Obsahy knih

Satan začal překážet, proto ho Bůh vyslal prozkoumat Zemi. Satan píše o svých dojmech dopisy. Vysmívá se lidské sebestřednosti a hlouposti. Tvrdí, že člověk si myslí, že myslí. Kritizuje předsudky lidí, paradoxy, které lidé dennědělají, např. málokdo umí zpívat, ale přesto si lidé představují, že v nebi každý zpívá ; lidé chodí do kostela kde se pravidelně nudí; lidé nenávidí ostatní národy, ale přesto si všichni představují, že v nebi se všichni lidé milují. Satan kritizuje představu lidí o Bohu a náboženství. Vysmívá se tomu, že nazýváme Boha „milostivý otec“, když věříme, že na nás Bůh sesílá nemoci, chudobu apod. Podle satana to člověk asi nedomyslel. V dopise píše také o Bibli, rozebírá ze svého pohledu příběh Adama a Evy, Noemovy archy apod.

Tato kniha byla poprvé vydána v době, kdy Poláček nesměl kvůli gestapu publikovat, a tak vyšla na žádost nakladatele roku 1941 pod jménem malíře Vlastimila Rady. I přes otřesné autorovi zážitky se jedná o humoristický román.
Kniha byla velmi vřele přijata a brzy po svém vydání se roku 1949 dočkala i filmového zpracování.

Hostinskému a majiteli hotelu v jedné osobě odešla žena s hercem, který v hotelu vařil. Majitel hotelu vše vzdal. Proto jeho synovci vzali hospodaření do svých rukou. Jeden týden byl majitelem jeden z nich a druhý vrchním, po týdnu si role vyměnili. Majitel truchlí a hraje na harmoniku. V hotelu je ubytována rodina pana rady se dvěma dcerami. Snaží se vypátrat, kam odešla paní domácí. Paní radová se za paní hostinskou vydala a přesvědčila ji, aby se vrátila, že z hostinského se stává poustevník a synovci přivedou hotel na mizinu. Umělec svede na paní hostinskou všechen svůj neúspěch, a tak ji nic nebrání k návratu domů.

Tento humoristický román vypráví příběh hostince (hotelu) U kamenného stolu. Hlavními hrdiny jsou: soudní rada Dyndera, jeho manželka, syn Lubomír a také jejich dvě dvojčata – Alena a Věra. Rodina Dynderových jezdí každý rok v létě do lázní Džbery pod Skálou a jsou ubytováni v hotelu U kamenného stolu. Vždy jsou srdečně vítáni paní hostinskou a panem hostinským, se kterými jsou dobří přátelé. Syn Lubomír (přezdívaný Pohlavár cherokésů, Náčelník Cherokésů, Kvartán, Reparát) navštěvoval kvartu B reálného gymnázia a o prázdninách se musí doučovat matematiku, protože bude dělat reparát. Dvojčata Alena a Věra mají zrzavé vlasy a je jim dvacet let. V lázeňském městečku vždy budí rozruch svou krásou. O jejich náklonnost bojují dva mládenci, kteří si říkají Gaston a Percy. Pan hostinský Šimon Tatrmuž má dva synovce – Spytihněva a Tomáše. Jsou to páni inženýři, ale od mala spolu nemluví, protože se pohádali při hraní kuliček. Také se jim líbí dvojčata, ale nedovedou jim to dát najevo. Do města přijela kočovná divadelní společnost pana Bóži J. Kolbaby – Lipského a všichni se hrnuli za kulturním zážitkem. Herec z této společnosti, pan Benno Martens, se dostal do hostince a začal v kuchyni vařit. To se paní hostinské velmi líbilo, protože se do něho zamilovala. Mezitím už skončily prázdniny a Dynderovi se vrátili zpět domů. Divadelní společnost se chystala také k odjezdu a paní hostinská Božena s ní utekla kvůli svému herci. Pan Tatrmuž musel hospodařit sám. Přestalo se mu na světě líbit. Rychle zestárl, zeslábl a brzy nato zemřel. Hotel U kamenného stolu odkázal svým dvěma synovcům. Ti se přestěhovali do Džberů pod Skálou a začali se o hostinec starat. Rozhodli se, že jeden týden bude dělat jeden hoteliéra a druhý vrchního číšníka a potom zase naopak. Každý týden byl tedy hostinec pod „vládou“ někoho jiného a podle toho to také vypadalo. To už bylo ale zase léto a Dynderovi opět přijeli. Hostinec zatím chátral, měl plno dluhů a hosté pomalu odcházeli. Bratři Spytihněv a Tomáš si začali namlouvat slečny Věru a Alenu. Zanedlouho se do městečka přijela podívat bývalá paní hostinská se svým mužem, panem Mertensem.
Když uviděla tu spoušť, vzala vše do svých rukou. Nakonec tam zůstala, protože její synovci se měli brzy ženit se slečnami Dynderovými. Dvojčata dokonce přiměla oba bratry, aby se zase udobřili a začali spolu mluvit. V hostinci se připravovala velkolepá svatba a dva bývalí nápadníci – Gaston Badalec a Percy Netrefený pukali závistí. Krasavec Gaston se dal na psaní novel a přítel Percy se začal dvořit jisté vdově s menší tělesnou vadou, která vlastnila mlýn. A tak skončil příběh hostince U kamenného stolu.

Karel Poláček používá takový zvláštní, trochu zastaralý jazyk. Například paní Dynderová svému muži pouze „oniká“. Přesto se ale kniha dobře čte. Autor dokáže popsat prostředí i postavy tak, že se do nich čtenář může dobře vcítit. Vysmívá se různým lidským vlastnostem. Např. paní radová se snaží být velmi moderní, pan rada nejprve drží kvůli svým nemocem různé diety, ale nakonec se stejně rozhodne pro normální stravu a svých nemocí si přestane všímat. Nebo také přehnaně ukázal, kam až může zajít lidská tvrdohlavost a neústupnost (Spytihněv a Tomáš spolu nemluvili několik let). Tato kniha je autorovou předposlední, ale již ji nesměl vydat. Naštěstí mu ji byl předstíraným autorstvím Vlastimil Rada, jinak bychom přišli o další skvělý humoristický román.

Tato humorně laděná povídka se odehrává v Krokových Varech. Hlavními představiteli jsou Antonín Důra, který se svojí ženou vlastní plovárnu, biskup Roch a major Hugo. Normální běh léta naruší příjezd kouzelníka a jeho krásné pomocnice Anny, která nenechá žádného muže bez povšimnutí. Usídlí se na náměstí a zvou obyvatele města na večerní představení. Anna před vystoupením vybírá peníze od diváků. Jsou zde přítomni i Antonín, kanovník a major. Antonín – starý záletník si neodpustí laškovat s Annou. V noci po představení si Antonín pod záminkou, že jde hlídat plovárnu, dá schůzku s Annou. Jeho manželka zná dobře svého manžela, proto se vydá v noci za ním. Na plovárně uslyšela v kabince dva hlasy. Když začala bušit a nadávat, přišel jí Antonín otevřít celý mokrý. Jakmile Kateřina nahlédla dovnitř, viděla Annu také celou mokrou. Kateřina nechtěla uvěřit, že Antonín Annu vytáhl z řeky, když se topila. I přes nedůvěru se o Annu postarala, aby neprochladla. A protože si byla Kateřina jistá Antonínovou nevěrou, odešla z domu do maringotky ke kouzelníkovi Arnoštkovi.

Antonín se snažil přemluvit Annu, aby odešla od kouzelníka k němu, ale marně. A tak byli v maringotce tři (Anna, kouzelník a Kateřina). Následující den bylo opět představení, kde Arnoštek předváděl své kouzelnické dovednosti. Po představení se lidé rozešli do svých domovů, jen abbé Roch zde zůstal. Kateřina s Arnoštkem někam odešli. Biskup Anně nabídl knihu a ta ho pozvala dál, aby jí pomohl péct ryby. Dlouho však klidu nevychutnali. Opilci z hostince „U zelené panny“ začali lomcovat s maringotkou. Jeden vlezl dovnitř, začala bitka mezi ním a biskupem, který jen těžko vyvázl s odřeninami a natrženým uchem. Antonín s majorem na něj byli rozzlobeni a morálně pohoršeni nad jeho noční estrádou, ale pomohli mu a major mu zašil ucho.

V té době Arnoštek vyprávěl Kateřině o různých zemích. Večer bylo nevlídné počasí, a proto mnoho diváků nepřišlo. Arnoštka to však neodradilo a dělal různé kejkle na provaze. Antonín, abbé a major opět přemlouvali Annu, aby u nich zůstala. Z hostince vyšel opilý dědeček a domlouval Arnoštkovi, aby slezl z provazu, že hazarduje se životem, začal s provazem lomcovat. Dřív, než dědovi mohli Antonín s majorem zabránit, Arnoštek spadl přímo na záda na zem. Anna nařídila Kateřině, aby se oblékla a sama si oblékla Arnoštkovy šaty. Kateřina odmítla a vrátila se domů. Anna celé představení zvládla sama a dostalo se jí velkého uznání a obdivu. Když přišel Antonín večer domů, našel tam Kateřinu. Antonín jí ale nařkl ze záletnictví, avšak nechal ji, aby u něj zůstala. Pozdě k ránu se Anna vracela s majorem k maringotce. Arnoštek celý rozzlobený a rozčílený začal majora bít. Anna měla na vybranou mezi dvěma muži, kteří se kvůli ní prali. Rozhodla se pro Arnoštka, se kterým hned ráno opustila město. Tři přátelé – Antonín, abbé a major si marně lámali hlavu, proč to Anna udělala.

První román proslulého anglického romanopisce, jedno ze základních děl světové humoristické literatury.

Kronika  Pickwickova  klubu je ve svých 57 kapitolách poměrně volnou skladbou příběhů z cest čtyř členů Pickwickova klubu, jeho zakladetele Samuela Pickwicka, Augustuse Snodgrasse, Nathaniela Winkla a Tracyho Tupmana  z Londýna na venkov se záměrem blíže poznat život. Výprava se zvrhne ve směs katastrofických příhod, v nichž hrdinové upadají do nesnází vyvolaných jejich neschopností obstát v „běžných situacích“, kterým je okolí vystavuje. Zpočátku se jedná o dvojici podvodníků.  Postupem děje se pan Pickwick přetváří z komické figurky v charakterní postavu – napomáhá tomu i jeho pozdější sluha Samuel Weller.

Když se po nedorozumění se svou domácí paní Bardellovou dostane Pickwick do drápů vyděračské advokátní firmy Dodson a Fog, raději se nechává uvěznit pro dluhy, než by zaplatil. Hrdinův pobyt ve Fleetské věznici pro dlužníky odhalí pohled na lidskou bídu a neštěstí. Po návratu z věznice se uzavírá románový příběh jednotlivých postav. Winkle a Snodgrass se ožení a Pickwickův klub se rozchází.

V díle se autor zaměřuje zejména na vykreslení rozdílů mezi panem Pickwickem a jeho sluhou S. Wellerem. Kontrast se projevuje jak v mluvě, tak i v chování. Charles Dickens zobrazuje a zároveň konfrontuje na jedné straně venkov a  na druhé straně londýnskou společnost.  Jedná se o studium anglických mravů a sociálních poměrů.

Raná, snad první komedie tohoto známého anglického dramatika; zdařilá, dramaticky a divácky efektní syntéza různých žánrů, slovesných a divadelních tradic, nastolujících tematiku vztahu zdání a skutečnosti, iluze a reality.
Zkrocení zlé ženy je uvedeno Předehrou o 2 scénách, v níž vznešený lord najde na polní cestě spícího opilce, kotláře Christophera Vykuka (Sly) a pro kratochvíli svou i svého služebnictva jej nechá odnést do paláce, převleče do krásných šatů, přivede mu manželku (přestrojené páže) a namluví mu, že jeho dosavadní minulost byla jen přelud šílenství, kterým trpěl, a nyní že je mocným velmožem. Kočovní herci, kteří právě dorazili, sehrají před Vykukem komedii o zkrocení zlé ženy, při níž kotlář ráčí pospávat a nedívat se“ a přeje si, aby už bylo po tom“: O ruku dcery padovského velmože Baptisty, krásné Blanky, která je vzorem všech ctností, soupeří několik nápadníků: Padované Gremio a Hortensio i právě přibylí mladík Lucenzio, syn mocného pisánského měšťana Vincenzia, jenž ho poslal studovat na Padovskou universitu, Baptista však nechce vdát Blanku dříve, nežli provdá svou prvorozenou, hubatou dceru Kateřinu. S tou se rozhodne oženit hodný, chytrý, i když trochu silácký šlechtic Petruccio, který se po smrti svého otce toulá světem a užívá života. V brilantní slovní půtce přemůže Kateřinin odpor a stanoví spolu s jejím otcem datum svatby. Na okázalou slavnost přijíždí Petruccio zmaškařen a odváží Kateřinu hned po obřadu na své venkovské sídlo. Po mnoha útrapách cesty a ústrcích, které snáší od svého manžela, jeho klaunovského sluhy Grumia i nevycválané čeledi, Kateřina pochopí, že vzdor a hněv nemají smysl. Dá za pravdu Petrucciovi ve všem (i v tom, že svítí měsíček místo sluníčka) a společně se vracejí k Baptistovi do Padovy. Zde mezitím Lucenzio – v převleku za učitele filosofie, gramatiky a poezie – získal Blančinu lásku a tajně se s ní oženil S pomocí převleků a záměn dalších postav (svého sluhy Trania a slušného staršího pána, který se vydává za otce) jedná Lucenzio s Baptistou o svatební smlouvě. Když se příchodem pravého otce, Vincenzia, vyřeší vzniklý zmatek, uzavřou tři novomanželé (Petruccio, Lucenzio a Hortensio, který se zatím oženil s vdovou) u hostiny sázku o to, která z manželek je nejposlušnější. Vyhrává Petruccio a Kateřina udílí Blance a Hortensiově vdovičce lekci ze správného chování k manželovi.
Zkrocení zlé ženy je psáno prózou a rýmovaným veršem.

V tomto díle Autor poukazuje na rozdílné společenské vrstvy – na svět chudých a svět bohatých.
Humornou až parodickou formou zaplétá oba dva světy do sebe a pomocí lásky dvou mladých lidí ukazuje, že nejen bohatstvím, je člověk ve svém životě spokojený. Příběh začíná zásnubami dcery a syna majitelů dvou konkurenčních podniků na čokoládu. Rodiče se rozhodli pro spojení dvou továren a jako záminku použili zásnuby svých ratolestí. Ti ovšem přistupují k zásnubám velmi sporadicky a i nadále žijí každý svůj vlastní život. Syn továrníka Vilíma, Alík, si libuje ve svém klidném a lenošivém životě a dcera majitelky konkurenčního podniku, slečna Štěpánová, naopak hýří návštěvami zábávních podniků. Paní Štěpánová se těší, že si odpočine od náročné práce, řízení podniku, a začne se věnovat dobročinným účelům, což ji dělá velmi dobře, neboť ji to zviditelňuje na veřejnosti. Na opačném konci sociálního světa stojí rodina Peštova. Oba rodiče i dospívající dcera jsou bez práce. Starý Pešta, trpící revmatismem, chodí do ulic a snaží se nalákat bohaté lidi na svůj špatný zdravotní stav. Jednou se mu poštěstí obelstít procházející se oba majitele společností na čokoládu. Ti ho dovedou domů a když paní Štěpánová uvidí bídu, kterou zatím stará Peštová na- aranžovala podle románového příběhu, slituje se a nabídne Peštům finanční pomoc. Se starými rodiči se procházel také Alík, syn Vilímův. Při návštěvě u Peštů spatří Zuzanu, Peštovu dceru, do které se zamiluje. Začíná ji navštěvovat a ukazuje ji život vyšších sociálních vrstev. Alík nabídne Zuzaně práci sekretářky ve svém úřadu. Ta ovšem zpočátku nemá co na práci, neboť Alík nebyl zvyklý pracovat. Po čase začne vést učitnictví a částečně tím zajišťuje chod pod- niku. Nalezne však oznámení o zásnubách a odchází od Alíka. Vytýká mu jeho nerozhodnost a lenost. Alík se snaží o zlepšení svých vlastností, což se mu daří velmi pomalu. Brzy se vztah mezi Zuzkou a Alíkem opět urovná. Překážkou je nyní otec Alíka, který nepřeje jejich lásce. Alík ho proto opouští a spolu s Peštovými otevírají mlékařský krámek, což je životní sen staré Peštové. Obchody jdou velmi slušně a otec slyší na tento podnik jen samou chválu. Nedá mu to a navštíví podnik svého syna. Chovají se k sobě jako cizí k cizímu. Alíkův otec si však po sléze svou zarputilost uvědomuje, navštěvuje syna a dává mu požehnání ke vztahu jeho syna a Zuzky Peštové.

Švejk si maže kolena, když jej zastihne zpráva o smrti císaře Ferdinanda. Ten den je v hospodě U kalicha zatčen spolu s hostinským Palivcem za velezradu a hanobení Rakouska. Ve vězení se Švejk potká s mnoha spoluvězni zavřených za totéž. Všichni začnou postupně vyprávět jak se do vězení dostali, jen jeden se jich se slovy „já s váma nechci nic mít, já jsem tu za pokus o loupežnou vraždu“ stranil. Poté co je vyslýchán je Švejk díky svému chování poslán k soudním lékařům, kteří ho prohlásí za notorického blba a idiota. Nechají ho zavřít do blázince, kde se mu velice líbí. Když jej mají propustit, způsobí rozruch svým protestem proti propuštění před obědem, za což je opět zavřen do vězení.
Ve vězení je zavřen s úředníkem, který mu vypráví jak se tam dostal kvůli opilosti. Když mají Švejka propustit žádá, aby propustily dříve úředníka, že ten je tam déle než on. Poté co je propuštěn, chodí za ním domů policejní úředníci, aby z něj něco dostali, ale on jim jen prodává psi. Je vyhlášena mobilizace a Švejk je ihned odhodlán dát se odvést. Protože jej ale bolí kolena tak, že nemůže chodit, musí ho paní domácí k odvodu vézt na vozíku.
Jak jede na vozíku a vykřikuje, že jede do války umřít za císaře pána, začíná se kolem něj shlukovat dav lidí. Tento výjev se dostává i do novin. U odvodu je jeho neschopnost automaticky považována za simulaci, a tak je poslán do vojenské nemocnice. V nemocnici se seznámí se svými spolupacienty a ti si začnou vyprávět co simulují, aby nemuseli na vojnu do které jim nic není. V nemocnici jediné léčení spočívalo v naprosté dietě, podávání aspirinu na pocení, podávání chininu v prášku, vyplachování žaludku, krystýru a v zabalením do prostěradel namočených ve studené vodě. Když Švejka vyléčili, byl poslán na garnizónu. Všichni vězňové na garnizóně museli povinně chodit na kázání polního Kurátora Katze, který byl veliký opilec, a vůbec se nechoval jako kněz. Při jeho kázání se Švejk rozbrečel, což polního kuráta zaujalo a tak se stal Švejk jeho sluhou.
Když je Švejk ve službách polního kurátora, stane se mnoho příhod, které dokonale vykreslí kurátorovu osobnost. Vše vrcholí tím, že Katz prohraje Švejka v kartách. A tak se Švejk dostává do služeb nadporučíka Lukáše. Svým zvláštním chováním způsobí nadporučíku Lukášovy nejen radost, to když mu pomůže zbavit se nenadálé ženské návštěvy, ale i trápení, když mu sežene ukradeného stájového pinče, kterého ukradne plukovníkovy Krausovi, za což je pak oním plukovníkem, spolu se Švejkem, poslán na maršbatalión. Tím také končí první díl o dobrém vojákovi Švejkovi.

Starý lord Canterville prodává zámek i se strašidlem, které má na svědomí mnohé životy. Není proto divu, že o koupi stavení dlouho nikdo nestojí. Tu však přichází nabídka až z Ameriky. Pan Hiram B. Otis, americký vyslanec, muž s moderními názory zámek bez obav kupuje. V zápětí se také na starý zámek bičovaný deštěm stěhuje i se svou početnou rodinkou.
Vydrží američtí odvážlivci na prokletém místě? Pro starého Simona de Canterville, poctivě zde strašícího již po tři staletí, bude jistě hračkou vyštvat americké nafoukance.
Ale ouha! Staré osvědčené metody-lepkavé ruce, chrastící řetězy, mrkání krvavými víčky a úpění se zcela míjejí účinkem. Moderní čistící prostředky hravě likvidují následky Cantervillova nočního řádění, a navíc po čase na chodbách naráží na odvetu-nataľené povázky, polštářové útoky,. Jak asi skončí střet staroanglické tradice s moderní americkou povahou?

Tento lehce satirický příběh z 20. stol. vypráví o více či méně dobrovolných trampotách jednoho mladého muže a jeho sluhy Saturnina.
Mladý střízlivý muž si přes inzerát získává nového sluhu, Saturnina. Už od počátku je tento sluha poněkud zvláštní, což se projeví, když mu jednoho dne Saturnin zatelefonuje do kavárny a oznámí, že jejich domácnost přestěhoval na Hausbót. Zde se mladý muž snaží naučit hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru, se kterou chodí hrát. Poklidný život naruší až teta Kateřina, která sem se svým synem Miloušem přijede strávit několik týdnů. Vystrnadit se je povede až díky geniálnímu Saturninovu plánu, v němž hrají hlavní roli škrabošky čerta a Mikuláše. Ale v té době již přicházejí prázdniny, které se mladý muž rozhodne strávit i se Saturninem ve vile u dědečka. Zde se setkává jak s krásnou Barborou a dědečkovým přítelem doktorem Vlachem, ale i s tetou Kateřinou a Miloušem. Zde se odehrává mnoho drobných a veselých příhod, opepřovaných všudypřítomnými příslovími tety Kateřiny, obzvláště pěkné jsou příběhy, které si společnost každý večer vypráví. Ale pěkná idylka je brzy přerušena velkými dešti, po nichž uplave most na jediné přístupové cestě od městečka. A tak se společnost vydává na cestu lesem, přespává ve srubu doktora Vlacha a další den konečně dorazí do „civilizace“ a zjistí, že most byl za jejich nepřítomnosti opraven. Na konci prázdnin se společnost rozchází do svých domovů. Saturnin zůstal u dědečka, aby spolu s nim založil „kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru“. A úplně nakonec je svatba. Teta Kateřina se opět bohatě provdala.

Tato humorně laděná povídka se odehrává v Krokových Varech. Hlavními představiteli jsou Antonín Dura, který se svojí ženou vlastní plovárnu, biskup Roch a major Hugo. Normální běh léta naruší příjezd kouzelníka a jeho krásné pomocnice Anny, která nenechá žádného muže bez povšimnutí. Usídlí se na náměstí a zvou obyvatele města na večerní představení. Anna před vystoupením vybírá peníze od diváků. Jsou zde přítomni i Antonín, kanovník a major. Antonín – starý záletník si neodpustí laškovat s Annou. V noci po představení Anto- nín pod záminkou, že jde hlídat plovárnu si dá schůzku s Annou. Jeho manželka zná dobře svého manžela, proto se vydá v noci za ním. Na plovárně uslyšela v kabince dva hlasy. Když začala bušit a nadávat, přišel jí Antonín otevřít celý mokrý. Jakmile Kateřina nahlédla dovnitř, viděla Annu také celou mokrou. Kateřina nechtěla uvěřit, že Antonín Annu vytáhl z řeky, když se topila. I přes nedůvěru se o Annu postarala, aby neprochladla. A protože si byla Kateřina jistá Antonínovou nevěrou, odešla z domu do maringotky ke kouzelníkovi Arnoštkovi. Antonín se snažil přemluvit Annu, aby odešla od kouzelníka k němu, ale marně. A tak byli v maringotce tři /Anna, kouzelník a Kateřina/. Následující den bylo opět představení, kde Arnoštek předváděl své kouzelnické dovednosti. Po představení se lidé rozešli do svých domovů jen abbé Roch zde zůstal. Kateřina s Arnoštkem někam odešli. Biskup Anně nabídl knihu a ta ho pozvala dál, aby jí pomohl péct ryby. Dlouho však klidu nevychutnali. Opilci z hostince „U zelené panny“ začali lomcovat s maringotkou. Jeden vlezl dovnitř, začala bitka mezi ním a biskupem, který jen těžko vyvázl s odřeninami a natrženým uchem. Antonín s majorem na něj byli rozzlobeni a morálně pohoršeni nad jeho noční estrádou, ale pomohli mu a major mu zašil ucho. V té době Arnoštek vyprávěl Kateřině o různých zemích. Večer bylo nevlídné počasí, a proto mnoho diváků nepřišlo. Arnoštka to však neodradilo a dělal různé kejkle na provaze. Antonín, abbe a major opět přemlouvali Annu, aby u nich zůstala. Z hostince vyšel opilý dědeček a domlouval Arnoštkovi, aby slezl z provazu, že hazarduje se životem, začal s provazem lomcovat. Dřív, než dědovi mohli Antonín s majorem zabránit, Arnoštek spadl přímo na záda na zem. Anna nařídila Kateřině, aby se oblékla a sama si oblékla Arnoštkovi šaty. Kateřina odmítla a vrátila se domů. Anna celé představení zvládla sama a dostalo se jí velkého unání a obdivu. Když přišel Antonín večer domů, našel tam Kateřinu. Antonín jí ale nařkl ze záletnictví, avšak nechal ji, aby u něj zůstala. Pozdě k ránu se Anna vracela s majorem k maringotce. Arnoštek celý rozzlobený a rozčílený začal majora bít. Anna měla na vybranou mezi dvěma muži, kteří se kvůli ní prali. Rozhodla se pro Arnoštka, se kterým hned ráno opustila město. Tři přátelé – Antonín, abbe a major si marně lámali hlavu, proč to Anna udělala.