Karel Kopfrkingl, nekuřák a abstinent je velmi citlivý člověk, který své blízké často označuje přídavným jménem. Pracuje v krematoriu, ke kterému má podobný vztah jako ke své ženě. „17 let jsem s Lakmé a vzrušuje mě stejně jako první den“. Romane (tak si romanticky Karel říká) si vylepší svůj příjem tím, že vezme navíc práci agenta. Na návštěvy k němu začne chodit přítel Willi, zastánce Hitlera, který se ho snaží svést na svou stranu. Zpočátku se Karel brání, ale nakonec následuje svého přítele a jeho povaha se změní. Převléká se za žebráka a odposlouchává židy, co si povídají. Je mu jich líto, a tak nakonec nic nepoví. 15. března vtrhne do země říšská branná moc. Vůdce přijede do Prahy, říšská vlajka zavládne nad Pražským hradem.
Za necelý měsíc se již panu Kopfrkinglovi jako členovi NSDAP dostane cti a je pozván do casina. Prozradí své spolupracovníky v krematoriu, a náhle se zarazí. Vždyť jeho manželka Lakmé je také židovka! Pan Kopfrkingl stále touží po vyšší funkci, ale s ženou poloviční židovkou to není možné, rozhodne se tedy rozvést. To mu však Willi rozmluví, neboť by ho čekalo mnoho starostí. Pošle tedy děti k babičce a udělá si s manželkou pěkný večer. Následuje příjemná konverzace: „Máme, nejčistší život před sebou. Máme, nadoblačná, otevřený svět. Je nám otevřeno nebe, nebe na kterém za celých těch 19 let, co jsme spolu, nepřelétl jediný mráček … Ale v koupelně, všiml jsem si, máme rozbitý ventilátor, … Já jsem tam zatím dal provaz se smyčkou, aby šel ventilátor otevřít ze židle.“ Po večeři nebeskou políbil a řekl: „Pojď, nevýslovná, dřív než se svlékneme, připravíme koupelnu.“ Vzal židli a šli, … Protože bylo v koupelně teplo vyzval ji, aby pustila ventilátor. Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným úsměvem jí řekl: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Usmála se na něho dolů, snad mu dobře nerozuměla, on se usmál též, kopl do židle a bylo to.
Pak zašel na kriminálku a ohlásil sebevraždu své ženy. „Udělala to zřejmě ze zoufalství. Měla totiž židovskou krev a nesnesla žít po mém boku.“ Po svém jmenování ředitelem krematoria se rozhodl pro další čin. Vzal syna Miliho s sebou do krematoria, aby si ho mohl Mili prohlédnout, když tam nikdo není. Ležela tam také rakev s příslušníkem SS. „Má rakev, jaká má být, co Mili, aby sis lehl k němu?“ A s nepříliš veselým úsměvem vzal železnou tyč, povalil chlapce na kolena, a utloukl ho. Pak dal tělo k esesákovi a sám pro sebe si řekl: „Smrt sbližuje, v lidském popelu není rozdíl.“ Za čtyři dni ohlásil, že pohřešuje 16- letého synka, podobný osud chystal i dceři Zitě. Po několika dnech stojí pan Kopfrkingl před nejvyšším pražským vedením, dostane mercedesku a byla mu nabídnuta nová práce. „Taková plynová žároviště pro budoucnost“ Po válce se vrací sanitním vlakem a pozoruje zástupy vyhublých lidí vracejících se z koncentráků. Je šťasten. Mnohé z nich přece spasil.
Leave a Reply