Kniha je složena z jedenácti povídek žánru science – fiction. Kniha je orámována povídkami s postavou kapitána Nema.
První povídka má název Poslední dobrodružství kapitána Nema. Její hrdinou je poručík Peřinka. Peřinka byl svým založením dobrodruh. Byl velice odvážný, a proto byl nasazován do nejdůležitějších záchranných akcí. Jednou se mu podařilo zabránit výbuchu na měsíční základně, jindy jako kapitánu Nemovi se mu podařilo odhalit tajemství Neptunu. Z Uranu přivezl živé bakterie a také na Jupiteru byl úspěšný. Zachránil tam celou planetu před ničivým zemětřesením.
Proč se vlastně stal takovým hrdinou, který se nebál nasazovat svůj život při plnění těch nejnebezpečnějších úkolů? Odpověď je prostá. Nebyl šťastný v manželství s praktickou, suchopárnou a cílevědomou geoložkou. Nebyl také vůbec pyšný na svého syna, který byl pianistou a skládal moderní symfonie, které Peřinkovi připadaly jako směs nepříjemných zvuků.
Poslední výpravu podnikal kapitán Nemo s posádkou na záchranu Slunce před obrovskou neznámou raketou. Obývali ji zvětšení prvoci, kteří ale byli tak inteligenčně vyspělí, že znali myšlenky všech členů posádky kapitána Nema. Mezi kapitánem Nemem a posádkou se totiž rozhořel spor, zda na raketu zaútočit nebo zda se pokusit o přátelskou domluvu. Nakonec po velice neúspěšném útoku došlo na rozmluvu. Prvoci z rakety se vydali do vesmíru proto, aby zjistili odpověď na základní otázky života a vůbec ne proto, aby zničili Slunce. Sílu své rakety si neuvědomovali. Ale kapitán Nemo jim nemohl poskytnout uspokojivou odpověď na základní otázky života,protože lidstvo také na ně neznalo odpověď. Prvoci tedy obrátili raketu zpátky do vesmíru. Slunce bylo zachráněno.
Raketa kapitána Nema přistála na Zemi až za tisíc let. Kapitán i jeho posádka Zemi nepoznávali. Všechny těžší práce na Zemi vykonávali roboti – dvojníci, kteří byli navlas podobní svým lidem. Lidé se zabývali převážně uměním. Proto byl syn Peřinky jako hudebník velice oceňován a slaven v vzpomínkových slavnostech. Zato na hrdinské činy Peřinky si již nikdo nevzpomínal.
V povídce Jak zemřel kapitán Nemo si Peřinka před smrtí uvědomuje, co je vlastně štěstí. Je to láska (vzpomíná na první polibek z lásky) a je to radost z tvoření (např. stavba krbu, oprava rakety).
V poslední povídce Anděl posledního soudu měla posádka varovat případné obyvatele oběžnic před vzplanutím hvězdy Alfa čtyři Kamenného ostrova. Došlo však k poruše rakety. Mladý výzkumník neposlechl rozkaz, aby se s opravenou raketou vzdálil, ale chtěl splnit bezezbytku svůj úkol. Objevil první planetu obývanou lidmi – Zemi. Byla však již lidmi opuštěná a odsouzená ke zničení spolu s jeho osobou.
Povídka Einsteinův mozek je z vědeckého prostředí. Bioložka spolu s vědeckým týmem se pokusila sestrojit mozek, který se skládá ze tří nejvýkonnějších mozků v současném světě. Byl sestaven z mozku profesora architektury, z mozku básníka a kupodivu z mozku ženy z domácnosti, Anežky Novákové. Časem dostal mozek i tělo a hlas. Ke své práci potřeboval žít v rodině, a proto si ho bioložka vzala do rodiny své. Nejdříve opravdu plnil své poslání a pracoval na fyzikálních zákonech. Pak ale pracoval čím dál tím méně a raději si povídal s dceroubioložky a se sousedy. Zestárnul a nakonec zemřel. Dcera se konečně odvážila představit matce svého snoubence, který pracoval na stejné měsíční stanici jako bioložčin bývalý manžel a její otec. Bioložka mu zazlívala, že na ni neměl čas a bála se, aby dcera nedopadla stejně.
Teprve soužitím s Einsteinovým mozkem pochopila, že umění žít vyžaduje nejvyšší moudrost. A nejvyšší moudrostí je smrt po plně prožitém životě.
Leave a Reply