Obsahy knih

Děj románu uvozený mottem z anglického básníka J. Donna („Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;… smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“) je soustředěn na tři dny života lektora španělštiny Roberta Jordana, který bojuje jako americký dobrovolník ve španělské občanské válce. Připojuje se k jedné ze skupin partyzánů v horách poblíž Segovie, aby vyhodil do vzduchu most a znemožnil tak přísun nepřátelských posil v době chystaného republikánského útoku. Během pobytu u skupiny, kdy projevuje její vedoucí Pablo na rozdíl od své družky Pilar a starce Anselma k Jordanově poslání nedůvěru, se Jordan zamiluje do Maríi, dcery republikánského starosty, zavražděného fašisty. Jordan sám o zdaru útoku pochybuje, velení jej však neodvolá včas. Při úspěšném zničení mostu Anselmo umírá, Jordanovi během ústupu zlomí kůň nohu. Ten posílá skupinu do bezpečí, sám však se zbraní v ruce očekává nepřítele.

Motto románu ukazuje na hlubší významové pozadí „milostného válečného románku“, jehož idealizované a romantizované vztahy mezi Jordanem a Maríou byly nepochybně příčinou čtenářského úspěchu této knihy. Mezní životní situace, do níž je Jordan, typický hemingwayovský hrdina vybavený mužností, přemýšlivostí, odporem k sentimentalitě, touhou po pravdě, snahou žít důstojně a svobodně ve světě násilí, zla a smrti, postavem, je totiž situací, která je vědomím smrti jednoznačně určena.

Hlavní hrdinkou je mladá žena Gervaisa, která má ve svých 22 letech dvě děti. Její druh Lantiger, se kterým žije v Paříži ve starém hotelu, jí začíná být nevěrný a i přes její prosby a nářky odchází k jiné. O Gervaisu se začíná zajímat klempíř Coupeau, dobrý, poctivý a pracovitý člověk, stále ji přemlouvá, aby si ho vzala. Nakonec se stává jeho ženou. Má částé rozpory s rodinou, do které se dostala, hlavně se švagrovou. Dobře vychází s jeho matkou. Narodila se jim dcera. Manželství se zpočátku vyvíjí slibně. Coupeau vydělává hodně peněz, Gervaisa dobře hospodaří, a tak si chtějí koupit krám. Naneštěstí se však stal Coupeauovi při opravě domu úraz. Dlouho se léčil a tím zlenivěl a ještě se utratily všechny úspory. Kovář Goujet, který Gervaisu stále tajně miluje, jí nabídne, že ji půjčí částku, aby si mohla najmout krávu. Po dlouhém přemýšlení nakonec přijala. Najala si prádelnu, opravila ji a začala prát pro stálé zákazníky. Všichni jsou s její prací spokojeni, a proto jich má stále více. Také paní Goujetová si u ní nechává prádlo, takže jí umožňuje platit dluh. Gervaisa si najímá dvě spolupracovnice, protože už na práci sama nestačí. I když pracuje stále dobře, není schopna splatit dluh. Manžel do zaměstnání nechodí, takže ho sama živí.

Největší ranou pro ni je, když manžel přivede domů jejího bývalého druha, aby u nich bydlel. A tak ubohá žena musí živit oba muže. Její muž začíná stále více pít, nepracuje, je protivný, druhý muž pečuje o svou postavu, takže si vybírá v jídle. Gervaisa musí prádelnu prodat a s mužem musí odejít do starého pokojíčku v 6. patře. Žena opět úporně vydělává jako dělnice v prádelně. Do práce ji mnohdy nepustí její muž, který chodí domů stále opilý. Nakonec jim dochází peníze, on, protože už nemá za co pít, se zbláznil. Dcera Nana utekla z domova, protože si chtěla užívat života. Gervaisa odešla vydělávat si na ulici, sama upadla do vášně alkoholu a nakonec umírá v hrozných podmínkách hladem. Alkohol = zabiják.

Jak už je patrno z názvu knihy, hlavní postavou je pan Alfréd Polly. Děj se odehrává v Anglii na přelomu století. Román začíná tím, jak je pan Polly rozčílený. Za všechno může jeho žena a špatné trávení, které ho neustále trápí. Proto se posadil na schody a začal vzpomínat na své mládí. Matka mu zemřela, když byl ještě malý. Po škole se začal učit prodavačem v oddělení pánského prádla. V té době se seznámil se dvěma přáteli – Plattem a Parsonsem. Podnikali spolu různé věci až do té doby, kdy byl Parsons vyhozen za to, jak naaranžoval výlohy. V té chvíli se vlastně viděli naposled, protože odešel do Londýna.

Pan Polly zanedlouho opustil městečko Port Burdock a vydal se také do Londýna. Tam vystřídal několik zaměstnavatelů a pak se musel vrátit, protože mu zemřel otec. Bydlel u bratrance Johnsona, který se svou ženou chystal pohřeb. Bylo pozváno několik příbuzných, z nichž některé pan Polly ani pořádně neznal. Přišla i jeho teta se sestřenicemi Miriam, Annie a Minnie, které se hned začaly kolem pana Pollyho točit. Po svém otci zdědil dost peněz, a tak se rozhodl, že si udělá delší dovolenou. Toulal se po okolí, ale jezdil hlavně za svými sestřenicemi. Nakonec požádal Miriam o ruku a vzali se. Koupili si ve Fishbourne krámek a usadili se tam. Pan Polly potom začal zjišťovat, jaká je Miriam doopravdy a přemýšlel, jak by se jí zbavil. Vymyslel si dokonalý plán. Zapálí dům a on bude uvnitř. Podřízne si krk, ale to pak už nikdo nepozná, protože z něj zbyde jen hromádka popela. Chtěl totiž, aby Miriam dostala alespoň nějaké peníze z pojistky. Nakonec vše dopadlo jinak. Dům sice zapálil, ale kvůli ohni se nezabil a dokonce se ještě stal hrdinou, protože z vedlejšího domu zachránil hluchou stařenu. O jeho žhářství se nikdo nedozvěděl. Od Miriam ale odešel. Vzal si část peněz z pojistky a začal se toulat krajem.

Dorazil až do patwellské hospody. Tam ho přivítala buclatá paní a zaměstnala ho. Pan Polly ji a její vnučku dokonce ještě zachránil před zlým „strejdou Jimem“ a zůstal tam. Po několika letech se rozhodl jít podívat za Miriam. Ta měla teď svůj krámek. Pracovala u ní její sestra Annie. Ona pana Pollyho nepoznala, a tak mu vyprávěla, jak jednou našli pana Pollyho mrtvého v řece. Miriam ho prý nepoznala, ale měl na sobě šaty, kde bylo všito jeho jméno. „Strejda Jim“ totiž panu Pollymu ukradl šaty, než utekl. Potom přišla Miriam a ihned Pollyho poznala. Ten jí ale řekl, že tedy bude dělat dál mrtvého, aby nepřišla o peníze z jeho životní pojistky a odešel. Vrátil se znovu ke své baculaté paní a knížka končí tím, jak spolu přemýšlejí o životě.

Kniha se mi líbila, protože v ní byly humorné situace, ale bylo i vidět, jak může člověk přemýšlet. Hlavní hrdina se chtěl zbavit své ženy, ale vlastně by zemřel on a ještě by svou ženu zabezpečil. Ironicky podbarvené vyprávění o údělu pana Pollyho vylíčil autor živě a spádně, pestrým a bohatým jazykem. A tak román čtenáře svým humorem a jemnou ironií nejen pobaví, ale i podnítí k zamyšlení nad ohlupující všedností kupeckého prostředí, tragickou nudou neuváženého manželství a vůbec prázdnotou maloměšťáckého života. Tento román vyšel roku 1910 a odděluje řadu společenských obrazů od řady průbojných románů. Chceme-li ho zařadit do Wellsova díla, zjistíme, že byl míněn jako chvilka oddechu mezi autorovými nejvypjatějšími a nejsmělejšími plány.

Jedná se o zřejmě nejslavnější nedokončený román ve světové literatuře tajuplný příběh s vraždou a s několika duchařskými motivy. Je bezmála neuvěřitelné, že v nejnapínavějším místě román končí, protože Dickens při práci na tomto díle zemřel. Otevřenýkonec však přímo vybízí čtenáře k úvahám, jak celý příběh dopadne. Dickens se touto nesmírně napínavou knihou stylisticky i formálně posunuje do 20. století a předjímá moderní román.

Mladý Edvin Drood, který často cestuje do Egypta, si má vzít Rosu, dívku, o kterou se stará přítel jejího otce. Rosa žije v penzionátu U tří jeptišek a Edvin ji často navštěvuje. Jejich vztah je však velice zvláštní, neboť se k sobě mají jako bratr a sestra. Edvinův strýček Jesper je do Rosy tajně zamilován, ale nedává to příliš najevo. Sejde se s hrobníkem Hurdlesem, kterého mu doporučí starosta. Jasper se o kobky zajímá a zaujme ho i hromada vápna před hřbitovem. – V této části knihy všechno naznačuje tomu, že Jasper chce Edvina zavraždit a tělo pak nechat zmizet za pomoci vápenného roztoku.

Do města přijíždějí sourozenci Helena a Neville, za svým známým, Jasperovým přítelem. Ten je pohostí a Neville se u něj ubytuje, Helena si najde místo v penzionátu a stane se Rosinou kamarádkou. Na jedné oslavě se všichni sejdou a Neville se zamiluje do Rosy (nesmí dát lásku najevo), i Edvin je náhle okouzlen krásou Heleny. Jasper hraje na klavír a pokukuje po Rose, budoucí nevěstě svého syna Edvina. Rosa to zpozoruje a vykřikne. Edvin a Neville si příliš do oka nepadli, jeden na druhého dělají narážky. Jasper chce konflikt urovnat, a tak pozve Nevilla na skleničku. Chlapci se znovu pohádají a nakonec se poperou. – V této části knihy je pravděpodobné, že zločin spáchá Neville.

Edvina navštíví Rosin pěstoun, který mu předá prsten, Edvin si uvědomí, že Rosu nemiluje a i ona je ráda, když se domluví na rozchodu. To ovšem neví Jasper. Neville si jde koupit hůl. Jasper a Nevillův opatrovník domluví večeři, na které se má bitka chlapců urovnat. Jasper tedy pozve Nevilla a Edvina domů a povečeří. Po večeři se chlapci procházejí u řeky. – A zde začíná Dickens svou hlavní zápletku – Druhý den se totiž Edvin nevrátí domů a všichni po něm začnou pátrat. Podezření padá na Nevilla, který jde na procházku s holí, a je tedy zatčen. Pro nedostatek důkazů ho ale propouštějí a on se přestěhuje jinam. – Nikdo neví zda Edvin odjel do ciziny nebo je mrtvý – Nevillův opatrovník hledá poblíž řeky, kde byli chlapci naposledy viděni a v řece spatří Edvinovy zlaté hodinky. – V této části knihy je vyloučena možnost, že Edvin náhle odjel do Egypta, jak měl v plánu ihned poté, co svému strýci řekl, že si Rosu nevezme. Po čase navštíví Jasper Rosu a vyzná jí svou lásku, ona je jeho vyznáním přímo zděšena.

Autor ukazuje, že přeci jen vraždil Jasper, ale mohli to být i sourozenci Helena a Neville společně, díky jejich původu a dětství, ve kterém se Helena stará o bratra a je schopná i zabít svého otce. V posledním čísle časopisu přijíždí do města nová postava námořníka, která se seznámí s Nevillem. Více již autor nestihl nenapsat, neboť záhy umírá. Příběh tedy není dokončen, ale není vůbec jisté, kdo vraždil. Příběh vychází v časopise na pokračování, já ho četl v knize od C. Fruttera, F. Lucentiniho : „Pravda o přídadu D.“

První román proslulého anglického romanopisce, jedno ze základních děl světové humoristické literatury.

Kronika  Pickwickova  klubu je ve svých 57 kapitolách poměrně volnou skladbou příběhů z cest čtyř členů Pickwickova klubu, jeho zakladetele Samuela Pickwicka, Augustuse Snodgrasse, Nathaniela Winkla a Tracyho Tupmana  z Londýna na venkov se záměrem blíže poznat život. Výprava se zvrhne ve směs katastrofických příhod, v nichž hrdinové upadají do nesnází vyvolaných jejich neschopností obstát v „běžných situacích“, kterým je okolí vystavuje. Zpočátku se jedná o dvojici podvodníků.  Postupem děje se pan Pickwick přetváří z komické figurky v charakterní postavu – napomáhá tomu i jeho pozdější sluha Samuel Weller.

Když se po nedorozumění se svou domácí paní Bardellovou dostane Pickwick do drápů vyděračské advokátní firmy Dodson a Fog, raději se nechává uvěznit pro dluhy, než by zaplatil. Hrdinův pobyt ve Fleetské věznici pro dlužníky odhalí pohled na lidskou bídu a neštěstí. Po návratu z věznice se uzavírá románový příběh jednotlivých postav. Winkle a Snodgrass se ožení a Pickwickův klub se rozchází.

V díle se autor zaměřuje zejména na vykreslení rozdílů mezi panem Pickwickem a jeho sluhou S. Wellerem. Kontrast se projevuje jak v mluvě, tak i v chování. Charles Dickens zobrazuje a zároveň konfrontuje na jedné straně venkov a  na druhé straně londýnskou společnost.  Jedná se o studium anglických mravů a sociálních poměrů.

Úředník Meursault jede do Marenga pochovat svoji maminku. Celá událost na něj doléhá jako vyrušení (dvouhodinová cesta kodrcavým autobusem, omluva šéfovi v práci, vedro k zalknutí). Maminku odložil před časem v útulku, neboť neměl peníze na její opatrování doma. Navíc si s ní již neměl co říci, maminka jej pouze bezděčně pozorovala. Po prvních měsících se toto řešení ukázalo jako velmi správné. Maminka si našla nové přátele a chuť do života. Ředitel jej uvede do místnosti s rakví. Meursault se baví se správcem a při vigilii (sezení před pohřbem u mrtvé) si dokonce zapálí. Necítí totiž nic. Tato událost je pro něj bezvýznamná.

Druhý den se rozhodne pro koupání. Na průplavu spatří Marii Cardonovou, bývalou písařku z kanceláře a dá se s ní do řeči. Večer oba vyrážejí do biografu na Fernandela (film o vraždě Araba, hrdina se přiznává před soudem a je souzen). Zbytek večera stráví oba v posteli. V práci mu šéf nabídne, aby vedl kancelář v Paříži. Pro Meursaulta je to bezvýznamné, se životem je spokojený, není co měnit. Když se ho Marie zeptá, zda ji miluje a vezme si ji, odpoví: „I to je pro něho bezvýznamné. – Jestli si mne chceš vzít ty, tak proč ne?“.

V příběhu hraje důležitou roli také Meursaultův soused Raymond (v okolí je považován za pasáka). Mersault přijme jeho pozvání na jelita a kapku vína. Raymond ho žádá, aby napsal dopis jeho přítelkyni. Nedávno ji Raymond zbil, protože ho podvedla a chce ji uštědřit ještě jednu lekci. Mersault je bezevšeho pro (na ničem nezáleží). Výsledkem je další potyčka a také přivolaný strážník. Mersault se rozhodne svého přítele podpořit a svědčí v jeho prospěch. U domu přešlapuje starý Salaman (další soused), který trýzní svého ošklivého psa.

Salaman ztrácí svého psa a Meursault jej utěšuje. Raymond svého přítele Meursaulta i s Marií zve ke kamarádovi k domu na pláž. Svěří se také, že bratr (Arab) oné přítelkyně jej sleduje. Po obědě se Raymond, Meursault a Masson (přítel) vydávají na obchůzku pláže. Na druhém konci zpozorují dva Araby (jeden z nich je onen bratr). Při potyčce je Raymond poraněn nožem, Meursault si raději bere jeho pistoli. Meursault své přátele doprovodí až k chatě, ale když se pustí po dřevěných schodech nahoru, zůstává stát u prvního stupínku. V hlavě mu duní úpalem a nechce se octnout tváří v tvář ženám. Obrací se tedy k pláži a vedrem se vrací k potůčku. Brzy spatří Araba (bratr oné holky).

Mersault je zatčen a rok nato odsouzen k smrti gilotinou. Důvodem je jeho otevřenost přiznání a skutečnost s jakou se zachoval při pohřbu své matky. Žalobce založí celý proces na jeho necitelnosti. Mersault nelitoval své matky, nelitoval svého činu. Celá mašinérie mu připadá jakoby soudili někoho jiného. Je rozčilen, že jej v soudní síni přehlížejí. Vždyť je to jeho proces! Poslední možnost mu dává kaplan. Může se ospravedlnit před bohem. To mu ale připadá bezvýznamné. I na ostatní dojde a jednoho dne budou souzeni. I jeho odsoudí. Co na tom, že obviněný z vraždy půjde na popravu, protože neplakal matce na pohřbu? Salamanův pes měl stejnou cenu jako kterákoliv žena i člověk. Copak kaplan nechápe, že je jedno, zda zemře nyní nebo za dvacet let? Každý tam musí, to je jediná jistota.

V Londýně druhé čtvrtiny šestnáctého století se narodil v chudé rodině chlapeček Tom Candy. Jeho raný život byl velice krutý. Kdykoliv přijde večer domů s prázdnýma rukama, jeho otec ho společně s hroznou babičkou zbije. Jedině jeho matka byla sto obětovat mu ubohé sousto nebo kůrku, přesto Tomík není nešťastný. Páter Ondřej si ho často bere stranou a tajně ho učí rozeznávat dobré i zlé, a i troše latiny ho přiučí. Vypráví Tomovi o princích, zámcích a trpaslících, a Tom má pak hlavu plnou pohádkového života, přestože žil ve skutečnosti v bídě. Jak často snil, naučil se trochu i té královské mluvě a dobrým mravům. Jednou ráno vstane hladový a loudá se po městě, až dojde k Westminsteru. Chudáček otrhaný Tom dojde až k plotu a vyvaluje oči. Než si však uvědomí, kde je a co dělá, strhne ho v příštím okamžiku jeden z vojáků.

Tom viděl prince! Princ Eduard si hocha také všiml, a protože mu ho bylo líto, pozval ho dále. Eduard snil o tom, že jednou se bude moci projít jako obyčejný hoch po ulici, a snad i trošku Tomovi záviděl. Hoši se rozhodli, že si role do večera vymění. Princ Eduard zažívá strastiplnou cestu, a boj o holý život. Když spustí na nevěřící dav, že je princ, div ho neušlapou. Naštěstí ho zachrání statečný rytíř dobrého srdce Miles. Mezitím Tom Candy žije na zámku. Všichni ho považují za chorého, neboť prohlašuje, že není princ. Večer ho převlékají, koupou,… a Tom hraje svou roli celkem slušně, pouze nemůže najít pečetítko. Postupně začne nenávidět večeře a rukulíbám a kdoví co ještě… O pravém princi, který najde úkryt v Candyho rodině, si všichni myslí, že je blázen (pouze matka si je jistá, že není její syn). Po městě se roznese novina, že starý král zemřel. Z chudého Toma se tak rázem stává dědic trůnu – král.

Tomův otec rázně přijde domů, a že musí všichni utéci, neboť zabil pátera Ondřeje. Princ se tak toulá s tlupou žebráků a zlodějů. Žebrák a rváč Hugo má za úkol naučit prince žebrat. Princ mu však uteče až do chýše jednoho poustevníka, který ho chce usmrtit. Na pomoc přispěchá Miles právě včas a následníka trůnu zachrání. Mezitím se Tomovi začíná kralování líbit, a spravedlivě propouští nevinně odsouzené. Brzy se má konat korunovace. Hugo prince a Milese najde, a nastraží na ně past. Oba se tak octnou ve vězení a Miles převezme princův trest na sebe. Výprasku přihlíží i Milesův bratr Hugo Hendonský, který nařídí krutější trest. Hugo Hendonský vypudil před 7 lety svého bratra Milese z domu, oženil se s jeho milou a zapřel ho. Princ Milese povýší na lorda a vydají se do Londýna. Eduard se dostane do sálu naštěstí dostane včas. Tom Candy přesvědčí všechny urozené pány i dámy, že pravý princ je Eduard, neboť úkryt zná jen pravý princ. Nakonec je nalezeno v brnění a Eduard je opět princem. Miles je povýšen na lorda, a dostává zpět své dědictví a lásku Editu. Bratr Hugo je uvězněn, Candyho otec popraven a Tom Candy studuje v nové škole.

Jedno z velkých románových děl ruské klasické literatury konfrontující etický ideál člověka s realitou tehdejšího Ruska.

Jednotlivé části románu jsou pojaty jako dramatické výjevy, v nichž se navzájem střetávají názory a postoje postav. Děj „Idiota“ začíná ve vlaku do Petrohradu, kde se kníže Lev Nikolajevič Myškin, vracející se ze švýcarského sanatoria pro duševně choré, setkává s kupcem Parfjonem Rogožinem. Tolik na něho zapůsobí svou laskavostí a otevřeností, že se mu Rogožin svěří se svou láskou k petrohradské krasavici Nastasji Filipovně Baraškovové. Seznámení s ní se pro Myškina stane osudným, dojímá ho její osud a chce jí pomoci. Jeho vztah s Aglajou, dcerou generála Jepančina, však ztroskotává na žárlivosti. Trýznivá vášeň Rogožina dovede až k vraždě milované Nastasji. Kníže však v něm vidí především nešťastného člověka a soucítí s ním. Sám se psychicky zhroutí a znovu upadá do své choroby.

Postava knížete Myškina je obrazem člověka čistého, upřímného, ideálně dobrého, spojujícího bystrost rozumu s citovou hloubkou, schopného milovat až k sebeobětování. „Idiot“ je založen na mnohonásobném rozvíjení motivů a témat. Významová dvojznačnost prostupuje všechny složky románu. Sama osobnost knížete je dvojznačná: je pokládán za člověka moudrého a laskavého, zároveň však pro svou bezelstnost a idealismus působí dojmem směšného podivína, „idiota“, který se nedokáže přizpůsobit reálnému životu a jeho normám. Jeho síla spočívá ve zdánlivé slabosti – pokoře a lásce. Ztělesněním tohoto paradoxu je mj. i jeho jméno – Lev Myškin.

Vnitřně harmonická postava knížete Myškina kontrastuje s duševní rozervaností ostatních postav. Tito lidé zápasí se světem přetvářky a společenskou konvencí vlastní přetvářkou. Touží po lásce a porozumění druhých, ale nedovedou se jim přiblížit. Důvěra a otevřenost se u nich vzápětí střídá s nedůvěřivostí, upřímnost se zastíráním skutečného smýšlení. Kníže však dovede rozpoznat jejich opravdové city a názory, rozumí jim a má soucit s jejich bolestmi. Dobrotou a láskou vnáší mezi lidi smír a porozumění, probouzí v nich touhu po dobru, lásce a čistém životě. Tato touha je nejsilnější u těch, kteří jsou nejnešťastnější a nejvíce trpí.

Zápas dobra a zla je ztvárněn především v postavách Rogožina a Nastasji Filipovny a tento svár zároveň postihuje tragiku lidského údělu. Celá hloubka, krása a tragika Myškinova je obsažena ve víře, že zlo lze překonat láskou. Snaha pomoci druhým však ztroskotává ve střetu s nezměnitelnými životními podmínkami.

Příběh knihy se odehrává v americkém městečku Monterey. Po válce se všichni spoluobčané vracejí ke svým životům. Pan doktor přebírá svou laboratoř, kterou mu za války hlídal Mack. Oba Whitneyové sedí u skleničky s Hazelem a přemítají nad svými osudy. V městě je nový občan – jakýsi Mexičan, který využívá machinací a podvodů ke svému podnikání. Převzal po starém usedlíkovi živnost a těší se z finančních úspěchů. Doktora ovládá krize středního věku a jeho kamarádi si s tím neví rady.

Do města přijíždí mladá Suzy, kterou život a společnost zahnaly až sem. V hostinci si s ní promluví místní šerif a nabídne jí, aby odjela. Přesně odhadl její situaci a dá jí najevo, že prostitutky na ulici nejsou vítány. Suzy se vydá k Fauně, kterou jí nabídne jako druhou možnost. Fauna dodá Suzy ztracenou sebejistotu, ale na místo kurtizány se očividně nehodí. Protože všichni hovoří o doktorových problémech, naskytne se Fauně dokonalý plán.

Zkušenosti z ní udělaly výborného znalce života. V poslední době se dala také na astrologii, a tak hledá osud ve hvězdách. Na nástěnce má pověšeny zlaté hvězdy – portréty holek, kterým sehnala dokonalé muže a zajistila jim budoucnost. Doktor potřebuje ženskou ruku, Suzy zase někoho slušného.

Suzy je však zpočátku neohrabaná a doktora při návštěvě uráží. První dojem tak není příliš účinným. Mack je proto pověřen zosnováním první schůzky. Večeře proběhne ve velkém stylu, neboť je Suzy poučena, jak se má chovat. Doktor však na háček neskočí.

Mack zjistí, že s kamarády bude zřejmě muset v nejbližší době zaplatit nájemné a daně za uplynulá léta. Rozhodnou se tedy, že noclehárnu získají z Mexičana lstí. Zorganizují maškarní bál s tombolou (peníze z losů mají sloužit na doktorův mikroskop), do které Mexičan vloží noclehárnu (neví, že mu patří). Pak zmanipulují výhru a doktor se stane výhercem. Po tombole jim však řekne, že starý venkovan než zemřel, odkázal noclehárnu právě jim, a tak se zbytečně obávali.

Ani na bále se nepodaří doktora se Suzy spunktovat. Suzy se po nějakém čase odstěhuje do starého vagónu a pracuje v restauraci. Do hry nakonec musí vstoupit Hazel, kterému Fauna předpověděla, že bude prezidentem Spojených států amerických. Hazel je pro všechny člověkem, kterému mohou cokoliv říci, neboť nikdy neposlouchá. Nyní má však plán a své výhody využije. Nejdříve si se všemi promluví a pak zakročí. Pálkou na baseball napadne doktora a poraní mu ruku.

Suzy ho z lítosti navštíví a stará se o něj. Brzy má nastat skočný odliv, ale doktor nemůže řídit. Mack s přáteli učí Suzy řídit a štěstí je na světě. Hazel svým činem dosáhl toho, co se ostatním celou dobu nedařilo. Je mu odpuštěno.

Juan Chicoy bydlí se svojí ženou Alicí v Rebel Corners. Jedná se o malou osadu s hostincem a opravnou aut, která vznikla z bývalé vyhořelé kovárny. Juan vlastní svou chloubu – autobus sweetheart (brouček) – který se porouchá, a cestující tudíž musí ubytovat ve svém domě, dokud závadu neodstraní. Juanovi směle pomáhá jeho pomocník Beďar, Ed Carson, který velmi trpí trudomyslností. Na obličej použil snad již všechny přípravky, ale nebylo mu to nic platné, mimo to je velice mlsný a celé své kapesné na týden většinou utratí za koláče a dorty.

Alice má v hostinci na výpomoc Normu, která obdivuje herce Carka Gabla. V Rebel Corners přespí všichni cestující: Ernest Horton, Pan Princhard s ženou Beatricí a dcerou Mildred a stařík Van Brunt. Ernest Horton je cestovní agent, který nabízí ptákoviny všeho druhu. Ráno na snídani přijde s rozbitou nohou (3 prsty má napadrť) a kulhaje představí ostatním hostům letošní tahák číslo jedna – rozbitou nohu v provedení s jedním, dvěma nebo třemi prsty. Vážený obchodník pan Princhard o jeho nápady projeví zájem. Mezitím Juan s Beďarem (Kitem) spravuje autobus. Alice nesnáší mouchy a uvažuje nad tím, co by se stalo, kdyby ji Juan opustil. Neposedný Van Brunt se obává o dva mosty, které nejspíše padly pod náporem vody, a neumožní jim pokračovat v cestě. Raním autobusem se k cestujícím přidá i tanečnice a striptérka, která si opatří raději falešné jméno Camille, aby nebyla ostatním pro ostudu. Vystupuje jako svérázná svůdná dentistka a všichni muži ji okukují. Juan autobus opraví a vydá se se svými cestujícími na cestu do San Juan (L. A.). K cestujícím se přidá i Norma, která je dotčena chováním své šéfové Alice, která ji obviní z nemravnosti a čte jí dopisy.

Během cesty hustě prší a autobus se dostane až k obchodu před mostem. Situace na mostu je však kritická, a tak nechá Juan hlasovat o další cestě autobusu. Van Brunt, který se s ním neustále hádá, navrhne ještě možnost jet po staré silnici, sám ale vůbec nehlasuje. Cestující, kteří by se jinak zřejmě museli vrátit zpět nebo cestovat na vlastní nebezpečí přes mosty, se rozhodnou pro starou cestu. Během cesty se Juan rozhodne pláchnout do Mexika a užívat si života na volné noze. Schválně nechá zapadnout kola autobusu a vydá se hledat pomoc. Princhardovi se pohádají a Mildred uteče. Na Juana narazí ve stodole jedné opuštěné usedlosti a Juan využije situace. Nakonec se rozhodne vrátit s Mildred zpět k autobusu. Mezitím se pan Princhard snaží neúspěšně zaujmout Camille, která ho odmítne. Pobaví se tedy se svou ženou v nedaleké jeskyni. Van Brunta postihne mrtvice a Kit zbaští všechny koláče. Nakonec ale přijde Juan a všichni se zase dají na cestu do L. A.