Obsahy knih

Autobiografický příběh autora, který se neprávem dostal do trestanecké kolonie. Mladý Pařížan Henri, přezdívaný Motýlek, se stal obětí policejní frašky a byla na něj svedena viny za vraždu pasáka, kterou nespáchal. Jelikož nežil zrovna počestným životem, uznala ho soudní porota vinným a poslala ho na doživotní práce do trestanecké kolonie. Henri se dostal do vězení Conciergerie, ze kterého byl převezen do Cean, odkud se vězni transportovali do trestaneckých kolonií. Motýlek byl spolu se svými kamarády z vězení transportován na ostrov Svatého Vavřince nad Maroni, odkud podnikl svůj první útěk. Ten probíhal zpočátku velice nadějně. Henri se se svými přáteli dostal po moři až na ostrov Trinidad, kde se seznámil s velice hodnými a ochotnými lidmi, kteří mu chtěli při útěku pomoci, ale místní úřady jim v tom zabránily a Motýlek a jeho přátelé museli Trinidad opustit. Jejich další zastávkou bylo Curacao, kde je zavřeli do vězení v Rio de Hacha. Jedinému Motýlkovi se podařilo z vězení utéct. Na útěku narazil na indiánskou vesničku kmene Guairu. Její obyvatelé se k němu od začátku chovali moc pěkně a vzali ho mezi sebe. Brzy si mezi nimi našel dvě manželky, ke kterým dostal i dům. V indiánské vesnici mu nic nechybělo. Měl dost jídla, klidu, úcty vesničanů a lásky svých dvou krásných žen. Přesto stále toužil po pomstě soudního tribunálu, a tak z malebné vesničky odešel, načež byl opět chycen policií a vězněn, tentokráte ve vězení ve Svaté Martě. Bylo to jedno z nejstrašnějších vězení na světě. Vězni se zavírali do malých podzemních cel, které byly při každém přílivu zaplavovány. Díky známosti konzula byl po osmadvaceti dnech z cely propuštěn do normálního vězení, kde se opět setkal se svými kamarády. Ze Svaté Marty byli všichni převezeni do Barabquille, odkud se mnohokrát pokoušeli uprchnout, ale bezvýsledně. Jejich útěk skončil tragicky – byli posláni zpět do kolonie, tentokrát na ostrovy Spásy.
Za první útěk byl Motýlkovi vyměřen trest dvou let káznice. Po vypršení trestu byl opět převezen na Královské ostrovy. Ani po prvotním neúspěchu se Motýlek nevzdával a hned po návratu do kolonie začal plánovat další útěk. Tentokrát ale musel být zvláště vynalézavý, protože po prvním útěku nad ním byl neustálý zostřený dozor. Na druhé straně ale mohl počítat s pomocí spoluvězňů, kteří jej do jednoho obdivovali za jeho odvahu při prvním útěku. Druhý útěk byl prozrazen dříve, než začal, a tak Motýlka čekala druhá káznice. Tentokrát měl v zařízení s naprostou izolací od okolního světa setrvat osm let. Nikdo nevěřil, že to přežije. Motýlek ale šťastnou náhodou zachránil topící se dceru velitele, a tak mu byl trest odpuštěn a on se vrátil zpět na Královský ostrov, kde při společném nepovedeném útěku zemřel jeden z jeho přátel. Další stanicí byl pro Motýlka ostrov Ďábel, ze kterého se mu podařilo s dalším přítelem, který ale cestou zahynul, utéci na pytli kokosových ořechů do Kourou a odtud do Georgetownu, kde začal jeho nový život jakožto svobodného člověka. V Georgetownu ale nebylo mnoho pracovních příležitostí, a tak Motýlek tajně odplul do Venezuely. Ve Venezuele byl opět zatčen a nasazen do místního pracovního tábora, ze kterého byl následně osvobozen a stal se svéprávným svobodným občanem Venezuely. Přestěhoval se do Caracasu, kde se oženil a stal se otcem dcery.
Ve svém vyprávění autor vyzdvihuje lidi s ryzím charakterem, kteří mu, těžkému trestanci, neváhali pomoci, třebaže tím ohrožovali svou vlastní existenci. Naopak pohrdavě píše o sadistických strážných, kteří své svěřence mnohdy utýrali k smrti.
Z celého příběhu pramení Henriho odvaha, touha po novém, lepším životě a spravedlnosti. Díky jeho lidským vlastnostem měl vždy a všude plno dobrých přátel, pomocí kterých jako jeden z mála unikl cestě zatracení a začal nový bezúhonný život ve svobodné zemi, která se mu rozhodla dát ještě jednu šanci.