Píše se rok 1284, je krutá zima. Do Draguanu, nevelké diecéze poblíž jihofrancouzkého Toulouse, přichází svérázný kněz Henno Gui, aby se ujal správy odlehlé farnosti uprostřed močálů, o níž okolní svět už přes třicet let nemá žádné zprávy. Co se stalo s tamními farníky? Jak na ně mohli všichni zapomenout? Události předcházející Guiovu příchodu nevěstí nic dobrého: rok předtím sem vody říčky Montayou přinesly znetvořené lidské ostatky a pouhých několik hodin před knězovým příjezdem neznámý muž v černé kápi zavraždil draguanského biskupa Haquina. Henno Gui se však nedá odradit a v doprovodu dvou společníků a místního průvodce se vydává do „vesnice proklatců“…
Na cestu se vydává i vikář Chuquet: odváží do Paříže biskupovy ostatky, aby je předal pozůstalým. Naráží však na nečekané přrkážky a po nesčetných peripetiích odhaluje ďábelský zločin, jehož strůjci byli Aristotelovi přívrženci v lůně cirkve.
Fantastický příběh ze středověku? Věčný spor Platóna s Aristotelem? Od roku 1980, kdy vyšlo slavné Jméno růže, si historický román mnozí spojují s Umbertem Ecem. Nedejme se však zmýlit. Vzdor uvedeným motivům navazuje Romai Sardou především na bohatou tradici dumasovské epiky.

Leave a Reply