Smrt na Nilu je dramatický detektivní příběh odehrávající se na palubě lodi, s níž skupinka bohatých Angličanů a Američanů podniká výlet do exotického prostředí horního toku Nilu.
Mezi výletníky je i detektiv Hercule Poirot, který přijel do Egypta strávit dovolenou. Odpočinku mu však není dopřáno. Mladá americká milionářka Linnet Doylová, která se do těchto končin vydala na svatební cestu, je jednoho dne nalezena ve své kajutě mrtvá.
Vyšetřování její vraždy, po níž krátce nato následují dvě další se ujímá Hercule Poirot se svým přítelem, generálem Racem. I přes počáteční nesrovnalosti se jim podaří odhalit pachatele, kterým se neočekávaně stává manžel zastřelené paní Doylové Simon se svou bývalou přítelkyní Jacquelinou de Bellefortovou.
Soubor sedmi povídek, které jsou soustředěny především okolo postavy Pavlova tatínka. Pavel je mistrný lidový vypravěč. Jeho povídky mají jednoduchou dějovou osnovu, ale díky jadrnému podání a původu ve skutečnosti jsou velice oblíbené. Dominantní úlohu ve všech povídkách sehrává řeka Berounka, její okolí a Křivoklátsko, tamní příroda, kterou ostatně celá Pavlova rodina tolik milovala.
Úvodní povídky knihy se jmenuje Nejdražší ve střední Evropě. Tatínkova láska k přírodě a to hlavně k rybářství vyvrcholí tím, že se rozhodne koupit rybník údajně plný kaprů. Netrvalo mu to dlouho, než se mu podařilo najít rybník, který by k prodeji byl, a to za deset tisíc korun. Prodal mu jej jakýsi doktor Václavík, který působil velmi seriózním dojmem. Tatínek chvíli ještě s nákupem otálel, neboť tenkrát deset tisíc bylo docela hodně. Doktor, aby ho přesvědčil, jak výhodná je to koupě, hodil do vody kus housky. Z hloubky se najednou vynořila velká kapří tlama a houska nenávratně zmizela kdesi v rybníce. Tatínek byl šťastný, jak výhodná je to koupě. Veden láskou k rybám si nedovedl představit, že by se mohlo jednat o podvod. Blížila se doba výlovu a šťastný tatínek pozval všechny známé, zkrátka se slavilo a všichni se těšili na bohatý výlov. Rybáři zahájili výlov, jehož výsledkem však byl jediný kapr. Tatínek samozřejmě poznal rybu, byla to ta, která s vervou zhltla onu housku. Všichni se smáli, jen Pavlovi rodiče z toho byli nešťastní.
Uplynula řada let. Pavlův tatínek se živil prodejem ledniček a vysavačů. Jednoho dne za ním přišel i pan Václavík, který sháněl ledničku. Tatínek pookřál a okamžitě myslel na odplatu. Samozřejmě však nedal na sobě nic znát a tvářil se tak, jako by na vše už dávno zapomněl. Sehnal panu doktorovi přenádhernou ledničku, s mramorovou deskou navrch. Byla velmi drahá, stála deset tisíc tři sta, ale tatínkovi se podařilo přesvědčit Václavíka, že člověk na jeho úrovni by měl mít jen to nejkvalitnější. Tatínkova odplata však byla sladká. Lednička navenek působila opravdu dokonale, ale chyběl jí chladící mechanismus. A tak stejně, jako kdysi tatínek koupil rybník bez ryb, koupit nyní pan doktor vlastně jen hezčí bednu.
Ve stejnojmenné povídce Smrt krásných srnců se tatínek vypraví za protektorátu do svého milovaného lesa, aby sehnal nějaké vydatné jídlo pro své syny, kteří odcházejí do koncentračních táborů. Vůbec ho však nenapadne, že vlastně riskuje svůj vlastní život. Zpočátku mu ale štěstí nepřeje a na jeho háček se ne a ne nějaká ta ryby chytit. Rozhodne se tedy, že si půjčí od strýčka Proška psa a uloví srnce. Přes různé útrapy se mu to podaří a dopraví srnce domů. Právě toto poslední vydatné jídlo před nuceným odchodem do koncentračních táborů pravděpodobně zachránilo jeho kamarádům život, který za války byl plný utrpení a skomírání.
Další povídky jsou Ve službách Švédska, Kapři pro wehrmacht, Otázka hmyzu vyřešena, Králící s moudrýma očima.
Ota Pavel dokázal v jedné jediné knížce zachytit komické příběhy a zároveň strastiplné a bolestné. Je jedním z mála autorů, který se dokázal věnovat jak útrapám války, tak i době veselí a štěstí. To jen svědčí o jeho uměleckých kvalitách.
Alan York bydlí u rodiny Davidsonových. Bill Davidson je nejlepší přítel Alana Yorka. Oba jsou žokejové. Při jednom z dostihů jede Bill svého nejlepšího koně Admirála a zabije se. Alan pátrá, proč Bill spadl. U osudové překážky najde Alan drát. Když se tam však vrací s policií, drát tam už není, a tak Alan sám hledá viníka. Kate, nová majitelka koně, kterého Alan jezdí, uvede Alana do klidného prostředí její rodiny. Alan se do ní zamiluje. Protože Alan pátrá po pachateli Billovy smrti, překvapí ho muži a vyhrožují mu, aby nechal pátrání. Alan však v pátrání neustane a zjistí, že jakási taxikářská firma Marconi-taxi provádí nezákonné činnosti a že to jsou ti muži, kteří mu vyhrožovali. Marconi-taxi také vydírá malé podniky za takzvanou ochranu. Když se Alan snaží najít majitele Marconi-taxi, neuspěje. A protože on dále pátrá po vrahovi Billa, na dostizích i on spadne díky drátu. Ale on se naštěstí nezabije. Probere se v nemocnici a nemůže si na nic vzpomenout. Postupem času si však na něco vzpomene. Když se později vrátí na dostihové závodiště, dozví se, že jeho kamarád Joe ho hledá. Joe má prý něco, co Alanovi může pomoci v pátrání. Alan ho hledá, ale když ho najde, je Joe mrtvý. Byl zavražděn. Alan zavolá policii a aby našel vraha Joea, tak všude říká, že mu Joe něco před smrtí řekl. Potom musí na závodiště jet dostih na Admirálovi, kterého mu věnovala manželka Billa. Admirál je první, ale hned po závodu pro Alana přijdou muži, prý od policie. Později se ukáže, že chtějí Alana zabít. Alan si toho všimne a zavolá muže, který provádí Admirála. Jakmile ho přivede, Alan se na Admirála vyšvihne a ujede. Muži se ho nesnaží chytit, protože si zavolají posilu: Marconi-taxi. Alan na Admirálovi ujíždí do lesa. Tam ho taxikáři obklíčí, avšak Alanovi se podaří nepozorovaně zmizet. Překvapí jednoho taxikáře a sváže ho. Uváže koně ke stromu a jede v taxíku do města. Ve městě zavolá policii a vydá se do Marconi-taxi. Tam najde majitele. Je jím Katein strýček George. Alana to trochu překvapí. Když přijíždí policie, tak Alan opouští místnost, ale ještě předtím hodí Goergovi pistoli, kterou mu předtím vzal. Taxikáři jdou do vězení a George se zastřelí. Alan však pátrá dál po informátorovi z dostihů. Zjistí, že jím je docela oblíbený Sandy. Při závodu ho Alan schodí, protože jinak by byl na zemi on. Ke konci příběhu se Alan zasnoubí s Kate.
Vévoda Théseus miloval královnu amazonek Hipolytu a oba se zanedlouho rozhodli, že se vezmou. K Théseovi přišel několik dní před svatbou Egeus, otec Hermie, poprosit ho společně domluvit dceři, aby se nebránila vzít si za muže místo Lysandra Demetria. Ale ani Théseovo přemlouvání nepomohlo. Hermie se s Lysandrem domluvila, že spolu příští noc utečou ke své tetičce a tam se tajně oddají a že se setkají v lese nedaleko města. Demetrius znal Hermii od její přítelkyně Heleny a přestože zprvu miloval Helenu a ona jeho, nechtěl o ní později ani slyšet a měl rád jen Hermii. Zbytečně Helena plakala pro svého Demetria, on žil jen pro Hermii. Téhož dne se na svatbu Thésea s Hipolytou připravovali divadelní ochotníci se svou hrou. Představení chtěli vyzkoušet ve stejném lese za městem a té samé noci. V lese žili elfové, podivná stvořeníčka, kterým velela líbezná Titanie se svým mužem Oberonem. Oberon připravil se svým služebným a kouzelnou květinou na lásku všem lesním návštěvníkům různá překvapení, kdy se věrný Lysandres díky kvítku zamiloval do Heleny či jinak. Avšak před svítáním vrátili vše do starých kolejí, dokonce učinili Helenu šťastnou tím, že omámili Demetria láskou k ní. Slavily se tak 3 svatby: vévoda s Hipolitou, Demetrius s Helenou a Lysandres s Hermií. Divadelní hra měla velký úspěch.
Knížka Sbohem armádo vychází ze zkušeností I.světové války. Jeho názor projevující se ve tvorbě bychom mohli přirovnat například s názory E. M. Remarquea, s díly autorů „ztracené generace“. V díle není důležitý obsah, ale myšlenka – hrůza války. Jeho filosofický, vlastní zkušeností podložený názor na válku byl pravděpodobně s uměním žurnalistického projevu, osvojeného psaním článků do novin, důvodem k získání Nobelovy ceny za literaturu. Bezesporu však na něm válka zanechala krvavou stopu, díky níž trpěl depresí, jež vedla k jeho tragickému konci. Nebyla to však pouze první světová válka, proti které tak bojoval. Během druhé světové války psal hodně proti fašismu a dobrovolně se přihlásil jako dopisovatel. Účastnil se mnoha nebezpečných akcí a vymohl si nosit zbraň, i když to dopisovatelé měli zakázané.
Děj vypráví příběh romantické a tragicky končící lásky poručíka amerického ambulantního sboru Henryho Fredericka a anglické ošetřovatelky Catherine , který se rozvíjí uprostřed válečného běsnění na italské frontě. Frederick odsuzuje válku jako nesmyslné krveprolití, kde prostí lidé pokládají životy za cizí zájmy, za zájmy mocných a proto z ní prchá. Román dovršil Hemingwayovu slávu, citová reakce na hrůzy války i osobní tragédie milenců odpovídaly náladě tehdejších generací, pro které válka dosud nepřestávala být děsivým životním mezníkem a vlastně popisoval i Hemingwayův zážitek z války.
Tento lehce satirický příběh z 20. stol. vypráví o více či méně dobrovolných trampotách jednoho mladého muže a jeho sluhy Saturnina.
Mladý střízlivý muž si přes inzerát získává nového sluhu, Saturnina. Už od počátku je tento sluha poněkud zvláštní, což se projeví, když mu jednoho dne Saturnin zatelefonuje do kavárny a oznámí, že jejich domácnost přestěhoval na Hausbót. Zde se mladý muž snaží naučit hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru, se kterou chodí hrát. Poklidný život naruší až teta Kateřina, která sem se svým synem Miloušem přijede strávit několik týdnů. Vystrnadit se je povede až díky geniálnímu Saturninovu plánu, v němž hrají hlavní roli škrabošky čerta a Mikuláše. Ale v té době již přicházejí prázdniny, které se mladý muž rozhodne strávit i se Saturninem ve vile u dědečka. Zde se setkává jak s krásnou Barborou a dědečkovým přítelem doktorem Vlachem, ale i s tetou Kateřinou a Miloušem. Zde se odehrává mnoho drobných a veselých příhod, opepřovaných všudypřítomnými příslovími tety Kateřiny, obzvláště pěkné jsou příběhy, které si společnost každý večer vypráví. Ale pěkná idylka je brzy přerušena velkými dešti, po nichž uplave most na jediné přístupové cestě od městečka. A tak se společnost vydává na cestu lesem, přespává ve srubu doktora Vlacha a další den konečně dorazí do „civilizace“ a zjistí, že most byl za jejich nepřítomnosti opraven. Na konci prázdnin se společnost rozchází do svých domovů. Saturnin zůstal u dědečka, aby spolu s nim založil „kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru“. A úplně nakonec je svatba. Teta Kateřina se opět bohatě provdala.
Geniální vědec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotů postupně nahrazují všechnu lidskou práci – a společnost R.U.R. získává jejich vzrůstajícím odbytem miliardy. „Člověk je vlastně přežitek“, říká přednosta výzkumného oddělení na výrobu Robotů. Lidé, odsouzeni k nečinnosti a zahálce, zpohodlněli a stali se zbytečnými. Celé lidstvo rychle upadá, přestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové děti. Roboti vedou války a nakonec se vzbouří proti svým pánům – lidem. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtějí si od lidí nechat poroučet.
Domin – ředitel R.U.R. má svou velkou a možno říci i vznešenou myšlenku: osvobodit a povznést člověka, aby se nemusel zabývat pozemskými věcmi, ale duchovnem a uměním. Domnívá se, že toho dokáže jen, když budou Roboti zastávat práci lidí. A tuto svou myšlenku chce prosadit za každou cenu (dominus- pán). Jeho postoj je k přírodě i ostatním lidem útočný a dobyvatelský. Chce ovládat svět a vnutit mu, třeba i násilím, svou vlastní pravdu. Čapek však Domina zcela nezavrhuje, vždyť pokusit se vytvořit nový svět, jako zázrakem vše změnit – není v tom něco provokujícího a vzrušujícího? Není odvěkou touhou lidstva objevovat a dobývat nepoznané?
Alquist – (Alkyoné byla podle bájí královna, proměněná po smrti se svým manželem v ledňáčky, a alkyónské dny znamenají blažený a klidný čas) – nemá důvěru k velkým myšlenkám a projektům, které by mohly rázem změnit celý svět. V R.U.R. je šéfem staveb. Když se cítí smutný nebo sklíčený jde klidně pracovat jako řadový zedník na lešení. Váží si práce a lidský život staví na ten nejvyšší stupínek hodnot. Nedůvěřuje těm, kteří berou lidský život jako pouhý prostředek, materiál vhodný ke zpracování a vymodelování k dokonalosti. Je zjevné, že jeho ústy mluví samotný autor. V jedné ze svých knih Karel Čapek napsal: „Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitejší je, aby přítomnost byla zlepšována ve skutcích a živote.“ Alquist pozorně naslouchá hlasu věcí a života, který všichni přechází bez povšimnutí.
Helena – je ve svém cítění k lidem podobná Alquistovi. Je ztělesněním ženského, citového a laskavého přístupu k lidem i Robotům. Hájí práva Robotů, nechápe, proč se sebou nechají manipulovat. Umírá jako manželka Dominova.
Autora nezajímá až tak převratný technický objev (i když ten je důmyslně a věrohodně motivován), ale spíše jeho společenské a lidské důsledky. Myslím si, že Karlu Čapkovi nešlo o Roboty, ale o poměr člověka ke světu a především o vztahy mezi lidmi. Dvacáté století nám sice přineslo obrovský pokrok ve vědě a v technice, úplnou samozřejmostí je televize, computer, telefon, auto, vlak, letadlo. Ano, společnost je v mnohém dál, ale snad si přitom ani neuvědomujeme, o co všechno se ochuzujeme a co všechno ztrácíme. Z našeho života se vytrácí svébytnost, různotvárnost, činorodost, vlastní iniciativa, bezprostřední vztah k přírodě a k lidem. Zdá se to možná staromódní, ale uznejte sami, jaký je rozdíl, když jedete autem po dálnici, než když se projdete jarní přírodou, rozkvetlou loukou a posloucháte zpívání ptáčků, než hučení motoru, i když i to má pro některé své kouzlo. Člověk by se neměl stát na technice a různých vymoženostech závislý, i když to většina z nás už je. Jestliže zapomeneme na to, čemu se říká lidské srdce a lidský cit, můžeme se stát otroky svých vlastních výtvorů.
Tato humorně laděná povídka se odehrává v Krokových Varech. Hlavními představiteli jsou Antonín Dura, který se svojí ženou vlastní plovárnu, biskup Roch a major Hugo. Normální běh léta naruší příjezd kouzelníka a jeho krásné pomocnice Anny, která nenechá žádného muže bez povšimnutí. Usídlí se na náměstí a zvou obyvatele města na večerní představení. Anna před vystoupením vybírá peníze od diváků. Jsou zde přítomni i Antonín, kanovník a major. Antonín – starý záletník si neodpustí laškovat s Annou. V noci po představení Anto- nín pod záminkou, že jde hlídat plovárnu si dá schůzku s Annou. Jeho manželka zná dobře svého manžela, proto se vydá v noci za ním. Na plovárně uslyšela v kabince dva hlasy. Když začala bušit a nadávat, přišel jí Antonín otevřít celý mokrý. Jakmile Kateřina nahlédla dovnitř, viděla Annu také celou mokrou. Kateřina nechtěla uvěřit, že Antonín Annu vytáhl z řeky, když se topila. I přes nedůvěru se o Annu postarala, aby neprochladla. A protože si byla Kateřina jistá Antonínovou nevěrou, odešla z domu do maringotky ke kouzelníkovi Arnoštkovi. Antonín se snažil přemluvit Annu, aby odešla od kouzelníka k němu, ale marně. A tak byli v maringotce tři /Anna, kouzelník a Kateřina/. Následující den bylo opět představení, kde Arnoštek předváděl své kouzelnické dovednosti. Po představení se lidé rozešli do svých domovů jen abbé Roch zde zůstal. Kateřina s Arnoštkem někam odešli. Biskup Anně nabídl knihu a ta ho pozvala dál, aby jí pomohl péct ryby. Dlouho však klidu nevychutnali. Opilci z hostince „U zelené panny“ začali lomcovat s maringotkou. Jeden vlezl dovnitř, začala bitka mezi ním a biskupem, který jen těžko vyvázl s odřeninami a natrženým uchem. Antonín s majorem na něj byli rozzlobeni a morálně pohoršeni nad jeho noční estrádou, ale pomohli mu a major mu zašil ucho. V té době Arnoštek vyprávěl Kateřině o různých zemích. Večer bylo nevlídné počasí, a proto mnoho diváků nepřišlo. Arnoštka to však neodradilo a dělal různé kejkle na provaze. Antonín, abbe a major opět přemlouvali Annu, aby u nich zůstala. Z hostince vyšel opilý dědeček a domlouval Arnoštkovi, aby slezl z provazu, že hazarduje se životem, začal s provazem lomcovat. Dřív, než dědovi mohli Antonín s majorem zabránit, Arnoštek spadl přímo na záda na zem. Anna nařídila Kateřině, aby se oblékla a sama si oblékla Arnoštkovi šaty. Kateřina odmítla a vrátila se domů. Anna celé představení zvládla sama a dostalo se jí velkého unání a obdivu. Když přišel Antonín večer domů, našel tam Kateřinu. Antonín jí ale nařkl ze záletnictví, avšak nechal ji, aby u něj zůstala. Pozdě k ránu se Anna vracela s majorem k maringotce. Arnoštek celý rozzlobený a rozčílený začal majora bít. Anna měla na vybranou mezi dvěma muži, kteří se kvůli ní prali. Rozhodla se pro Arnoštka, se kterým hned ráno opustila město. Tři přátelé – Antonín, abbe a major si marně lámali hlavu, proč to Anna udělala.
Hl. postavy: Pavel a Ester Děj románu se odehrává v Praze na jaře roku 1942, v době spáchání atentátu na říšského protektora Heydricha. Osmnáctiletý Pavel, syn postaršího krejčího a nemocné matky, úspěšně složí ústní maturitu a vyjde si před kinem do parku. Narazí tam na osamělou dívku stejného věku jménem Ester. Všimne si, že dívka pláče a tím jej upoutá. Zprvu s ním dívka nechce komunikovat, ale nakonec přizná, že je Židovka, že celou její rodinu už převezli do koncentračního tábora, a že i ona se měla dostavit k transportu, ale že to neudělala. Pavlovi je jí líto a rozhodne se jí pomoci. Ukryje ji ve svém pokojíku v otcově dílně, kde ji uchovává v naprosté tajnosti a neprozradí ji ani vlastním rodičům, se kterými si jinak říká všechno, a dokonce jim kvůli ní začne lhát. Nosí jí tajně zbytky vlastního jídla, chudého už tak díky přídělovému systému, a tráví s ní v komůrce všechen volný čas. Zamilují se do sebe. V celé zemi je díky smrti protektora vyhlášen výjimečný stav a Pavlovi se svírá hrdlo pokaždé, když si uvědomí, jakému nebezpečí vystavuje jak ji, tak sebe i rodiče a celý dům, protože v té době se za skrývání Židů platilo životem. O jejich hrozné situaci jí neřekne, protože nechce, aby jim strach kazil společné kouzelné chvíle. Miluje ji tak, že chce raději umřít s ní, než aby umřela jen ona. Jeho otec se o ní nakonec dozví a navrhne Pavlovi, že ji tajně převezou k příbuzným na venkov, kde bude v bezpečí. Milencům svitne naděje a oba se těší na společnou budoucnost. Den před odjezdem v Praze Němci uspořádají velkou razii, Ester si uvědomí, že kdyby ji našli u Pavla, zabili by i jej a jeho rodinu. Nechce aby její miláček zemřel a proto uteče a je Němci zastřelena na ulici. Pavel po její smrti ztrácí smysl života a uvažuje dokonce o sebevraždě, ale nakonec zjišťuje, že chce žít dál.
Hl. postavy: Romeo, Julie
Vedl. postavy: kněz Vavřinec, Tybatt, rodiny Monteků a Kapuletů
Tragédie mládí a mladé lásky ve společnosti postavené na starých tradicích a vzájemné nenávisti.
Kdysi dáno žily ve Veroně dva proslulé rody: Kapuletové a Montekové. Tyto rody se nenáviděly po celé generace a neustále mezi nimi vznikaly sváry, a to jak mezi pány, tak mezi jejich služebnictvem. Jejich spory dospěly tak daleko, že do nich musel zasáhnout samotný vévoda, který jim pod pohrůžkou smrti přikázal dodržovat nadále mezi sebou mír. Montekův syn Romeo byl nešťastně zamilován do jisté Rosaliny, která byla k jeho citům naprosto slepá. Pro Romea tato nešťastná láska znamenala konec žití a byl by se kvůli ní při své jemné poetické duši usoužil. Jeho přátelé Benvolio a Merkucio jej chtěli trochu rozveselit v jeho zoufalství, a tak jej vzali s sebou na maškarní ples ke Kapuletům. Na tomto plese, kde byli díky maskám všichni tři na půdě nepřátel v bezpečí, Romeo poprvé spatřil svou osudovou lásku Julii a okamžitě zapomněl na chladnou Rosalinu a jeho srdce začalo hořet jen pro Julii. Ani Julii nebyl Romeo lhostejný, avšak mezi nimi zela bezedná propast zášti mezi jejich rody. Po skončení plesu se Romeo vkradl do zahrady Kapuletů, a tu spatřil Julii na balkóně, kterak vzdychá pro svou lásku k němu. Romeo tajně vyslechl vyznání jejích citů a pak, když si byl jist její láskou, vyšel ze tmy a vyznal jí lásku on. Přestože mu v zahradě Kapuletových hrozila smrt, nedokázal se od své Julie odtrhnout a ještě té noci se oba domluvili na tajné svatbě, která se měla konat příštího dne. Ještě té noci zašel Romeo za svým dlouholetým důvěrným přítelem – bratrem Vavřince, ke kterému se chodil vyplakávat ze své neopětované lásky k Rosalině. Nyní však jej žádal, aby jej oddal s Julií. Bratr Vavřinec byl šokován takovým zvratem jeho citů a nepředpovídal jeho lásce k Julii dlouhého trvání. Avšak Romeo jej přesvědčil, že nejde o žádné chvilkové vzplanutí, a tak kněz přislíbil, že je následujícího dne oddá. Hned ráno Julie poslala za Romeem svou věrnou důvěrnici chůvu, která jí přinesla radostnou novinu, že se ještě toho dne stane Romeovou ženou, jak se také s požehnáním bratra Vavřince stalo. Avšak byl to sňatek tajný, o kterém věděla jen chůva, Vavřinec a oba novomanželé. Téhož dne se strhne šarvátka mezi Merkuciem, Benvoliem a Tybyltem – synovcem paní Kapuletové. Romeo se stane náhodným svědkem této šarvátky. Merkucio začne s Tybaltem šermovat. Romeo se je snaží zadržet, ale Tybalt využije jeho zásahu a propíchne Merkucia. Romeo se rozhodne kamaráda pomstít a zabije Tybalta. Po tomto činu se schovává u bratra Vavřince, avšak záhy musí z Verony utéci, neboť vévoda jej potrestal vyhnanstvím. Vavřinec přislíbí, že bude zprostředkovávat spojení mezi ním a julií. Ta zatím naoko oplakává svého bratrance Tybalta, ale ve skutečnosti pláče pro vyhoštěného Romea. Krátce po Tybaltově smrti se ji její otec rozhodne provdat za mladého šlechtice a vévodova příbuzného Parise. Julie je zoufalá, a tak jde pro radu k bratru Vavřinci. Ten jí dá lektvar, po jehož vypití se bude jevit jako mrtvá. Julie tento lektvar vypije v předvečer svého svatebního dne s Parisem, a tak ji druhého dne nacházejí mrtvou a všichni se domnívají, že zemřela steskem po bratranci a místo do kostela ke svatbě ji odnesou do rodinné hrobky. Vavřinec poslal po druhém bratru zprávu Romeovi. Na základě tohoto dopisu měl Romeo co nejdříve přijet do Verony a unést probouzející se Julii z hrobky. Avšak tento jeho dopis k Romeovi nešťastnou náhodou nedorazí, a místo toho mu jeho věrný sluha přináší zprávu, že Julie je mrtva. Romeo si koupí smrtící jed a vydá se ihned do Verony. Na hřbitově se střetne s Parisem, který tam oplakává Julii a při potyčce jej zabije. Potom vstoupí do hrobky k Julii a vypije smrtící jed. Nato se Julie probudí a vida vedle sebe mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. To už na hřbitov ve snaze zabránit katastrofě přichází Vavřinec, avšak pozdě. Po něm dorazí městské stráže s vévodou, Kapuletem a Montekem, kterému zármutkem po vyhnaném synovi zemřela žena. Zdrcený bratr vavřinec si plně uvědomuje svou vinu na vzniklém neštěstí a začne všem přítomným vypravovat celou historii nešťastné lásky jejich dětí. Montek s Kapuletem si uvědomí malichernost svých sporů a nad hrobem svých dětí se udobří. Romeo a Julie je jedna z tragédií, která patří k vrcholným Shakespearovým dílům. Celý příběh vyhází z legendární středověké pověsti, kterou Shakespeare sladil s estetikou tehdejší renesanční doby. V lyricky zpracovaném díle se pod vlivem antických tragédií objevuje osudovost. Děj probíhá ve Veroně 16. století, je uspořádán chronologicky. Postavy jsou popsány a charakterizovány objektivně, realisticky a jejich činy mnohdy hraničí s morálkou tehdejší doby. Celé dílo je napsáno krásným bohatým jazykem s mnoha metaforami a přirovnáními.