Autor podává humorným způsobem obraz několika obyčejných pražských obyvatel z jejich zajímavého způsobu života. Nejdůležitější je osoba Emana Habáska mladšího. Kolem něj se totiž točí celý děj. Eman je náruživým divákem při fotbalových zápasech. Fandí Viktorii Žižkov. Při jednom takovém zápase se pohádá a nakonec dokonce popere s panem Nečeradcem , který fandí Slávii. Vše se ale urovná, a když pan Nečeradec zjistí, že Eman je bez práce, nabídne mu zaměstnání ve svém obchodě. Emanova pověst se tím velice vylepšila. Časem se seznámí se slečnou Emilkou. Jejich vztahu ale nepřeje Emilčin otec. To však oba mladé moc nezajímá. A tak se po nějáke době dozví pan Šefelín, otec Emilky, že jeho drahá dceruška je v jiném stavu. Samozřejmě by Ema nejraději zastřelil, ale nakonec se vše urovná, protože Eman souhlasí s tím, že si Emilku vez na manželku. A tak nám kniha končí šťastnou svatbou.
Archive for the ‘Humor’ Category
V nejtěžší době svého života, v atmosféře strachu i smutku před transportem, vytváří Karel Poláček své vrchoné dílo, knihu milovanou a radostnou, obraz plný jasu a vzpomínek na krásu šťastného mládí. Vydání se už nedožil.
Za dětským vypravěčem Péťou Bajzou tušíme už od počátku samotného autora, což posiluje vyprávění v první osobě. Vděčným zdrojem humoru je klukovský jazyk, rozkošně mísící vznešená slova knižní se slovníkem uličnické hantýrky : „Já jsem pravil: Rampepurdo, ty bídnice, modli se, tvoje poslední hodina udeřila, jelikož tě musím zamordovat!“ Místy v tom je i chlapecká mazanost : „Já jsem už tak hodný, že mluvím pravopisně a pořád říkám nýbrž a tudíž.“
Usmíváme se lehce karikované atmosféře rodiny skromného, šetrného obchodníčka závislého na lidech: „My jsme obchodníci, a pročež musíme být zdvořilí na všechny strany,“ zaznamenává si Péťa, „já však nemusím být tak uctivý, protože jsem ještě malý a nemám z toho rozum.“ K rodině patří kromě otce a maminky i bratr Ladislav, malá Mančinka a mladé uřehtané „šídlo“, služka Kristýna – pro Péťu Rampepurda.
V promyšleném výběru ožívá několik městských figurek, třeba lakotný a nepřející strýček Vařena, dotěrný starý mrávokárce pan Fajst či řezník Štverák, který „si musí namlouvat v jednom kuse Andulu, co slouží u důchodních“, pročež mu mohou psi Pajda as Amorem krást buřty.
Ale hlavní zájem patří jistě partě pěti kamarádů, kteří se sice věčně pošťuchují a škorpí, ale „vynaleznou“ společně spoustu nezbedností a rošťáren. Bejval Antonín, Péťův nejmilejší přítel, pan Éda Kemplink, co velí vojnám s „nejzlejšími“ Ješiňáky, falešnými Dražáky a kamenáři Habrováky. Pobožný Jirsák Čeněk, co se všemu „příšerně šklebí“ a „dokáže hřešit proti všem svatým přikázáním“, i statečný Zilvar z chudobince, který zachrání tonoucího Vénu. S nimi prožijeme řadu vděčných historek, např. s koupáním u Klobouka, s žebráním v kleče na poutnících vambeřického procesí či s ochočováním vos pomocí ohně.