Obsahy knih

Za obrozenské nesvobody sílilo vlastenecké vědomí příbuznosti Slovanů. Upínali naděje k Rusku, které dokázalo porazit Napoleona i Turky na Balkáně. Z nadšení vytryskla v několika týdnech sbírka jako skrytý dík. Proto mnohé z 26 básní oslavily udatnost ruských bojovníků v minulosti dávné i nedávné. Nejaktuálnější, Rusové na Dunaji v roce 1829, neprošla zprvu cenzurou. Jako hold ale vyznívají i písně Veliká panychida, Smrt Alexandra, Vězeň, Rozmluva noční … Básník vidí v soudobých činech pokračování hrdinské tradice ruských starobylých zpěvů – bylin.

Už první báseň věnoval slavnému Iljovi Muromcovi. Bohatýr mstí smrt „dobrého mládce „, kterého zákeřně ubili tři “ zbojci „, tři „sobaky tatarské „.Osobité atmosféry bylin se autor dobírá užitím jejich básnických prostředků. Zpestřuje verš ruskými slovy, obraty, ale i básnickými “ ozdobami “ u nás neběžnými. Patří k nim zejména nadsázka, hyperbola. Je častá v hrdinských eposech jiných národů, např. u Homéra, ale ruská nadsázka je zvlášť silná. V původní bylině Muromec “ prvním skokem na patnáct verst doskočil, druhým skokem doskočil – studnu vyhloubil „. (versta = 1066 m) Čelakovský je umírněnější : „On prvním skokem – do půl pole, on druhým skokem – do Tatařína, on třetím skokem – Tataru přes hlavu“. S náměty nakládá tvořivě, jeho bohatýr Čurila Plenkovič má jiné rysy i činy než jeho pravzor, statečného Ilju Volžanina dokonce byliny neznají, ale má rysy jejich hrdinů.

Čelakovský zdůrazňuje epický ráz ruské lidové písně. Zařadil však i lyriku – milostnou, rodinnou, náladové ruské dumky: Romantická láska, Dovtipný milý, Dvě slovíčka, Odšedivělý, Udobření, Svatební … Dýchá z nich láska ke vzdálené milé, k matičce, k domovině, verš má naivitu lidových předloh, osvěžuje ho dialog. Rým jako v ruských zpěvech častěji chybí nebo se blíží asonanci. Básnických rusismů znal básník řadu. Např. přirovnání záporem: „Nepokryla se podzimním listím dolina, dolinečka, a posunula se ruským vojskem krajina krajinečka „. (Srovnejme z bylin: “ Nesklání se to k zemi sirý dub – to syn se prostírá před svým tatíčkem.“) – Častá je anafora – opakování slov na začátku veršů, též opakování předložek : “ Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými … “ Nápadná je i záliba v ustálených zdobných přívlastcích : bujný kůň, kalená střela, jasné slunéčko Vladimír …