Obsahy knih

Jan van Toch – objevitel mloků
Andrias Scheuchzer – mlok obecný
C. H. Bondy – miliardář a předseda společnosti Meal
Jednoho památného dne zakotvila u ostrůvku Tana Masa holandská loď Kondong Bandong. Kapitán van Toch vystoupil na břeh, aby projednal s míšeneckým správcem některé obchodní věci, hlavně obchod s perlami. Dozví se, že mušle jsou pouze v Devil Bay, ale tam se žádný Batak nepotopí, protože tam jsou Tapa, mořští čerty, jak jim říkají, mají z nich strach.
Kapitán navštívil vesnici Bataků /domorodci/ a požádal náčelníka o několik silných chlapíků, kteří by šli s ním na lov. Náčelník řekl, že celá vesnice půjde na lov s Tuanem kapitánem kamkoli. Když se dozvěděli, že by šli do Devil Bay, odmítli. Nakonec se kapitánovi podařilo pomocí starého zapalovače /dal ho náčelníkovi/ přemluvit je.
Ráno vyplul kapitán se dvěmi singalskými lovci perel. Ti, když viděli Topa, kteří hlídali perly, odmítli se potápět. Od toho dne se datuje podivné chování kapitána. Den co den od- plouval do zátoky a rozmlouval tam s mloky. Pak náhle Kondong Bondong odplula.
V Amsterodamu odevzdal kapitán úlovek perel a požádal o roční dovolenou. Potom se potloukal po Padangu, až našel osobu, kterou hledal, lovce žraloků Dajaka – divocha z Bornea, jež měl přezdívku Shark, a kterého si najímali turisté pro jeho zabíjení postaru, ozbrojen pouze dlouhým nožem. Shark začal učit mloky, jak zabít žraloka a kapitán pozoroval mloky při práci a zábavě, stavbě vlnolamů a rituálních tancích. Začal je postupně učit růným praktickým věcem, např. práci s nožem. Mloci byli velmi chápaví.
Kapitán odcestoval do Evropy, aby pomocí vlivných a majetných lidí realizoval svůj plán na využití mloků. Setká se s Bondym a poví mu o Tapa – boys a o tom, že by se dali převést k jiným ostrovům, kde by hledali perly, a oni by jim za to dali harpuny proti žralokům. Dalšími lidmi, kteří se s mloky setkali, byl Abbe Loeb, syn filmového magnáta a začínající hvězdička, Miss Lily Valley. Ta se vylekala, ale zjistila, že jí přinesli perly. Byl podle toho natočen film, že ji unesou tritoni, mořští bohové, že se stane jejich královnou, zamiluje se do ní rybář … Film měl velkou publicitu i v tisku.
Učený Salamander Andrias Scheuchzer, mlok ze ZOO, kterého naučil číst a mluvit Greggs, který uklízel jeho klec, byl podroben výslechu věhlasných učenců.
Kapitán zemřel a Bondy zjišťuje, že mloci by se mohli přemnožit. Zakládá jednu z největších hospodářských organizací, Mločí syndikát. Mloci jsou levná pracovní síla. Prodávají se podle výkonosti – rozděleni do čtyř skupin skupin. Díky panu Povondrymu, vrátnému u Bondyho, máme dnes ucelený obraz o událostech, které následovaly. Mloci začali používat zbraně, které měli k obraně proti žralokům, i na lidi. Proto musely být osady na Kokosových ostrovech zničeny křizníkem Fireball. I přes to se dále obchod s mloky rozvíjel a dokonce studovali a měli vlastní módu. Další konflikt byl v Normandii, kde mlok chodil na jablka a ručním granátem zabil tři chlapce i sebe /oni po něm házeli kameny/. V kanálu Kolona se setkali britští mloci s francouzskými salamandry a nedorozumění řešili ručními granáty a torpédy. Díky tomu byla řada podmořských explozí. Státy se nakonec dohodli na 5 kilometrovém neutrálním pásmu. Další problémy byly díky německému badateli dr. Hansu Thüringovi, který rozdělil mloky do ras. Dalším neštěstím byl výbuch a zatopení 11. 11. v 1 hod. ráno New Orleansu s mnoha lidskými oběťmi. Další zemětřesení na celém světě 20. 11. mloci se omluvili, ale musí rozšířit moře /s lidmi zvětšovali pevninu/. Vyvolají válku. Byla to podivná válka, lze-li to vůbec nazvat válkou, neboť žádného mločího státu, žádné uznané mločí vlády nebylo. První stát, který se octl ve válečném stavu s mloky, byla Velká Británie a během šesti neděl ztratila čtyři pětiny své veškeré lodní tonáže. Miniaturní mločí ponorky systematicky vyhledávaly a ničily pýchu britského impéria. Po několika týdnech se na britských ostrovech projevil zoufalý nedostatek potravin. Vůdce konzervativní strany pro- hlásil v parlamentu: Přineseme všechny, i ty největší oběti, ale britské cti se nevzdáme! Válečné loďstvo bylo vyřazeno, takže vojenské operace proti mlokům se konaly pouze na souši a ze vzduchu. Střelba z pušek a kulometů jim však nenadělal větších ztrát. Mloci bombardovali z podmořských děl britské přístavy a obrátili je na hromadu sutin. Armádní velení učinilo pokus otrávit salamandry jedy, vylévanými do ústí Temže a některých mořských zátok. Mloci vypustili odvetou po celém anglickém pobřeží závoj válečných plynů. Britská vláda prohlásila v parlamentu, že s mloky i nadále vyjednávat nehodlá. Obyvatelé u zákoky Wash a Lynn Deep byli evakuováni. Odešly většinou jen ženy a děti. Muži odmítli opustit svou půdu. Přesně minutu po uplynutí třídenního příměří vypálil Poyal North Lancashire regiment šrapnel do temných mořských hlubin, hraje k tomu Plukovní pochod Červená Růže. Hned nato zaburácel nesmírný výbuch. Ústí řeky Nene se potopilo až po Wisbech a bylo zaplaveno mořem. Ztráty byly obrovské. Několik neděl nato se sešla ve Vaduzu konference všech zúčastněných států s mloky. Chief Salamander vyslal delegaci, složenou výhradně z … lidí! Mloky zde zastupovali : profesor Van Dott z Haagu, advokát Rosso Castelli z Paříže, dr. Manoel Carvelho z Lisabonu. Nakonec byla za účasti čtyř velmocí dohoda podepsána. Státy se dohodly podstoupit mločí říši některá evropská území.
Pan Povondra, vrátný u milionáře Bondyho, nyní důchodce, čte po letech se synem novi- ny … Tak vida, Německo už taky zmizelo z mapy světa …! Kdepak, na mloky ani Němec nestačí .. !! Dohadují se, jestli by mohli přijít až do Čech třeba po Labi a potom dál, podle Vtavy do Prahy. Pan Povondra říká, že je báječná výhoda, že nemáme žádné mořské břehy a navíc jsme neutrální, tak že na nás nemůžou, ale najednou jeho syn Frantík vidí jednoho ve Vltavě pod Karlovým mostem. Nejdříve si myslí, že je to sumec, ale otec mu to řekne. Vyčítá si, že neměl tenkrát k panu Bondrymu toho kapitána pouštět, že to vlasně všechno zavinil a přeje si, aby mu to děti odpustily. Autor a jeho vnitřní hlas. „Poslechni, chceš opravdu nechat zahynout celé lidstvo?… Neptej se mne, co já chci! Myslíš, že z mé vůle přichází konec světa? Říkal jsem, nedávejte mlokům zbraně! Zastavte ten ohavný kšeft … A vidíš, jak to dopadlo! … A není ti lidstva líto? … Počkej, pomalu! Vždyť nemusí vyhynout celé lidstvo! Lidé budou pracovat dál jako teď, budou mít jen jiné pány! Zkrátka budou sloužit mlokům … A ještě ti něco řeknu! Víš, kdo ještě teď, když je polovina Evropy pod vodou, dodává mlokům třaskaviny a podporuje tak totální rozmetání světá? Kdo financuje tenhle konec lidské civilizace? … Vím, státy, továrny, banky. Zas jenom lidé!… A víš, jak to nakonec s mloky dopadne? Jedni bydlí na východním břehu, jedni na západním. Začnou se navzájem potírat … A nakonec dojde k válce! Ve jménu kultury a práva, ve jménu pravého mloctví, ve jménu národní slávy a velikosti! A to je konec !! Mloci vyhynou !!! … A co lidé? … Ach pravda, lidé! Ti se pomalu vrátí z hor na břehy toho, co zůstalo z jejich domovů. Pevniny zas pomalu porostou nánosem řek, moře zvolna krok za krokem ustoupí a všechno bude jako dřív. Jen moře bude ještě dlouho smrdět rozkladem mloků … Vznikne nová legenda o potopě světa, kterou seslal bůh za hříchy lidí, bude se bájit o potopených kolébkách lidské kultury: třeba o nějáké Anglii nebo Francii, nebo … A potom? … A potom? …. Dál už to nevím!“
V době vzestupu mezinárodního fašismu se Čapkova idealizace tzv. malého člověka a ne- nápadných hodnot života stala východiskem humanistického odporu k hrozbě války. Je to alegorie fašismu, utopický román. Polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba lidstva, zneužitelné mechanické bytosti. V podtextu je přítomná naděje – spočívá v odvaze podívat se pravdě tváří v tvář. Právě v souvislosti s dílem Válka s Mloky Karel Čapek řekl, že „literatura, která se nestará o skutečnosti, o to, co se opravdu děje se světem… není můj případ.“