Hrdinská epika se vyskytovala v různých částech světa i v evropském středověku. Hrdinové jsou udatní válečníci, ale básně zachycují i jejich osudy. Některé postavy mají i historickou existenci. Nejstarší hrdinské skladby evropského středověku se zachovaly v oblasti germánské a keltské. Rozsáhlý soubor starogermánské hrdinské epiky se nachází ve staronorské Eddě, kde se jedná o písně ucelené a kratšího rozměru. Germánská epika začala již v období stěhování národů.
Píseň o Nibelunzích je ukázka velkého německého eposu z počátku 13.století. Pojednává o zkáze Burgundů na dvoře hunského krále jako pozdní ohlas historické události z 5.století. Ve 13. století vládla rytířská ideologie, ukládající příslušníkům stavu ctnosti jako čest rytíře i v sebekázni, uměřenosti a ušlechtilosti mysli. Píseň o Nibelunzích však do této literatury přímo nepatří, protože po lásce Kriemhildy a Siegfrieda nastupuje i věrolomnost a pomsta. Píseň o Nibelunzích se pokládá za vrcholné dílo německé středověké literatury, uznávali ji Goethe i Marx, stejně jako Homéra. Poukazovalo se hlavně na její mravní obsah, a byla mnohokrát znovu zpracována a i dnes je středem vědeckého zájmu. Uvažuje se o tom, nemá-li kniha nějaký hlubší význam jako například slabost králů.
Píseň o Nibelunzích se dochovala anonymně, ale nepochybně vznikala v rakouském Podunají na některém feudálním dvoře či v městě. Pravděpodobně se opírá o starší písně, které se nedochovaly. Také se váže na básně z Eddy, kde jsou napsané samostatné příběhy. Jedná se o dvoudílný epos, ale části na sebe navazují jako-příčina a následek.
Pověst o zániku Nibelungů má historický podklad, ale o Siegfriedovi a Brunhildě se to neví jistě. Siegfried byl podle jednoho z předpokladů francký syn a jako vyhnanec byl přijat burgundským králem, vstoupil do manželství s burgundskou královskou dcerou, ale narazil na odpor domácích rodů a stal se obětí politické vraždy. Hagen představuje vůdce burgundské opozice proti franckému vetřelci.
Tradice nibelunských pověstí a písní byla pravděpodobně od doby stěhování národů do vrcholného středověku nepřetržitá. Andreas Heusler předpokládá, že se písně o Siegfriedovi a Brunhildě vyvíjely samostatně, a spojil je až epos z doby kolem 1200. Podle něj existovaly 2 básně brunhildské(1. francká z 5.-6.století a 2. z 12.století) a 3 básně o zániku Burgundů.
Siegfried je obrazem pravého rytíře, i když jeho chování při vstupu na Wormský dvůr se rytířskému vůbec nepodobá. Hagen je napřed stavěn jako Siegfreidův vrah, ale poté jako muž, který se stal terčem Kriemhildiny pomsty. Jeho charakter ke konci působí jako nepotřísněný.
Obsah knihy:
Kniha popisuje lásku krásné Kriemhildy a dokonalého rytíře Siegfrieda, která je zde zachycena po způsobu rytířských románů. Siegfried je královský syn hledající nevěstu,a když uslyší o neskutečných půvabech Kriemhildiných, tak se za ní hned vypraví. Kriemhilda je ve Wormsu chráněna Guntherem, Gernotem a Giseltherem. Siegfried pronáší bojovné řeči, ale vše se urovná, a on se tedy po jejich boku vypraví proti Sasům a Dánům. Po velkém boji vyhrají a Siegfried je oslavován, jelikož se o výhru zasloužil nejvíce. Kriemhilda ho má ráda, a on jen díky ní zůstane ve Wormsu, a nevrátí se zpět domů jako všichni ostatní.
Tehdy se Gunther rozhodne, že chce jet na Island, aby získal krutou Brunhildu. Siegfried ho doprovází s tou podmínkou, že až se vrátí zpět, tak dostane za ženu jeho sestru Kriemhildu. Brunhilda si chce však vzít za muže pouze toho, kdo ji v bitvě přemůže. Při Guntherových námluvách se Siegfried vydává za jeho leníka a bojuje za něj, a díky tomu ho Brunhilda i nadále považuje za nesvobodného vazala. Siegfried je při cestě zpět vyslán se vzkazem do Wormsu, a tak rytířům i Brunhildě doma připraví obrovské uvítání.
Gunther leží v loži s Brunhildou, ale ta ho hned po prvních pokusech spoutá a pověsí přes noc na skobu. Gunther si s ní neví rady, a tak mu musí přijít na pomoc Siegfried. Ten se vydá v noci s pláštěm do jejich pokoje a bojuje s Brunhildou. Nakonec vyhraje a ona svolí k milování s Guntherem. Siegfried jí vezme pás a prsten.
Siegfried si bere Kriemhildu a pak se s ní vydává domů na hrad Xanten, kde je pro ně znovu uspořádána veliká hostina. Poté, co je korunován na krále, se jim narodí syn, kterého pojmenují Gunther. Guntherovi s Brunhildou se zase narodí syn, který nese jméno Siegfried.
Brunhilda si však myslí, že „leník“ Siegfried již pro ně dlouho nic nevykonal, a tak přemluví Gunthera, aby pro něj dal poslat. Její pozvání je nakonec přijato.
Brunhilda s Kriemhildou se však nepřestávají hádat, která má větší práva. Na Brunhildina slova, že je Siegfried vazal, jí však Kriemhilda odvětí, že s Brunhildou spal. Siegfried za tu lež svou ženu potrestá. Brunhilda však tuto urážku řekne Hagenovi, který začne pomýšlet na Siegfriedovu smrt. Kriemhilda Hagenovi v plné důvěře svěřila, že má Siegfried na těle jediné zranitelné místo, a ještě ho označila, aby ho mohl Hagen chránit. Siegfried se totiž koupal v dračí krvi a jen mezi lopatky mu spadl list.
Pořádá se hon, hostina je však bez pití, a tak se vypraví ke studánce, aby uhasili žízeň. Hagen sebere Siegfriedovi zbraně a probodne ho. Siegfried ho chce zabít štítem, ale nepodaří se mu to a umírá.
Kriemhilda zůstává u bratra Gunthera, ale až po 3 letech se s ním smíří. Nechá převést obrovský poklad Nibelungů a rozdává z něj. Hagenovi se to však nelíbí, a tak jí ho zabaví a utopí ho v Rýnu.
Etzelovi, králi Hunů, umírá manželka Helcha, a tak vysílá své poselstvo za Kriemhildou, žádaje ji o ruku. Kriemhilda odmítá, ale nakonec přijme, s myšlenkou na to, že by s jeho pomocí mohla pomstít manžela. Všichni se svatbou souhlasí, jen Hagen se obává Kriemhildiny pomsty a odmítá jí dát sebou i ten zbytek pokladu.
Kriemhilda tedy jede do Traisenu na hrad Traisenburg, kde se setkává s Etzelovo matkou Gotelindou. V Tullnu se setká i s Etzelem, kde se na jejich počest pořádá klání rytířů.
Po letech pozve Kriemhilda příbuzné i Hagena. Ten je před cestou varuje, ale nakonec dá souhlas, když je nařčen, že má z Kriemhildiny odplaty strach. Když si výpravu nedají rozmluvit, tak je tedy alespoň přesvědčí, aby sebou vzali zbraně a odvážné reky. Po cestě je čeká nepříjemný přechod přes Dunaj, kde je nechtějí převést. Na cestě je čeká ještě spousta dalších nepříjemností a bojů.
Jsou však varováni Dietrichem, že Kriemhilda stále pláče pro Siegfrieda. Na hradě se jim dostane ledového přivítání, a vyzvání, aby odložili zbraň.
Kriemhildino přání, aby se 400 reků vrhlo na Volkera a Hagena je však odmítnuto. Nakonec se však nikdo nevyhne boji, a po mnoho dnů se všude rozléhá jen třeskot zbraní. Mrtvoly jsou svrhávány ze schodů, aby bylo místo pro další boj. Hagen bojuje strašný boj s Iringem, ale nakonec je Iring poražen. Kriemhilda v návalu zuřivosti dala zapálit celý dům, kde přebýval Hagen a všichni ostatní. Díky Hagenovo nápaditosti však všichni nezemřeli. Kriemhilda nechala Gunthera a Hagena zavřít a poté, když jí nechtěli vyzradit, kde je poklad, jim oběma setnula hlavy.
Nakonec i Kriemhilda umírá mečem Hildebrana. A tak se nikdo nevrátí domů živý.