata Alena a Věra mají zrzavé vlasy a je jim dvacet let. V lázeňském městečku vždy budí rozruch svou krásou. O jejich náklonnost bojují dva mládenci, kteří si říkají Gaston a Percy. Pan hostinský Šimon Tatrmuž má dva synovce – Spytihněva a Tomáše. Jsou to páni inženýři, ale od mala spolu nemluví, protože se pohádali při hraní kuliček. Také se jim líbí dvojčata, ale nedovedou jim to dát najevo. Do města přijela kočovná divadelní společnost pana Bóži J. Kolbaby – Lipského a všichni se hrnuli za kulturním zážitkem. Herec z této společnosti, pan Benno Martens, se dostal do hostince a začal v kuchyni vařit. To se paní hostinské velmi líbilo, protože se do něho zamilovala. Mezitím už skončily prázdniny a Dynderovi se vrátili zpět domů. Divadelní společnost se chystala také k odjezdu a paní hostinská Božena s ní utekla kvůli svému herci. Pan Tatrmuž musel hospodařit sám. Přestalo se mu na světě líbit. Rychle zestárl, zeslábl a brzy nato zemřel. Hotel U kamenného stolu odkázal svým dvěma synovcům. Ti se přestěhovali do Džberů pod Skálou a začali se o hostinec starat. Rozhodli se, že jeden týden bude dělat jeden hoteliéra a druhý vrchního číšníka a potom zase naopak. Každý týden byl tedy hostinec pod „vládou“ někoho jiného a podle toho to také vypadalo. To už bylo ale zase léto a Dynderovi opět přijeli. Hostinec zatím chátral, měl plno dluhů a hosté pomalu odcházeli. Bratři Spytihněv a Tomáš si začali namlouvat slečny Věru a Alenu. Zanedlouho se do městečka přijela podívat bývalá paní hostinská se svým mužem, panem Mertensem.
Když uviděla tu spoušť, vzala vše do svých rukou. Nakonec tam zůstala, protože její synovci se měli brzy ženit se slečnami Dynderovými. Dvojčata dokonce přiměla oba bratry, aby se zase udobřili a začali spolu mluvit. V hostinci se připravovala velkolepá svatba a dva bývalí nápadníci – Gaston Badalec a Percy Netrefený pukali závistí. Krasavec Gaston se dal na psaní novel a přítel Percy se začal dvořit jisté vdově s menší tělesnou vadou, která vlastnila mlýn. A tak skončil příběh hostince U kamenného stolu.

Karel Poláček používá takový zvláštní, trochu zastaralý jazyk. Například paní Dynderová svému muži pouze „oniká“. Přesto se ale kniha dobře čte. Autor dokáže popsat prostředí i postavy tak, že se do nich čtenář může dobře vcítit. Vysmívá se různým lidským vlastnostem. Např. paní radová se snaží být velmi moderní, pan rada nejprve drží kvůli svým nemocem různé diety, ale nakonec se stejně rozhodne pro normální stravu a svých nemocí si přestane všímat. Nebo také přehnaně ukázal, kam až může zajít lidská tvrdohlavost a neústupnost (Spytihněv a Tomáš spolu nemluvili několik let). Tato kniha je autorovou předposlední, ale již ji nesměl vydat. Naštěstí mu ji byl předstíraným autorstvím Vlastimil Rada, jinak bychom přišli o další skvělý humoristický román.

Tato humorně laděná povídka se odehrává v Krokových Varech. Hlavními představiteli jsou Antonín Důra, který se svojí ženou vlastní plovárnu, biskup Roch a major Hugo. Normální běh léta naruší příjezd kouzelníka a jeho krásné pomocnice Anny, která nenechá žádného muže bez povšimnutí. Usídlí se na náměstí a zvou obyvatele města na večerní představení. Anna před vystoupením vybírá peníze od diváků. Jsou zde přítomni i Antonín, kanovník a major. Antonín – starý záletník si neodpustí laškovat s Annou. V noci po představení si Antonín pod záminkou, že jde hlídat plovárnu, dá schůzku s Annou. Jeho manželka zná dobře svého manžela, proto se vydá v noci za ním. Na plovárně uslyšela v kabince dva hlasy. Když začala bušit a nadávat, přišel jí Antonín otevřít celý mokrý. Jakmile Kateřina nahlédla dovnitř, viděla Annu také celou mokrou. Kateřina nechtěla uvěřit, že Antonín Annu vytáhl z řeky, když se topila. I přes nedůvěru se o Annu postarala, aby neprochladla. A protože si byla Kateřina jistá Antonínovou nevěrou, odešla z domu do maringotky ke kouzelníkovi Arnoštkovi.

Antonín se snažil přemluvit Annu, aby odešla od kouzelníka k němu, ale marně. A tak byli v maringotce tři (Anna, kouzelník a Kateřina). Následující den bylo opět představení, kde Arnoštek předváděl své kouzelnické dovednosti. Po představení se lidé rozešli do svých domovů, jen abbé Roch zde zůstal. Kateřina s Arnoštkem někam odešli. Biskup Anně nabídl knihu a ta ho pozvala dál, aby jí pomohl péct ryby. Dlouho však klidu nevychutnali. Opilci z hostince „U zelené panny“ začali lomcovat s maringotkou. Jeden vlezl dovnitř, začala bitka mezi ním a biskupem, který jen těžko vyvázl s odřeninami a natrženým uchem. Antonín s majorem na něj byli rozzlobeni a morálně pohoršeni nad jeho noční estrádou, ale pomohli mu a major mu zašil ucho.

V té době Arnoštek vyprávěl Kateřině o různých zemích. Večer bylo nevlídné počasí, a proto mnoho diváků nepřišlo. Arnoštka to však neodradilo a dělal různé kejkle na provaze. Antonín, abbé a major opět přemlouvali Annu, aby u nich zůstala. Z hostince vyšel opilý dědeček a domlouval Arnoštkovi, aby slezl z provazu, že hazarduje se životem, začal s provazem lomcovat. Dřív, než dědovi mohli Antonín s majorem zabránit, Arnoštek spadl přímo na záda na zem. Anna nařídila Kateřině, aby se oblékla a sama si oblékla Arnoštkovy šaty. Kateřina odmítla a vrátila se domů. Anna celé představení zvládla sama a dostalo se jí velkého uznání a obdivu. Když přišel Antonín večer domů, našel tam Kateřinu. Antonín jí ale nařkl ze záletnictví, avšak nechal ji, aby u něj zůstala. Pozdě k ránu se Anna vracela s majorem k maringotce. Arnoštek celý rozzlobený a rozčílený začal majora bít. Anna měla na vybranou mezi dvěma muži, kteří se kvůli ní prali. Rozhodla se pro Arnoštka, se kterým hned ráno opustila město. Tři přátelé – Antonín, abbé a major si marně lámali hlavu, proč to Anna udělala.

Po smrti matky zůstal Vojtěch Kaliba v chalupě sám se svým otcem. Obě jeho starší sestry byly provdané a měly zájem na tom, aby si z chalupy odnesly co nejvíce. Navzájem si záviděly a tak švagr Smrš nutil Vojtu, aby se oženil, neboť záviděl švagrové Nedomelce, že je častěji na statku než oni a že má z toho zisk. Proto se seznámil s Karlou Boučkovou, mladou dívkou z vedlejší vesnice. Přestože byl Vojta o hodně starší, zdálo se, že se mají rádi, a tak se zanedlouho vzali. Na chalupu se však s Karlou přestěhovala i její matka. Na jejich chalupě zůstala Karlina, starší sestra s manželem Konopáčem, kteří museli staré Boučkové odvádět výměnek. Po svatbě Karla k Vojtovi ochladla a odstrkovala ho od sebe. Obě ženy žily marnotratně a nic nedělaly. Vojtův otec se musel odstěhovat na svůj výměnek a přestal za ním chodit i jeho starý přítel Kukela, neboť ho obě ženy urážely, že je vyjídá. Ani Vojtovu sestru Nedomelku neměly rády. Boučková jen běhala po vesnici a dělala drby. Vychvalovala se, co všechno nedělá. Také se začala soudit se švagrem Konopáčem o výměnek, přestože nebyla v právu. Soudy se dlouho protahovaly a Boučková nakonec stejně prohrála. Všechny výdaje musel zaplatit Vojta. Obě ženy nadále utrácely. Zanedlouho se Karle narodil syn Karel. Vojta však netušil, že je to někoho jiného, a Karlu měl rád. Karla ho však stále více nenáviděla a k dítěti ho nechtěla pouštět. Při jedné hádce se obě ženy sbalily a utekly i s Karlíčkem do světničky ke Smršovi. Vojta je prosil, aby se vrátily, ale ony se mu jen vysmívaly. Vojta v beznaději chytil Karla za hrdlo a hodil jej na postel. Boučková začala křičet a dala věc k soudu. Vojta byl z toho tak zničený, že vše přiznal, i to, co nebylo pravda. Dostal měsíc vězení. Po jeho uvěznění se obě ženy vrátily na chalupu a starého otce vyhnaly na výměnek. Na chalupě si pak žily jako dřív. Z vězení byl Vojta propuštěn o den dříve, zrovna na Silvestra. Těšil se domů, ale když uviděl, že v chalupě je s Karlou i její milenec a že se vesele baví, jak se s ním ještě nebavily, vtrhl do chalupy a Karlu v zoufalství zabil motykou. Za pár dní zemřel i on sám.

K.V. Rais věnoval tento „pohorský obraz“ památce učitelů a kněží, buditelů národních. O oblibě románu svědčí přes třicet jeho vydání. Za své pedagogické praxe na Vysočině autor poznal, co pro zapadlou vesničku znamená obětavá činnost vlastenecké inteligence. Pro případ začínajícím učitelům i kněžím se vrátil k podnětnému národnímu obrození čtyřicátých let minulého století. Hlavním pramenem mu byly jedinečné zápisky Věnceslava Metelky, učitele v krkonošských Pasekách nad Jizerou (Pozdětín) u Vysokého nad Jizerou (Větrov), kam situoval své dílo.

Nerad nastupoval Karel Čermák místo učitelského pomocníka v Pozdětíně. Po smrti dědečka, který se o něho po smrti staral, musí opustit učitelský ústav v Jičíně. (Zde studoval i Rais.) Přijat je však srdečně od sousedů i učitele Čížka, ten má některé rysy Metelkovy a lidumilného faráře Stehlíka. Ti jsou duší kulturního života dědinky, která “ preceptora “ překvapuje i získává. Jsou pilnými čtenáři, mají spojení s Prahou – české knihy, časopisy – pan učitel má mnoho knih a školička svou knihovničku. Muzikanti jsou znamenití. Kostel zní hudbou i zpěvem, muzicíruje se na faře, kantoři si zahrají i o zábavách, vždyť učitelův plat je hubený – a podučitel není placen vůbec, učí za stravu ! Společně s panem farářem připraví i pestrou besedu, kde se hraje, deklamuje, zpívá, událostí jsou i větrovská ochotnická představení, z nejstarších v Čechách. Kolem této činnosti se pozná a sblíží Karel s Albínkou, farářovou neteří. Marné jsou svody mladé vdovy Žalákové ze mlýna. Ta nakonec aspoň ostouzí. Albínčinu otci, který o dceřině lásce neví, s výsměchem vyzradí, že mladý podučitel je nemanželský, že se pan ženich „vyspal v kopřivách“ … Pohoršený otec stěhuje dceru do Prahy. Mladí si najdou cestičku, jak si psát, Albínka se zapřísahá, že si jiného nevezme. Karel má krásný hlas, při uvítání nového hraběte Vladimíra, nakloněného českým národním snahám, upoutá přednesem písně Kde domov můj. Shodou okolností je přítomen i Čermákův nehodný otec, inspektor na penzi, který se zhroutí, když zjistí, že jde o jeho syna (Karel má jméno po matce). Výtečně dopadne i hraběcí vizitace ve škole, žáci umějí, panu hraběti na faře moc chutná … A tak později za mladého preceptora ztratí slovo i s dalšími Čermákovými přáteli. Vlastenci se vydají do Prahy, která je zarazí svým německým nátěrem i mluvou, ale zhlédnou řadu památností i řadu buditelů – a Karel se vidí s Albínkou. Otec pak ustoupí, když se Čermák stane kantorem v Milově.

Rozina prožije dětství na Františku, ve dvoře kláštera sv. Anežky. Kdysi ji našel páter Antonín jako nemluvně, které odložila matka. Rozina je vychovávána pěstouny, kovářem a rukavičkářkou. Její dětství je tvrdé, Rozina však vyrůstá ve smělé a odvážné děvče. Má ráda svého dobrodince Antonína, pomáhá mu vykonávat právo a odsuzovat „užralce“ (Antonín je nyní převor). Jediná věc ji mrzí, a to, když ji někdo nazve sebrancem. Antonín jí na její otázku musí potvrdit, že je skutečně sebrancem.
Doposud měla smělá Rozina pro muže jen úšklebky. Avšak v sedmnácti letech se Rozina zamilovala do vlacha Nikoly, skláře, který slíbil Antonínovi, že bude vyrábět benátské sklo. Nikola musí Rozině na hřbitově přísahat věrnost. Nikola ale odchází do Vlach, a ačkoli slíbil, že se vrátí, poslal Rozině po kamarádovi jen její prsten.
Rozina se pak dala provdat za starého cechmistra stavitele Karfa, který se již dříve o ni ucházel. Ale Rozině připadal lakomý a žárlivý Karf protivný. Karf brzy také z lásky vystřízlivěl a tak to bylo velmi nepěkné manželství. Rozina, ačkoli měla dcerušku, zanedbávala domácnost, kradla mistrovi peníze a dávala je milenci Adamcovi, který byl u Karfa tovaryšem. Pro její pohoršlivé chování byl mistr zbaven napřed cechmistrovství, pak byla Rozina vyloučena z cechu, a když ji mistr nepustil domů, začala řádit, a tak byl vyloučen i Karf.

Karf najal na Rozinu vraha, němce Mikuláše. Tomu se podařilo vylákat Rozinu za město a zabít v lese. Rozininu mrtvolu dal Antonín převézt do kláštera. Vrah byl právě v ložumentu (klášter měl noclehárnu pro potulný lid) trápen svědomím a hrůzou z vykonaného činu, skočil ze střechy a zabil se. Karf byl vyšetřován pro podezření z vraždy, ale byl propuštěn pro nedostatek důkazů.

Děj tohoto klasického románu začíná ve mlýně Dolanských, kde umírá mlynář. Při pohřbu se vdova ujímá sirotka – Evičky. Mlynářka si pak bere – i podle odkazu nebožtíka – stárka, který u nich léta pracoval. Evička je inteligentní, samotářské dítě, ráda sedává na kamenné mohyle, dozví se však, že zde došlo k dvojnásobné vraždě. Při jednom večerním sezení se od mlynářky dozvídá příběh rodiny Potockých, který se váže i ke kamennému pomníčku.

Kdysi miloval nejstarší bratr z horského statku Potockých dceru ze mlýna. Byl však odveden do války a dívka se zamilovala do jeho mladšího bratra. Při návratu je překvapil a v afektu zabil. Tragédie rodiny pokračovala v příběhu Józy Kobosilové, která se z donucení provdala za Frantíka Potockého. Aby získal její lásku, použije „kouzelný“ lektvar, po kterém se Józa pomate. V této době porodí dítě, po nabití rozumu a paměti dítě odmítá, prokleje rod Potockých a spáchá sebevraždu. Je tajně pochována na jejich statku a tomto místě u potoka je vztyčen kříž.

Pod dojmem vypravování zabloudí Evička až na statek Potockých a seznámí se se Štěpánem jedním ze tří synů další generace rodu, který nese prokletí Józino – každé jejich manželství končí v troskách. Jeden z bratrů se ožení mimo domov, na statku žije Štěpán a nejstarší Ambrož, který chce zůstat svobodný, aby nezatížil dědičné prokletí další hanbou. Evička přijímá Štěpánovu žádost o ruku nejen z lásky, ale i proto, aby zlomila kletbu. Po prvních šťastných měsících se však začne Štěpán měnit. Má komplex z duševní a morální převahy své ženy, začíná pít a vyhledávat pochybné známosti. Tuto peripetii bratrova manželství sleduje Ambrož a postupně se sbližuje s Evou a jejím dítětem. Eva chce ovšem dokončit své poslání, odmítá opustit manžela a Ambrož se svým dědickým podílem odchází na samotu. Při jedné z hádek způsobí Štěpán své ženě těžký úraz a prchá ke své milence. Přijde tam Eva a on z půdy vyslechne hovor obou žen. Uvědomí si, co napáchal, vrací se k ženě a postupně se stává dobrým manželem. Má být ve vesnici zvolen představeným, vesničtí boháči ho chtějí intrikami zničit. V poslední chvíli ho fyzicky i finančně zachraňuje navrátivší Ambrož, který však ve vzniklé rvačce umírá. Touto smrtí a láskou Štěpána a Evy je prokletí rodu Potockých zlomeno.

Světlé Kříž u potoka dokazuje, že i zdánlivě odtažitá tematika venkova 19. století může být atraktivní, pokud autor zajímavý příběh dokáže okořenit psychologickou věrojatností svých hrdinů.