Obsahy knih

Vévoda Théseus miloval královnu amazonek Hipolytu a oba se zanedlouho rozhodli, že se vezmou. K Théseovi přišel několik dní před svatbou Egeus, otec Hermie, poprosit ho společně domluvit dceři, aby se nebránila vzít si za muže místo Lysandra Demetria. Ale ani Théseovo přemlouvání nepomohlo. Hermie se s Lysandrem domluvila, že spolu příští noc utečou ke své tetičce a tam se tajně oddají a že se setkají v lese nedaleko města. Demetrius znal Hermii od její přítelkyně Heleny a přestože zprvu miloval Helenu a ona jeho, nechtěl o ní později ani slyšet a měl rád jen Hermii. Zbytečně Helena plakala pro svého Demetria, on žil jen pro Hermii. Téhož dne se na svatbu Thésea s Hipolytou připravovali divadelní ochotníci se svou hrou. Představení chtěli vyzkoušet ve stejném lese za městem a té samé noci. V lese žili elfové, podivná stvořeníčka, kterým velela líbezná Titanie se svým mužem Oberonem. Oberon připravil se svým služebným a kouzelnou květinou na lásku všem lesním návštěvníkům různá překvapení, kdy se věrný Lysandres díky kvítku zamiloval do Heleny či jinak. Avšak před svítáním vrátili vše do starých kolejí, dokonce učinili Helenu šťastnou tím, že omámili Demetria láskou k ní. Slavily se tak 3 svatby: vévoda s Hipolitou, Demetrius s Helenou a Lysandres s Hermií. Divadelní hra měla velký úspěch.

Geniální vědec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotů postupně nahrazují všechnu lidskou práci – a společnost R.U.R. získává jejich vzrůstajícím odbytem miliardy. „Člověk je vlastně přežitek“, říká přednosta výzkumného oddělení na výrobu Robotů. Lidé, odsouzeni k nečinnosti a zahálce, zpohodlněli a stali se zbytečnými. Celé lidstvo rychle upadá, přestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové děti. Roboti vedou války a nakonec se vzbouří proti svým pánům – lidem. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtějí si od lidí nechat poroučet.
Domin – ředitel R.U.R. má svou velkou a možno říci i vznešenou myšlenku: osvobodit a povznést člověka, aby se nemusel zabývat pozemskými věcmi, ale duchovnem a uměním. Domnívá se, že toho dokáže jen, když budou Roboti zastávat práci lidí. A tuto svou myšlenku chce prosadit za každou cenu (dominus- pán). Jeho postoj je k přírodě i ostatním lidem útočný a dobyvatelský. Chce ovládat svět a vnutit mu, třeba i násilím, svou vlastní pravdu. Čapek však Domina zcela nezavrhuje, vždyť pokusit se vytvořit nový svět, jako zázrakem vše změnit – není v tom něco provokujícího a vzrušujícího? Není odvěkou touhou lidstva objevovat a dobývat nepoznané?
Alquist – (Alkyoné byla podle bájí královna, proměněná po smrti se svým manželem v ledňáčky, a alkyónské dny znamenají blažený a klidný čas) – nemá důvěru k velkým myšlenkám a projektům, které by mohly rázem změnit celý svět. V R.U.R. je šéfem staveb. Když se cítí smutný nebo sklíčený jde klidně pracovat jako řadový zedník na lešení. Váží si práce a lidský život staví na ten nejvyšší stupínek hodnot. Nedůvěřuje těm, kteří berou lidský život jako pouhý prostředek, materiál vhodný ke zpracování a vymodelování k dokonalosti. Je zjevné, že jeho ústy mluví samotný autor. V jedné ze svých knih Karel Čapek napsal: „Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitejší je, aby přítomnost byla zlepšována ve skutcích a živote.“ Alquist pozorně naslouchá hlasu věcí a života, který všichni přechází bez povšimnutí.
Helena – je ve svém cítění k lidem podobná Alquistovi. Je ztělesněním ženského, citového a laskavého přístupu k lidem i Robotům. Hájí práva Robotů, nechápe, proč se sebou nechají manipulovat. Umírá jako manželka Dominova.
Autora nezajímá až tak převratný technický objev (i když ten je důmyslně a věrohodně motivován), ale spíše jeho společenské a lidské důsledky. Myslím si, že Karlu Čapkovi nešlo o Roboty, ale o poměr člověka ke světu a především o vztahy mezi lidmi. Dvacáté století nám sice přineslo obrovský pokrok ve vědě a v technice, úplnou samozřejmostí je televize, computer, telefon, auto, vlak, letadlo. Ano, společnost je v mnohém dál, ale snad si přitom ani neuvědomujeme, o co všechno se ochuzujeme a co všechno ztrácíme. Z našeho života se vytrácí svébytnost, různotvárnost, činorodost, vlastní iniciativa, bezprostřední vztah k přírodě a k lidem. Zdá se to možná staromódní, ale uznejte sami, jaký je rozdíl, když jedete autem po dálnici, než když se projdete jarní přírodou, rozkvetlou loukou a posloucháte zpívání ptáčků, než hučení motoru, i když i to má pro některé své kouzlo. Člověk by se neměl stát na technice a různých vymoženostech závislý, i když to většina z nás už je. Jestliže zapomeneme na to, čemu se říká lidské srdce a lidský cit, můžeme se stát otroky svých vlastních výtvorů.

Hl. postavy: Romeo, Julie
Vedl. postavy: kněz Vavřinec, Tybatt, rodiny Monteků a Kapuletů
Tragédie mládí a mladé lásky ve společnosti postavené na starých tradicích a vzájemné nenávisti.
Kdysi dáno žily ve Veroně dva proslulé rody: Kapuletové a Montekové. Tyto rody se nenáviděly po celé generace a neustále mezi nimi vznikaly sváry, a to jak mezi pány, tak mezi jejich služebnictvem. Jejich spory dospěly tak daleko, že do nich musel zasáhnout samotný vévoda, který jim pod pohrůžkou smrti přikázal dodržovat nadále mezi sebou mír. Montekův syn Romeo byl nešťastně zamilován do jisté Rosaliny, která byla k jeho citům naprosto slepá. Pro Romea tato nešťastná láska znamenala konec žití a byl by se kvůli ní při své jemné poetické duši usoužil. Jeho přátelé Benvolio a Merkucio jej chtěli trochu rozveselit v jeho zoufalství, a tak jej vzali s sebou na maškarní ples ke Kapuletům. Na tomto plese, kde byli díky maskám všichni tři na půdě nepřátel v bezpečí, Romeo poprvé spatřil svou osudovou lásku Julii a okamžitě zapomněl na chladnou Rosalinu a jeho srdce začalo hořet jen pro Julii. Ani Julii nebyl Romeo lhostejný, avšak mezi nimi zela bezedná propast zášti mezi jejich rody. Po skončení plesu se Romeo vkradl do zahrady Kapuletů, a tu spatřil Julii na balkóně, kterak vzdychá pro svou lásku k němu. Romeo tajně vyslechl vyznání jejích citů a pak, když si byl jist její láskou, vyšel ze tmy a vyznal jí lásku on. Přestože mu v zahradě Kapuletových hrozila smrt, nedokázal se od své Julie odtrhnout a ještě té noci se oba domluvili na tajné svatbě, která se měla konat příštího dne. Ještě té noci zašel Romeo za svým dlouholetým důvěrným přítelem – bratrem Vavřince, ke kterému se chodil vyplakávat ze své neopětované lásky k Rosalině. Nyní však jej žádal, aby jej oddal s Julií. Bratr Vavřinec byl šokován takovým zvratem jeho citů a nepředpovídal jeho lásce k Julii dlouhého trvání. Avšak Romeo jej přesvědčil, že nejde o žádné chvilkové vzplanutí, a tak kněz přislíbil, že je následujícího dne oddá. Hned ráno Julie poslala za Romeem svou věrnou důvěrnici chůvu, která jí přinesla radostnou novinu, že se ještě toho dne stane Romeovou ženou, jak se také s požehnáním bratra Vavřince stalo. Avšak byl to sňatek tajný, o kterém věděla jen chůva, Vavřinec a oba novomanželé. Téhož dne se strhne šarvátka mezi Merkuciem, Benvoliem a Tybyltem – synovcem paní Kapuletové. Romeo se stane náhodným svědkem této šarvátky. Merkucio začne s Tybaltem šermovat. Romeo se je snaží zadržet, ale Tybalt využije jeho zásahu a propíchne Merkucia. Romeo se rozhodne kamaráda pomstít a zabije Tybalta. Po tomto činu se schovává u bratra Vavřince, avšak záhy musí z Verony utéci, neboť vévoda jej potrestal vyhnanstvím. Vavřinec přislíbí, že bude zprostředkovávat spojení mezi ním a julií. Ta zatím naoko oplakává svého bratrance Tybalta, ale ve skutečnosti pláče pro vyhoštěného Romea. Krátce po Tybaltově smrti se ji její otec rozhodne provdat za mladého šlechtice a vévodova příbuzného Parise. Julie je zoufalá, a tak jde pro radu k bratru Vavřinci. Ten jí dá lektvar, po jehož vypití se bude jevit jako mrtvá. Julie tento lektvar vypije v předvečer svého svatebního dne s Parisem, a tak ji druhého dne nacházejí mrtvou a všichni se domnívají, že zemřela steskem po bratranci a místo do kostela ke svatbě ji odnesou do rodinné hrobky. Vavřinec poslal po druhém bratru zprávu Romeovi. Na základě tohoto dopisu měl Romeo co nejdříve přijet do Verony a unést probouzející se Julii z hrobky. Avšak tento jeho dopis k Romeovi nešťastnou náhodou nedorazí, a místo toho mu jeho věrný sluha přináší zprávu, že Julie je mrtva. Romeo si koupí smrtící jed a vydá se ihned do Verony. Na hřbitově se střetne s Parisem, který tam oplakává Julii a při potyčce jej zabije. Potom vstoupí do hrobky k Julii a vypije smrtící jed. Nato se Julie probudí a vida vedle sebe mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. To už na hřbitov ve snaze zabránit katastrofě přichází Vavřinec, avšak pozdě. Po něm dorazí městské stráže s vévodou, Kapuletem a Montekem, kterému zármutkem po vyhnaném synovi zemřela žena. Zdrcený bratr vavřinec si plně uvědomuje svou vinu na vzniklém neštěstí a začne všem přítomným vypravovat celou historii nešťastné lásky jejich dětí. Montek s Kapuletem si uvědomí malichernost svých sporů a nad hrobem svých dětí se udobří. Romeo a Julie je jedna z tragédií, která patří k vrcholným Shakespearovým dílům. Celý příběh vyhází z legendární středověké pověsti, kterou Shakespeare sladil s estetikou tehdejší renesanční doby. V lyricky zpracovaném díle se pod vlivem antických tragédií objevuje osudovost. Děj probíhá ve Veroně 16. století, je uspořádán chronologicky. Postavy jsou popsány a charakterizovány objektivně, realisticky a jejich činy mnohdy hraničí s morálkou tehdejší doby. Celé dílo je napsáno krásným bohatým jazykem s mnoha metaforami a přirovnáními.

Děj se odehrává v Benátkách a na Kypru r. 1604
Tragédie žárlivosti.
Othello se oženil s Desdemonou, dcerou senátora Brabanzia. Odjede s ní na Kypr. Jeho pobočník Jago se snaží Othellovi namluvit, že Desdemona mu je nevěrná s jeho náměstkem Cassiem. Desdemona chce Othella od této nepravdy odvést. Jago, aby měl důkaz, použil své ženy Emílie, aby vzala Desdemoně šátek, první dárek od Othella. Když má konečně důkaz, snaží se šátek podstrčit Cassiovi. To se mu podaří. Ve všem mu pomáhá jeho přítel Roderigo, který Desdemonu miluje. Jago poručil Roderigovi, aby Cassia zabil. Roderigovi se to nepodařilo, neboť byl Cassiem zraněn. Jago ve strachu, aby ho Roderigo neprozradil, Roderiga zabije. Othello, který je přesvědčen o něvěře Desdemony, se odhodlává jí zabít. Desdemonu v posteli uškrtí. V tom přichází Emílie a před Jagem a Cassiem říká Othellovi celou pravdu. Jago ji probodne, ona umírá a on se snaží uprchnout. Stráž ho však zadržela. Othello pora- ní Jaga a sám se probodne a padá na postel, kde leží mrtvá Desdemona a Emílie.

Je ustanoveno, že na hrad Karlštejn nesmí přijít žádná žena. Ale octnou se tam zrovna dvě, a to v přestrojení za pážata. Jednou je Alena, neteř purkrabího, která se vsadila s otcem o to, že podaří-li se jí zůstat v noci na hradě, smí si vzít císařova karlštejnského šenka Peška. Druhou je císařovna. Ta se vydala za císařem, protože na něho žárlí. Císařovna se vyzná arcibiskupovi Arnoštovi. Arnošt jí chce dokázat nicotnost jejích obav a postaví ji na stráž před císařovu ložnici místo Peška. Ten má předstírat nemoc. Na zámku jsou na návštěvě Štěpán Bavorský, který má diplomatické poslání a jeruzalémský král Petr, kterému se zákon o nepřítomnosti žen nelíbí. Před ložnicí císařovou se Petr snaží páže políbit, to se brání a zlomí mu meč. Císař vyjde, pozná přestrojenou císařovnu. Arnošt pak vysvětlí císaři, že chtěl císařovnu vyléčit ze zbytečných obav. Teď se snaží císařští manželé odjet na hrad Karlík, aby byl zákon zachován, ale nemohou z hradu, protože oba hosté hlídají nádvoří, aby dívku lapili. Zatím Pešek sdělí purkrabímu, že je Alena na hradě. Purkrabí je rozlícen, zvláště když se Pešek dovolává jeho svědectví pro Alenina otce. Alena s Peškem jsou ve strážnici. Císař již chce prozradit císařovninu přítomnost hostům, ale Arnošt doufá ve šťastnou náhodu. A tu mu skutečně purkrabí s nářkem oznámí, že je na hradě jeho neteř a že byla pážetem před císařovou ložnicí. Císařovnina čest je tak zachráněna. Štěpán zatím narazí ve strážnici na Alenu, ta s ním šermuje, ale Karel zarazí boj a vytkne vévodovi, že bojuje s dívkou. Pak na oko propouští Peška ze služby, ale vzápětí ho pasuje na rytíře a dává mu dům v Praze, aby se mohl oženit s Alenou. Zatím se císařovna převlékla a přišla, jako by zabloudila na hrad. Karel ji hned chce doprovodit na Karlík. Tak jsou oba nepříjemní hosté odbyti. Štěpán kromě toho nepochodil ani se svým diplomatickým posláním.

Děj je situován do doby občanské války ve Španělsku. Hlavní postavou je zde matka.
Matka měla svého muže a pět synů, z nichž nejmladší Tony se narodil až po otcově smrti. Zemřel jí manžel i čtyři její synové. Otec zemřel v koloniální válce a to proto, že velitel vydal špatný bojový rozkaz a otec, aby dokázal velitelovu chybu, šel bojovat předem prohraný boj. Nejstarší syn Ondra odešel do tropických krajin léčit žlutou zimnici a na ni také zemřel. Potom se zabil další matčin syn při pokusu o překonání výškového rekordu letadlem zatíženém bombami. Za nedlouho po Jiříkově smrti nastala v zemi občanská válka. Dvojčata Petr a Karel stáli každý na jedné straně za „svou“ pravdou a bojovali proti sobě. Oba umírají. Matce zůstal poslední syn – nejmladší. Ton, kterého měla velmi ráda a kterého nikdy nevychovávala jako chlapce a hrdinu, ale spíš jako dívku. Tony neměl sílu, neuměl se prát, neuměl zacházet se zbraněmi. Měl rád poezii a pilně studoval. Proto se mu také jeho bratři vysmívali, že je jako holčička Matka, jakmile je jí smutno, jde do otcovy pracovny, kde je vše tak, jak otec odešel. Zde se svými mrtvými syny a mužem rozpráví. Občanská válka, která již zahubila mnoho nevinných životů, mezi nimi i životy Petra a Karla, si žádá nové oběti. Tony se dobrovolně hlásí, že půjde bojovat. Matka má však jen jeho, a proto ho nechce pustit. Nedovede si představit, že by zůstala sama. Teprve, když se dozví, že nepřátelé zabíjejí i malé děti, sama dává Tonymu pušku a posílá ho do boje se slovy: „Jdi!“
Matka je vyvrcholením Čapkova díla. Zde Čapek dokazuje na jednání hlavní hrdinky sílu člověka (ženy), jejímž údělem je dávat život a udržovat jej, která však je svým svědomím nucena poslat i posledního z pěti synů hájit napadenou vlast, že neúčastí nelze zachraňovat ohrožené lidstvo.

Macbeth a Banko jsou královi vojevůdci, kteří zrovna zvítězili nad norským králem. Fří čarodějnice předpoví makbethovi královskou korunu a Bankovi, že jeho syn bude králem. Duncan, skotský král, po Macbethových a Bankových vítězstvích, navštíví Macbetha na jeho hradě, kde Lady Macbethová přemluví Macbetha, aby v noci krále zabil. Po otcově smrti uteče Donalbain do irska a Malkolm do Anglie. Macbeth, král, najme tři vrahy, aby zabili Banka a jeho syna Fleance. Fleance však uteče. Makduf, skotský pán, uteče do Anglie a Makbeth dá zabít jeho syna a ženu. Malkolm dostane od Edwarda, anglického krále, Siwarda, hraběte Northumberského, velitele anglických vojsk a deset tisíc vojáků, aby táhl na Macbetha, od kterého postupně utíkají všichni šlechtici a přidávají se k Malkolmovi. Lady Macbethová, která trpí, kvůli vraždě krále, noční můrou, si sáhne na život. Macbeth se opevní na svém hradě. Utká se v souboji se Siwardovým synem a zabije ho. Střetne se s makdufem. Ten ho zabije a jeho hlavu napíchne na svůj meč a přinese ji Malkolmovi, novému skotskému králi.

Lear, král britanský, byl vladař milovaný, ale stáří ho nutilo, aby se zanedlouho své vlády vzdal. Nebál se těch chvílí, kdy opustí trůn, protože měl tři dcery, kterým mohl své vladařské povinnosti s klidnou duší předat. Nejmladší Kordelii miloval nejvíce, ale při dělení království zachoval svou spravedlnost. Když se svých dcer ptal, jak by vyjádřily lásku ke svému otci proslovem, byl překvapen mile krásnou řečí dvou starších dcer Goneril a Regan, ale nemile řečí Kordelie, v kterou nejvíce doufal. Nejmladší dcra však nemilovala velkou řeč a nikdy nevyjádřila slovem tolik, co duší. To si v té chvíli otec neuvědomil a překvapivě dceru vyhnal ze země. Kordelie odešla s francouzským králem, kterého si následně vzala za muže, velmi nešťastná. Starší dcery hovořili tak krásně jen pro svoje blaho. To se poznalo hned, jak získaly vládu. Byly na otce tak hrubé, že ho dohnaly k šílenství. Stejnou křivdu, jako Lear na Kordelii, udělal přítel krále Gloster na starším synovi Edgarovi. Mladší Egmund chtěl získat dědictví a tak otce falší donutil, aby Edgara nenáviděl a vyhnal. Edgar se musel převléci za chudého blázna. Tak se ukrýval nebezpečí, které mu hrozilo, kdyby měl vlastní zjev. Šílený Lear bloudil se svým kašparem a Kentem po smutném světě až se setkal s Edgarem a společně dočkávali lepšího zítřka. Zatím královy dcery soupeřily mezi sebou a zpráva o nešťastném otci se donesla k jeho milující dceři do Francie, která se rozhodla přijet otce zachránit před smrtí. Vstup Francouzů na britskou půdu rozhořčilo dvě sestry natolik, že začaly připravovat vojenské střetnutí mezi těmito dvěma státy. Z boje vyšli vítězně Britové, ale Kordelie se s otcem přece jenom setkala. Otec ji sice poznal, ale brzy vyšel rozkaz oba pověsit. Dceru oběsili, ale otec s ní v náručí uprchl a ze zármuku zemřel. I Edgar se se svým otcem setkal a odpustil mu. Před bitvou zemřel usmířený otec v náručí syna. Goneril a Regan se vzájemně zabili, jen Edgar zůstal naživu.

Děj tříaktové hry s hravě dvojznačným titulem (Jak je důležité býti Ernestem – Jak je důležité být vážný) se točí kolem nedorozumění, která způsobují dva přátelé-Jack Worthing a Algernon Moncrieff. Mladí gentlemani si vymysleli fiktivní osoby – Jack kdesi na venkově přítele Bunburyho a Algernon zhýralého bratra Filipa, jejichž existence jim umožňuje různé eskapády. Při pobytu v Londýně se Jack vydávaje se za Filipa seznámí s Algernonovou sestřenicí Gwendolínou Fairfaxovou a zamiluje se do ní. Gwendolina souhlasí se zasnoubením, neboť je mimo jiné okouzlena jeho jménem. Její méně romantická matka lady Bracknellová se však pídí po jeho původu a Jack přiznává, že je nalezenec, kterého kdosi odložil do úschovny zavazadel na nádraží Victoria. Matka, šokována takovou výstředností, mu káže obstarat so co nejdřív důvěryhodného rodiče. Algernon zjistí, že na přítelově venkovském sídle žije Jackova schovanka Cecilie, navštíví v jeho nepřítomnosti dům, vydávaje se za zkaženého bratra Filipa. Do Cecilie se na prvý pohled zamiluje a Cecilie, přitahovaná už dlouho tajemnou existencí neznámého Filipa, do něho též. Objevuje se tu Gwendolina a obě dívky se rychle spřátelí. Po krátkém nedorozumění a zápase o Filipa se vše vyjasní. Přijíždí lady Bracknellová a poznává v Ceciliině vychovatelce slečně Prismové chůvu, která pečovala o dítě její setsry, s nímž před léty beze stopy zmizela. Prismová vysvětluje jak omylem zaměnila rukopis svého románu za svěřené dítě, a tak se nemluvně ocitlo v nádražní úschovně. Toto dítě je Jack, ve skutečnosti Algernonův starší bratr, vskutku pokřtěný jako Filip. Oba mladé páry se zasnubují.