Obsahy knih

Je to příběh o chrabrém bojovníku Tristanovi. Své jméno dostal proto, že ho jeho matka porodila ve smutku poté, co jeho otec zemřel. Byl vychován zbrojnošem Gorvenalem, jenž ho naučil všem uměním, které má znát urozený muž.

Ale jednoho dne ho norvéžští kupci unesli. Byli ho však nuceni na moři nechat svému osudu a Tristan byl vyplaven na pobřeží. Když procitnul, ujala se ho skupina krále Marca a odvezli ho na hrad Tintagel. Tam se pak stal Marcovým oblíbencem.V jeho službách pro něj udělal mnoho dobrých skutků. Například zabil Morholta – výběrčího daní, který sužoval Cornwall.

V králově blízkosti se však pohybují čtyři baroni, kteří se všemožně snaží odloučit Tristana a Marca od sebe pod pohrůžkou vypovězení války. Jimi je král přinucen, aby se oženil. Král na ně vyzrál tak, že vzal vlas, který našel na okně a řekl jim, že si vezme tu, které vlas patří. Pro ni poslal Tristana. Po strastiplné cestě ji získá. Dívka se jmenuje Isolda.

Avšak na cestě do Cronwallu se omylem napijí zázračného nápoje, který způsobí, že k sobě vzplanou osudovou láskou. Tristan Isoldu miluje, avšak žádá si ji král Marc a on se s ní musí scházet potají. Ovšem jednoho dne pravda vyjde najevo a on je s Isoldou nucen prchnout do lesů. Tam jsou pro svoji lásku ochotni strádat. Jednoho dne ale Tristan pochopí, že takto s Isoldou žít nemůže. Odevzdá ji králi Marcovi a odejde ze země. Příběh končí smrtí Tristana umírajícího na zranění v boji. Isolda k němu přichází pozdě a i ona žalem umírá.

Na příběhu se mi líbí autorovo spojení prvků milostné literatury s prvky pohádkovými. Příběh opěvuje vlastnosti středověkého rytíře, zejména věrnost panovníkovi a oddanost ženě. V tomto kontextu se jeví pletichářství čtyř baronů jako odsouzeníhodné.

Námět: Romantické dílo odehrávající se v druhé polovině 19.stol v ruském Petrohradě.
Hlavní hrdina Rodion Romanyč Raskolnikov opustil z nedostatku peněz právnickou univerzitu. Pobývá v pronajatém zatuchlém pokojíku nedaleko centra města. Jeho jediný příjem jsou peníze občasně zasílané od jeho matky, Pulcheriji Raskolnikové, která je pro něj šetří ze své nuzné penze.
Raskolnikov již několik dní hladověl. Přesto neměl zájem najít si nějakou poctivou práci. Začala v něm klíčit zrůdná myšlenka, jak přijít k penězům. Uvažoval o jakémsi „nadčlověku“, na nějž by se nevztahovaly obecně platné morální zásady. Všechno jeho jednání by totiž bylo v zájmu dosažení vyšších cílů než je kdokoli jiný schopen, a proto by mohl být ospravedlněn z téměř jakýchkoli přečinů. Jako příklad viděl Napoleona. Protože se považoval sám za jednoho z takových nadlidí, nepokládal za špatné zabít někoho bohatého, ale pro společnost „neužitečného“, aby on získal majetek potřebný pro život. Jednu takovou osobu znal. Alena Ivanovna, stará lichvářka, u které již několikrát cosi zastavoval. Žila se svou sestrou Lizavetou sama v činžovním domě. Raskolnikov náhodou zjistil, že Lizaveta v určitou dobu nebude doma. Po pečlivých přípravách a plánech si půjčil od domovníka sekyru, šel k Aleně Lizavetě a když se snažila otevřít balíček v němž měla být další zástava, umlátil ji tupou stranou sekyry. Několik minut nato se vrátila její sestra Lizaveta. Aby jej neusvědčila, rozťal lebku i jí. Jen s velkým štěstím se mu podařilo nepozorovaně vyváznout s několika cetkami místo plánovaných tisíc. Lup schoval daleko od svého bydliště. Následkem stresu, strachu a nedostatečné výživy dostal horečku a několik dní blouznil. Jeho přítel Razumichin ( Dmitrij Prokofjič Vrazumichin), mu sehnal pomoc a staral se o něj. Krátce po probuzení za ním přišel Petr Petrovič Lužin, bohatý muž, který si měl vzít jeho sestru Duňu (Avdoťju Romanovnu). Raskolnikov jej vyhodil, neboť považoval Petra Lužina za bezcharakterního domýšlivého sobce. Sestře i matce řekl, ať se rozhodnou mezi ním a Lužinem, protože nechce, aby se Duňa za něj provdávala jen proto, aby mohla finančně podporovat svého bratra. K rozchodu opravdu došlo a do Duňy se zamiloval Razumichin. Raskolnikov se seznámil s Porfijem Petrovičem, neobyčejně bystrým policejním vyšetřovatelem. Po několika přátelských setkáních za ním Porfij přišel a mezi čtyřma očima jej označil jako vraha. Raskolnikov dlouho otálel s přiznáním svého činu tísněn strachem z neznáma spíše než vinou. Až silné pobídnutí prostitutky Soňy (Sofjy Semjonovny Marmeladové), do které se zamiloval, jej podnítilo k činu. Šel na komisařství a udal se. Byl odsouzen k 8 letům vyhnanství na Sibiři. Soňa tam odjela s ním. Pulcherija Raskolniková mezitím umřela, sestra Duňa se provdala za Razumichina. Sonina láska Raskolnikovovi pomohla dostat se ze životní skepse, přesto však nikdy nepocítil výčitky svědomí nad zločinem, který spáchal.

Židovka z Toleda je román založený na historických událostech. Děj se odehrává ve středověkém Španělsku. Světem v té době hýbou křesťanské války – Židé, Křesťané a Muslimové.
Kastilský král don Alfonso prohraje na jihu Španělska bitvu se sultánem, a je nucen stáhnout se. Žid Jehuda Ibn Ezra ho přesvědčí, že pokud podepíše se sultánem příměří na minimálně osm let, přestěhuje se do Kastilie a zvedne jeho ekonomiku na úroveň ostatních států. Král se nechá celkem rychle přesvědčit a podepíše. Jehuda se přestěhuje i se svým synem a dcerou do Castilla v Toledu, sídla jeho předků, které mezitím ale vlastnili Castrové. Castrové byli vzpurní baroni, se kterými král nežil v příliš kladném vztahu, a navíc si stále dělali na Castillo nárok. Jehuda začal okamžitě s tím co slíbil, a dařilo se mu. Kastilská ekonomika začala vzkvétat. Zakládaly se manufaktury, pěstírny Bource Morušového, farmy s dobytkem a se skotem, a po krátkém čase začal pro krále razit i peníze s jeho podobiznou. Donutil i všechny samostatná hrabství, aby odváděli poplatky do královy pokladny, přestože je k tomu nic přímo nenutilo.
Král byl však mladý a měl horkou krev. Hned dostal pocit, že země je schopna utáhnout další válku proti kalifovi, a Jehudovi dalo mnoho práce přesvědčit ho, že tomu tak není. Jehudův syn, který se dostal do služby na královský hrad mezitím přijal křesťanskou víru, aby se mohl stát rytířem. Jehuda byl z toho dlouho mimo, ale nakonec syna zavrhl. Dál se staral o ekonomiku Kastilie. Vzpurní Castrové jako jediní odmítali platit králi poplatky, a navíc začali na protest rabovat Kastilská města. Král poslal do postižené oblasti vojenské oddíly, aby města chránili. Nešťastnou náhodou však jeden voják zabije jednoho z bratrů Castrových. Druhý bratr požádá o pomoc při pomstě svého bratra Alfonsova bratra, Aragonského krále. Ten čekal už dlouho na záminku, pod kterou by mohl vtrhnout do Kastilie. Naštěstí dostal dříve než vyrazil infarkt, a tak na trůn nastoupil jeho syn, který svého strýce Alfonsa naopak obdivoval. Alfonso ho hned pasoval na rytíře, ale jeho pýcha způsobila, že při rytířském slibu mu podstrčil obnovení slibu poddanosti Aragonie Kastilii.
Když si mladý král před kaplí uvědomil, co vlastně odpřísáhl, urazil se a odjel. Alfonsova žena, doňa Leonor s ním pak musela dlouho vyjednávat, než přijal omluvu. Pak obsadili muslimové Svaté město, a křesťané vyhlásili Svatou válku. Jehuda však krále přesvědčil, že stále ještě platí jeho příměří, které podepsal. Krále musel opět dlouho přesvědčovat, ale nakonec uspěl. Mnohá jednání se ale vedla i u Jehudy, a tam se král zamiloval do jeho dcery, doni Raquel. Nechal jí zrekonstruovat zámeček Galianu. Tam se sní pak velmi často scházel. Všichni mu to vyčítali, a židovku považovali za čarodějnici, posla od ďábla a podobně. Král to všechno ignoroval. I když se někdy nechal přesvědčit, že ji vyhodí, když přijel do Gilany, opět na všechno zapomněl a miloval se s ní. Pak mu zemřel jediný, nedávno narozený syn. Král v tom viděl trest za své pletky z židovkou, ale když ji přišel vyhodit, sdělila mu, že čeká dítě. Alfonso v tom viděl omluvu od boha, že to nemyslil tak krutě, když mu vzal syna. Dál se scházel s Raquel, a ostatní svět pomíjel.
Když se syn narodil, král se rozhodl, že vyrazí do boje, protože papež už nesnesitelně naléhal, proč v době Svaté války zachovává neutralitu, a narození syna považoval za boží znamení. Jelikož Však porušil příměří, které bylo ještě ve smluvené lhůtě osmi let, kalif si přivolal pomoc z Afriky. Alfonso stál proti mnohonásobné přesile, ale přesto se pustil do bitvy. Z několika desetitisíců rytířů mu zbyly necelé dvě stovky. Byl nucen stáhnout se zpět do Toleda. Tam mezitím jeho žena připravila vraždu jeho finančníka Jehudy, ale především Jehudovy dcery doni Raquel. Sama nic konkrétního neudělala, ani nic přímo nerozkázala, ale vydala nepřímé rozkazy, které postupně doštvaly lidi k jejich vraždě. Jehuda s tím tak trochu počítal, takže nejdříve svěřil svého novorozeného vnuka jistému důvěrnému příteli, komu, to neřekl ani Raquel. Král se nikdy nedozvěděl, kde jeho nemanželské dítě skončilo.
Sultán nakonec dobyl skoro celé Španělsko, a když už dlouho obléhal Toledo, došly mu zprávy o nepokojích na Afrických pobřežích. Alfonso to pochopil jako signál od boha a chtěl se mu vrhnout do zad. Jeho poradcům dalo mnoho práce přesvědčit ho, že na to nemá, a že by to bylo šílenství. Nakonec povolil, že zaplatí kalifovi odškodné a bude mu platit roční poplatky. Navíc se nechal přesvědčit, že podepíše mír na dalších dvanáct let.
Ekonomika jeho země, kterou Jehuda tak pracně pozvedl byla opět na dně. Věděl, že těch dvanáct let možná ani nebude stačit. Bylo mu čtyřicet let a byl už smířen s tím, že do další bitvy potáhne jako stařec, nebo že už bude jen přihlížet.

Knížka Žert vypráví o tom, jak nevinný vtip může mít v totalitním režimu nedozírné následky, ztrátu všeho, co jsme měli. Knížka začíná návratem Ludvíka Jána do svého rodného městečka na Moravě, které mu díky dlouhé separaci již nic neříká. Veškeré emoce, láska k rodnému městu, vzpomínky jsou zapomenuty. Teprve později se seznamujeme s jeho charakterem a příkořími, kterými musel projít. V celém příběhu se střídají vzpomínky s krutou realitou.
Jednoho dne přijde za Ludvíkem Jánem redaktorka z rozhlasové stanice, aby s ním jako s vědeckým pracovníkem nahrála rozhovor. Po té, co se představí jako Helena Zemánková, manželka profesora přednášejícího marxismus na univerzitě, dojde mu, že je to manželka jeho bývalého spolužáka a jednoho z čelních lidí, kteří zapříčinili jeho utrpení. Vypráví o lásce, kterou měl na univerzitě, o Markétce. Ta byla nedobytná, ale ideologicky velice agilní. Strana, komunismus byl pro ní vším, více než jejím vlastním životem. Odmítala chtíč, zajímala se jen o ideologii. Jednou Ludvíkovi řekla, že má pro něj překvapení. Hádal, že snad její rodiče odjeli a tak budou moci býti společně na chatě, kterou si Ludvík půjčil na týden od svého kamaráda. Tím překvapením však bylo, že Markéta měla jet na přednášky o marxismu. On neskrýval své zklamání a ona jej považovala za krutého a sobeckého, bez cítění pro stranu, národ a politické myšlení. Jeho přístup k těmto věcem byl spíše odmítavý. Nebyl žádným hrdinou, který by se proti dění bouřil, ale rozhodně ho nechtěl podporovat, ani se přetvářet.
Z přednášek mu napsala pohled, který byl velice politicky laděn. On aby, ukázal svůj nezájem a jako žert odepsal jí také pohled přibližně následujícího znění: „Optimismus je opiem lidstva, zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij …“. Tento text jasně vypovídá, jaký byl Ludvíkův pohled na socialismus. Markéta však tuto pohlednici jako žert nebrala a odevzdala ji stranickým kolegům. Ludvík byl prověřován, vyslýchán a podezírán ze spiknutí. Nejdříve byl zbaven funkce ve svazu studentů na univerzitě a posléze hlavně díky svému domnělému kamarádovi Zemánkovi vyloučen z KSČ a univerzity. Zajímavé bylo hlasování o jeho vyloučení, na kterém se všichni shodli a to především z obav, co by mohlo být, pokud by byli proti.
Když se Markéty ptal, proč pohled předala, řekla mu, že Strana má právo vědět všechno, a že by se to stejně jednou dozvěděla. Slíbila mu, že ho nikdy neopustí, i když jí k tomu Zemánek nabádal. Když ale zjistila, že Ludvíkovy politické názory a aktivita není taková, jakou považovala za adekvátní, tak se s ním rozešla.
Protože byl vyloučen z fakulty a byl údajným nepřítelem strany, musel nastoupit na vojnu k „pétépákům“. Tam se seznámil s mnoha charakterově rozličnými lidmi, které pojal za své kamarády. Zmiňme například Jindřicha, který neustále posílal manifesty Stalinovi a Trumanovi; Matloch uměl nádherně zpívat a nadávat, nebo takový Čeněk, který studoval na výtvarné škole, kde za své kubistické dílo byl vyloučen. Vedle těchto byl u pétépáků také syn údajného špióna. Ten věřil v ideály komunismu, byl členem Strany, ale jakožto synovi údajného kolaboranta mu nikdo nevěřil. Poslal stížnost, že zde nejsou vychováváni, ale trýzněni. Domníval se, že to celou situaci vylepší. Jeho dopis však neměl předpokládaný úspěch, ba naopak. Byl vyloučen z KSČ, což považoval za osobní prohru. Proto se také otrávil léky. Celý tento děj jen nastiňuje tehdejší skutečnost v pravém světle a utrpení, které museli neloajální lidé během totalitního režimu prožívat. Po kruté a úmorné dvouleté vojně byl přinucen nastoupit do dolů.
Ludvík se rozhovoru s redaktorkou takřka neúčastní a počne s ní navazovat kontakt. Klaní se jejímu mladému vzhledu a kráse, ne však z opravdové náklonnosti, ale z důvodu pomsty kamarádovi, který ho kdysi zradil. Od svého evangelického přítele si půjčí byt v rodném městě. Ten ho zrazuje od pomsty, která nic neřeší a jen ze života dělá peklo na Zemi. Ludvík se však nenechá od svého plánu odradit. Sejde se s Helenou, která se mu svěřuje o své lásce k lidovému prostředí. Vypráví, jak se seznámila se svým mužem na manifestaci. Vypráví o jeho životě, především o působení ve folklórním souboru ap. Pod vlivem alkoholu se odeberou do půjčeného bytu, kde se s ní Ludvík vyspí. Takto si Ludvík představoval svoji pomstu na jejím muži a měl ze svého činu radost.. Záhy se však dozvídá, že ona se svým manželem již 3 roky nežije. Helena se domnívá, že ji Ludvík miluje stejně, jako ona jeho.
S bývalým spolužákem Zemánkem se Ludvík o něco později sejde na folklorních slavnostech. Chová se jakoby se nic nestalo, jakoby byli kamarádi. Ludvík na tuto hru přistoupí, i když s ní vnitřně nesouhlasí. Helena vše o vztahu k Ludvíkovi už svému manželovi řekla. On Ludvíkovi jen popřeje mnoho štěstí, protože již má o mnoho mladší přítelkyni. Helena se chce vzdát Jindry, který se o ni již dlouho uchází. Když však zjistí, že ji Ludvík nemiluje, snaží se otrávit prášky, ale místo toho sní omylem jen projímadlo. Jindra se chce Ludvíkovi pomstít, ale to se mu nepovede. Ludvík si nechtě všechen svůj vztek a nenávist vylije na něm, na nevinném.
Ludvík společně se svým kamarádem, který založil folklórní skupinu, hraje na zábavě. Nikdo však jejich hudbě nevěnuje pozornost, což v nich vyvolává negativní pocity. Ludvík jen cítí, že je opět mezi svými, mezi těmi, od nichž byl kdysi násilně vytrhnut.
Je zbytečné dodávat, že Milan Kundera bravurně zachytil dění tehdejší doby; neštěstí, ke kterému se člověk může dostat i díky pouhému vtipu. Otázkou je, zda totéž by se mohlo stát v demokratické zemi. Odpověď je ne, proto také nebylo toto dílo tehdejším režimem přijato.

V tomto vědecko – fantastickém románu píše Verne o vynálezci Thomasi Richu, který vynalezl bleskomet. Už však svůj rozum neovládal a stával se šílencem. Jeho ošetřovatel Gaydon se jmenoval pravým jménem Simon Hart. Hrabě ď Artigas měl zájem o bleskomet. Byl to však vůdce pirátů. Piráti unesli vynálezce i jeho ošetřovatele. Uvěznili je v nitru vyhaslé sopky Back Cupu. Simon Hart poslal v soudku dopis, v němž píše o místu, kde se nacházejí. Za několik dní přijela ponorka a snaží se je zachránit. Avšak v tuto chvíli se zrovna vrací ponorka pirátů.Zničili ponorku, zachránili jen Thomase Rocha a ošetřovatele. Zanedlouho se objeví lodě a piráti používají proti lodím bleskomet, jež řídí Thomas Roch. Bleskometem už byla potopena jedna loď. Avšak druhá loď vyvěsila vlajku jeho vlasti – Francie. Thomas nemůže vystřelit na vlajku své vlasti. Uteče dovnitř sopky a za chvíli se ozve výbuch. Sopka byla bleskometem zničena. Jediný Simon Hart přežil katastrofu.

V tomto díle Autor poukazuje na rozdílné společenské vrstvy – na svět chudých a svět bohatých.
Humornou až parodickou formou zaplétá oba dva světy do sebe a pomocí lásky dvou mladých lidí ukazuje, že nejen bohatstvím, je člověk ve svém životě spokojený. Příběh začíná zásnubami dcery a syna majitelů dvou konkurenčních podniků na čokoládu. Rodiče se rozhodli pro spojení dvou továren a jako záminku použili zásnuby svých ratolestí. Ti ovšem přistupují k zásnubám velmi sporadicky a i nadále žijí každý svůj vlastní život. Syn továrníka Vilíma, Alík, si libuje ve svém klidném a lenošivém životě a dcera majitelky konkurenčního podniku, slečna Štěpánová, naopak hýří návštěvami zábávních podniků. Paní Štěpánová se těší, že si odpočine od náročné práce, řízení podniku, a začne se věnovat dobročinným účelům, což ji dělá velmi dobře, neboť ji to zviditelňuje na veřejnosti. Na opačném konci sociálního světa stojí rodina Peštova. Oba rodiče i dospívající dcera jsou bez práce. Starý Pešta, trpící revmatismem, chodí do ulic a snaží se nalákat bohaté lidi na svůj špatný zdravotní stav. Jednou se mu poštěstí obelstít procházející se oba majitele společností na čokoládu. Ti ho dovedou domů a když paní Štěpánová uvidí bídu, kterou zatím stará Peštová na- aranžovala podle románového příběhu, slituje se a nabídne Peštům finanční pomoc. Se starými rodiči se procházel také Alík, syn Vilímův. Při návštěvě u Peštů spatří Zuzanu, Peštovu dceru, do které se zamiluje. Začíná ji navštěvovat a ukazuje ji život vyšších sociálních vrstev. Alík nabídne Zuzaně práci sekretářky ve svém úřadu. Ta ovšem zpočátku nemá co na práci, neboť Alík nebyl zvyklý pracovat. Po čase začne vést učitnictví a částečně tím zajišťuje chod pod- niku. Nalezne však oznámení o zásnubách a odchází od Alíka. Vytýká mu jeho nerozhodnost a lenost. Alík se snaží o zlepšení svých vlastností, což se mu daří velmi pomalu. Brzy se vztah mezi Zuzkou a Alíkem opět urovná. Překážkou je nyní otec Alíka, který nepřeje jejich lásce. Alík ho proto opouští a spolu s Peštovými otevírají mlékařský krámek, což je životní sen staré Peštové. Obchody jdou velmi slušně a otec slyší na tento podnik jen samou chválu. Nedá mu to a navštíví podnik svého syna. Chovají se k sobě jako cizí k cizímu. Alíkův otec si však po sléze svou zarputilost uvědomuje, navštěvuje syna a dává mu požehnání ke vztahu jeho syna a Zuzky Peštové.

Jan van Toch – objevitel mloků
Andrias Scheuchzer – mlok obecný
C. H. Bondy – miliardář a předseda společnosti Meal
Jednoho památného dne zakotvila u ostrůvku Tana Masa holandská loď Kondong Bandong. Kapitán van Toch vystoupil na břeh, aby projednal s míšeneckým správcem některé obchodní věci, hlavně obchod s perlami. Dozví se, že mušle jsou pouze v Devil Bay, ale tam se žádný Batak nepotopí, protože tam jsou Tapa, mořští čerty, jak jim říkají, mají z nich strach.
Kapitán navštívil vesnici Bataků /domorodci/ a požádal náčelníka o několik silných chlapíků, kteří by šli s ním na lov. Náčelník řekl, že celá vesnice půjde na lov s Tuanem kapitánem kamkoli. Když se dozvěděli, že by šli do Devil Bay, odmítli. Nakonec se kapitánovi podařilo pomocí starého zapalovače /dal ho náčelníkovi/ přemluvit je.
Ráno vyplul kapitán se dvěmi singalskými lovci perel. Ti, když viděli Topa, kteří hlídali perly, odmítli se potápět. Od toho dne se datuje podivné chování kapitána. Den co den od- plouval do zátoky a rozmlouval tam s mloky. Pak náhle Kondong Bondong odplula.
V Amsterodamu odevzdal kapitán úlovek perel a požádal o roční dovolenou. Potom se potloukal po Padangu, až našel osobu, kterou hledal, lovce žraloků Dajaka – divocha z Bornea, jež měl přezdívku Shark, a kterého si najímali turisté pro jeho zabíjení postaru, ozbrojen pouze dlouhým nožem. Shark začal učit mloky, jak zabít žraloka a kapitán pozoroval mloky při práci a zábavě, stavbě vlnolamů a rituálních tancích. Začal je postupně učit růným praktickým věcem, např. práci s nožem. Mloci byli velmi chápaví.
Kapitán odcestoval do Evropy, aby pomocí vlivných a majetných lidí realizoval svůj plán na využití mloků. Setká se s Bondym a poví mu o Tapa – boys a o tom, že by se dali převést k jiným ostrovům, kde by hledali perly, a oni by jim za to dali harpuny proti žralokům. Dalšími lidmi, kteří se s mloky setkali, byl Abbe Loeb, syn filmového magnáta a začínající hvězdička, Miss Lily Valley. Ta se vylekala, ale zjistila, že jí přinesli perly. Byl podle toho natočen film, že ji unesou tritoni, mořští bohové, že se stane jejich královnou, zamiluje se do ní rybář … Film měl velkou publicitu i v tisku.
Učený Salamander Andrias Scheuchzer, mlok ze ZOO, kterého naučil číst a mluvit Greggs, který uklízel jeho klec, byl podroben výslechu věhlasných učenců.
Kapitán zemřel a Bondy zjišťuje, že mloci by se mohli přemnožit. Zakládá jednu z největších hospodářských organizací, Mločí syndikát. Mloci jsou levná pracovní síla. Prodávají se podle výkonosti – rozděleni do čtyř skupin skupin. Díky panu Povondrymu, vrátnému u Bondyho, máme dnes ucelený obraz o událostech, které následovaly. Mloci začali používat zbraně, které měli k obraně proti žralokům, i na lidi. Proto musely být osady na Kokosových ostrovech zničeny křizníkem Fireball. I přes to se dále obchod s mloky rozvíjel a dokonce studovali a měli vlastní módu. Další konflikt byl v Normandii, kde mlok chodil na jablka a ručním granátem zabil tři chlapce i sebe /oni po něm házeli kameny/. V kanálu Kolona se setkali britští mloci s francouzskými salamandry a nedorozumění řešili ručními granáty a torpédy. Díky tomu byla řada podmořských explozí. Státy se nakonec dohodli na 5 kilometrovém neutrálním pásmu. Další problémy byly díky německému badateli dr. Hansu Thüringovi, který rozdělil mloky do ras. Dalším neštěstím byl výbuch a zatopení 11. 11. v 1 hod. ráno New Orleansu s mnoha lidskými oběťmi. Další zemětřesení na celém světě 20. 11. mloci se omluvili, ale musí rozšířit moře /s lidmi zvětšovali pevninu/. Vyvolají válku. Byla to podivná válka, lze-li to vůbec nazvat válkou, neboť žádného mločího státu, žádné uznané mločí vlády nebylo. První stát, který se octl ve válečném stavu s mloky, byla Velká Británie a během šesti neděl ztratila čtyři pětiny své veškeré lodní tonáže. Miniaturní mločí ponorky systematicky vyhledávaly a ničily pýchu britského impéria. Po několika týdnech se na britských ostrovech projevil zoufalý nedostatek potravin. Vůdce konzervativní strany pro- hlásil v parlamentu: Přineseme všechny, i ty největší oběti, ale britské cti se nevzdáme! Válečné loďstvo bylo vyřazeno, takže vojenské operace proti mlokům se konaly pouze na souši a ze vzduchu. Střelba z pušek a kulometů jim však nenadělal větších ztrát. Mloci bombardovali z podmořských děl britské přístavy a obrátili je na hromadu sutin. Armádní velení učinilo pokus otrávit salamandry jedy, vylévanými do ústí Temže a některých mořských zátok. Mloci vypustili odvetou po celém anglickém pobřeží závoj válečných plynů. Britská vláda prohlásila v parlamentu, že s mloky i nadále vyjednávat nehodlá. Obyvatelé u zákoky Wash a Lynn Deep byli evakuováni. Odešly většinou jen ženy a děti. Muži odmítli opustit svou půdu. Přesně minutu po uplynutí třídenního příměří vypálil Poyal North Lancashire regiment šrapnel do temných mořských hlubin, hraje k tomu Plukovní pochod Červená Růže. Hned nato zaburácel nesmírný výbuch. Ústí řeky Nene se potopilo až po Wisbech a bylo zaplaveno mořem. Ztráty byly obrovské. Několik neděl nato se sešla ve Vaduzu konference všech zúčastněných států s mloky. Chief Salamander vyslal delegaci, složenou výhradně z … lidí! Mloky zde zastupovali : profesor Van Dott z Haagu, advokát Rosso Castelli z Paříže, dr. Manoel Carvelho z Lisabonu. Nakonec byla za účasti čtyř velmocí dohoda podepsána. Státy se dohodly podstoupit mločí říši některá evropská území.
Pan Povondra, vrátný u milionáře Bondyho, nyní důchodce, čte po letech se synem novi- ny … Tak vida, Německo už taky zmizelo z mapy světa …! Kdepak, na mloky ani Němec nestačí .. !! Dohadují se, jestli by mohli přijít až do Čech třeba po Labi a potom dál, podle Vtavy do Prahy. Pan Povondra říká, že je báječná výhoda, že nemáme žádné mořské břehy a navíc jsme neutrální, tak že na nás nemůžou, ale najednou jeho syn Frantík vidí jednoho ve Vltavě pod Karlovým mostem. Nejdříve si myslí, že je to sumec, ale otec mu to řekne. Vyčítá si, že neměl tenkrát k panu Bondrymu toho kapitána pouštět, že to vlasně všechno zavinil a přeje si, aby mu to děti odpustily. Autor a jeho vnitřní hlas. „Poslechni, chceš opravdu nechat zahynout celé lidstvo?… Neptej se mne, co já chci! Myslíš, že z mé vůle přichází konec světa? Říkal jsem, nedávejte mlokům zbraně! Zastavte ten ohavný kšeft … A vidíš, jak to dopadlo! … A není ti lidstva líto? … Počkej, pomalu! Vždyť nemusí vyhynout celé lidstvo! Lidé budou pracovat dál jako teď, budou mít jen jiné pány! Zkrátka budou sloužit mlokům … A ještě ti něco řeknu! Víš, kdo ještě teď, když je polovina Evropy pod vodou, dodává mlokům třaskaviny a podporuje tak totální rozmetání světá? Kdo financuje tenhle konec lidské civilizace? … Vím, státy, továrny, banky. Zas jenom lidé!… A víš, jak to nakonec s mloky dopadne? Jedni bydlí na východním břehu, jedni na západním. Začnou se navzájem potírat … A nakonec dojde k válce! Ve jménu kultury a práva, ve jménu pravého mloctví, ve jménu národní slávy a velikosti! A to je konec !! Mloci vyhynou !!! … A co lidé? … Ach pravda, lidé! Ti se pomalu vrátí z hor na břehy toho, co zůstalo z jejich domovů. Pevniny zas pomalu porostou nánosem řek, moře zvolna krok za krokem ustoupí a všechno bude jako dřív. Jen moře bude ještě dlouho smrdět rozkladem mloků … Vznikne nová legenda o potopě světa, kterou seslal bůh za hříchy lidí, bude se bájit o potopených kolébkách lidské kultury: třeba o nějáké Anglii nebo Francii, nebo … A potom? … A potom? …. Dál už to nevím!“
V době vzestupu mezinárodního fašismu se Čapkova idealizace tzv. malého člověka a ne- nápadných hodnot života stala východiskem humanistického odporu k hrozbě války. Je to alegorie fašismu, utopický román. Polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba lidstva, zneužitelné mechanické bytosti. V podtextu je přítomná naděje – spočívá v odvaze podívat se pravdě tváří v tvář. Právě v souvislosti s dílem Válka s Mloky Karel Čapek řekl, že „literatura, která se nestará o skutečnosti, o to, co se opravdu děje se světem… není můj případ.“

Příběh tří mušketýrů se odehrává okolo roku 1625. Francii vládne král Ludvík XIII a královna Anna rakouská. V čele církve stojí kardinál Richelieu.
Samotný děj knihy začíná v jedné vesničce v Gaskoňsku, kde se chystá mladý d´Artagnan na cestu do Paříže a hodlá se stát královským mušketýrem. Od otce dostal na cestu 15 tolarů, doporučovací dopis pro pana de Tréville, velitele mušketýrů jeho veličenstva, několik dobrých rad, a žlutou herku (koně), který je na jeho cestě nejednou středem pozornosti, a zdrojem mnoha problémů. V jedné vesnici se kvůli urážení koně pustil do rvačky, ale přidali se i jiní vesničané a zbili ho. Probudil se až druhý den, v hospodském pokoji. Když se oblékl, zjistil, že mu někdo ukradl doporučovací dopis, z měšce mu zmizely dva tolary, a jeho kord je na dvě části. Hostinskému nadiktoval spoustu bylin, které mu má sehnat, a potom si z nich uvařil mast, kterou ho naučila matka. Namazal si rány a druhý den již byl schopný jízdy, čímž udělal čáru přes rozpočet hostinskému, který už měl spočítáno, jak dlouho se bude zotavovat, a že z něj vymámí zbylé peníze.
Když dorazil do Paříže, podařilo se mu jakoby zázrakem prodat svého koně, o něhož jevil zájem jeden kovář jen kvůli jeho nažloutlému zbarvení. Pak si sehnal podnájem a vydal se za panem de Tréville. Když se však dozvěděl podmínky přijetí mezi mušketýry, byl přesvědčen, že je to pro něj nedosažitelný cíl. Najednou uviděl na ulici muže, který začal ono provokování vůči jeho koni, a následnou prohru proti vesničanům a bez rozloučení se za ním rozběhl. Štěstí mu však nepřálo a na schodech se srazil s tenkrát pro něj ještě neznámým Athosem, kterému pouhá omluva nestačila: Byl vyzván na souboj na klášterním dvoře ve dvanáct hodin. U dveří však opět narazí do mušketýra, tentokrát do Porthose kterého tím nechtě urazil, protože odhalil že jeho krásný zlatý pás je pozlacený jen z jedné strany. Je opět vyzván na souboj. Tentokrát v jednu, na stejném místě jako s Athosem. Když se konečně dostal na ulici, byl již onen muž dávno pryč, ale spatřil další houfek mušketýrů, mezi nimiž byl i Aramis, který si zakládal na tom, že si nikdy nezačal s žádnou ženou. D´Artagnan uviděl jak mu z kapsy vypadl dámský kapesníček, hned ho sebral, podal mu ho, nevědouc že ho tím kompromitoval. Byl vyzván k souboji na tomž místě jako v předchozích případech, ale ve dvě. Když se dostavil, byli tam všichni tři, protože nic netušící Athos oba přizval jako svědky. Když mělo vše začít, přišla hlídka kardinálových mušketýrů, kteří je ihned vyzvou ať bojují, nebo ať se rovnou vzdají. D´Artagnan přesvědčil Athose, Porthose i Aramise že je na jejich straně a nakonec vyhráli. Ze souboje tak vzniklo přátelství ještě před chvílí znepřátelených stran.
Kardinálovi lidé již delší dobu připravovali plán, který měl v nejbližší době dojít ke konci. Do Francie byl falešným zvacím dopisem s padělaným podpisem Anny rakouské přizván anglický šlechtic vévoda z Buckinghamu, za účelem vraždy. Vévoda Buckingham Annu rakouskou bezmezně miluje, a vůbec ho nenapadlo, že by dopis mohl být padělaný. Mušketýři s d´Artagnanem to však zjistili včas, vévodu zachránili, a setkání s královnou mu zprostředkovali. Anna se své city také nesnažila skrývat, ale oběma bylo jasné, že jejich vztah nemá budoucnost. Když se loučili, dala Anna vévodovi na památku diamantový náhrdelník, který dostala od krále. Vévoda poté odjel zpět do Anglie.
O náhrdelníku se však dozvěděl všudypřítomný kardinál Richelieu. Vnuknul králi, který se zrovna s královnou pohádal, aby na usmířenou uspořádal ples, na kterém by se mu mohla ukázat v náhrdelníku. Nic netušící král ples opravdu uspořádal, a ohlásil královně termín, a že si přeje, aby si vzala na sebe ten náhrdelník, co jí daroval k narozeninám. Královna v zoufalství požádá mušketýry, aby pro šperk do Anglie dojeli. Ti bez meškání vyrazili. Hned v první hospodě však padli do léčky, a Porthose tam museli nechat. Do druhé léčky padl Aramis, a do další i Athos, takže do Anglie se dostal jen d´Artagnan. Vévoda mu hned šperk dal, jenže s hrůzou zjistil, že dva přívěsky chybí. Přivolal nejlepšího klenotníka, který do rána šperky doplnil k nerozeznání od ostatních. Druhý den před polednem se d´Artagnan vydal na cestu do Paříže, a cestou už měl na Buckinghamův příkaz přichystané čtyři čerstvé koně, takže do Paříže dorazil včas.
Královně zachránil čest, reputaci i jméno. Za odměnu byl přijat mezi mušketýry, což byl vlastně účel jeho cesty do Paříže.

Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt za první světové války, kterou přestáli společně v blátě zákopů a ohních bubnové palby. Přežili, ale všechny iluze mladého věku se rozplynuly kdesi na bojištích. Zůstal jim jen holý život, který v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu není lehký. Jejich kamarádství jim však pomůže obstát v boji o holé živobytí, dokáže pomoci i v chvílích nejtragičtějších. To kamarádství, které spolu s láskou, obyčejnou, ale nemocí poznamenanou láskou tvoří jedinou hodnotu, jež dává jejich životu smysl.
Kniha popisuje práci v autodílně, kterou tito tři vlastnili, večery, které trávili většinou v baru s láhví nějakého alkoholu. Jejich obvyklou zábavou bylo, že se svým na pohled starým, opotřebovaným vozem Karlem, (ale s motorem závodního auta) předjížděli nové a výkonné značky.
Jednou, když jeli slavit Robbovy narozeniny, laškovali s krásným cadillacem a jejich velkým a umíněným řidičem. Až dojeli k hostinci přiřítil se také tento pán a vyklubal se z něj velký nadšenec do aut. Vystoupila také dívka, které si předtím nevšimli. Po společné večeři a vypitých sklenkách se Robby domluvil, že dívce zavolá, aby věděl, zda se dobře vrátila.
Robby ji pak několikrát pozval do cukrárny nebo do baru. Pat se vždy velmi dobře přizpůsobila atmosféře podniku. Jedenkrát potkali Gottfrieda a šli společně na kolotoče, kde také vyhráli mnoho věcí střelbou. Věci pak rozdali. Robby dovolil Pat, aby řídila cadillac. Pat bydlela v pěkném bytě v podnájmu a nepracovala, protože si chtěla užít po své nemoci, i když doba byla nejistá a peníze mohly dojít. Pak u ní byl Robby i na návštěvě. Paní Zalewská u které bydlel Robby v penzionu ho varovala, že Pat potřebuje bohatého muže.
Pak odjeli s Pat na dovolenou. Ubytovali se u staré dámy Müllerové. Užívali si moře , dobrého jídla, pití. Jak si ale Robby všiml, Pat se i přes svoji živost vždy rychle unavila; byl opatrnější. Jednou začala Pat chrlit krev a Robby musel urychleně poslat pro jejího lékaře. Otto jej Karlem přivezl ďábelskou rychlostí. Za dva týdny se Pat zotavila natolik, že mohli odjet. Doktor pak Robbymu bezpodmínečně sdělil, že Pat musí jít tuto zimu do sanatoria, jako už tam byla šest měsíců před dvěma rokama. Pat už také bydlela v penzionu paní Zalewské a Robby jí daroval psa. Ti tři na silnici pomohli zraněnému páru po autonehodě. Tak měli zakázku na opravu poškozeného auta.
Za deštivého počasí Pat vzala Robbyho do muzea. Robby před Pat tajil oběšení pana Hasse z penzionu; byl to nešťastný člověk s nejistou prací a nepochopený ženou. V polovině října doktor Roberta zavolal, že by měla Pat kvůli počasí okamžitě odjet. Pat už ve vlaku potkala dívku ze stejného sanatoria; Robby jel s ní a týden zůstal.
Ti tři se zúčastnili určité politické schůze(hlavně kvůli Gootfriedovi), a pak když utíkali před policií, nějaký chlápek Gottfrieda zastřelil. Nakonec museli Robby s Ottem v únoru dílnu prodat. Vrah byl nakonec zastřelen.
Robby i Otto odjeli do sanatoria za Pat. Otto se pak vrátil, aby sehnal nějaké peníze ještě pro pobyt Pat a Robbyho. Pat dokonce „vyhnala“ Robbyho na lyže. Přišly peníze od Otta spolu s morfiem. Šli spolu na večírek, i když by Pat správně neměla. Zhoršilo se počasí a Pat už ležela. Robby nemohl být přímo v její blízkosti, protože byl nachlazený. Pat za několik dní zemřela v bolestech, aniž by Robbyho již poznávala.

Fantastický román francouzského spisovatele, závěrečná část volné trilogie.
Tajuplný ostrov se skládá ze 3 dílů: I. Vzdušní trosečníci, II. Opuštěný a III. Tajemství ostrova.
Za války severu proti jihu uprchne ve větrné smršti z jižanského zajetí skupina pěti američanů. Jejich balón je zahnán nad moře, ztroskotá a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v Tichém oceánu (I, 1-2). Po zajištění holého života (I, 3-8) využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek Lincolnova ostrova k vybudování utopické kolonie, jež polidští lidoopa Jupa a učiní znovu člověkem trestance Ayrtona, nalezeného na ostrově Tábor (Maria Theresa) (I, 9 – II, 19). Společně ubrání ostrov před útokem pirátů (II, 20 – III, 13), ale ani umírající kapitán Nemo, který jim v kritických chvílích tajně pomáhal nemůže odvrátit sopečnou katastrofu, jež ostrov zničí (III, 15-19). Před smrtí hladem a žízní na jeho posledním skalisku je zachrání jachta Duncan, přijíždějící pro Ayrtona. Po návratu do Ameriky společně založí ve státě Iowa utopickou kolonii a nazvou ji Lincolnův ostrov (III, 20).