Satan začal překážet, proto ho Bůh vyslal prozkoumat Zemi. Satan píše o svých dojmech dopisy. Vysmívá se lidské sebestřednosti a hlouposti. Tvrdí, že člověk si myslí, že myslí. Kritizuje předsudky lidí, paradoxy, které lidé dennědělají, např. málokdo umí zpívat, ale přesto si lidé představují, že v nebi každý zpívá ; lidé chodí do kostela kde se pravidelně nudí; lidé nenávidí ostatní národy, ale přesto si všichni představují, že v nebi se všichni lidé milují. Satan kritizuje představu lidí o Bohu a náboženství. Vysmívá se tomu, že nazýváme Boha „milostivý otec“, když věříme, že na nás Bůh sesílá nemoci, chudobu apod. Podle satana to člověk asi nedomyslel. V dopise píše také o Bibli, rozebírá ze svého pohledu příběh Adama a Evy, Noemovy archy apod.
Archive for the ‘Novela’ Category
Všechno to začalo, když se objevil systém MAXIM. Muži si na kalkulačkách počítali, jak správně žít. Pomocí tabulek a televizního pořadu měnili svůj život. Zdravý život bez manželek a děti. Až přišel Klimatický šok. Zatáhla se obloha a oni si začali stavět ochranné ploty.
Teď jim vládnou ženy. Celý týden se musí učit ženským pracem – žehlit, prát, starat se o děti atd. Za každou špatně odvedenou práci ztrácí možnost dostat se domů ke svým rodinám. Žijí totiž v mužském sektoru. Ženy si zatím užívají klidné domácnosti, popřípadě jim usnadní práci některý z PV (převychovávaných mužů).
Podporučík Renata Sahulová nenávidí osoby mužského pohlaví a taky jim to pořád dokazuje. Stačí odmlouvat, nedokončený úkol nebo jen špatně přišitý knoflík a nedostanou se domů. Její názor na chlapy je totiž takový, že jsou to zvířata, kterým jde jen o jedno. Má teprve 18 let a o životě před O.P. (Opravdovým Pořádkem) moc neví. Ale i ona je obyčejná žena a ženy potřebují muže. Zamiluje se do 19-ti letého Boleslava Branského a láska ji změní. Nelegálně mu pak píše propustky, aby se mohli tajně scházet.
Tenhle podvod zjistí majorka Zuzana Premingerová, která o Bolka projeví zájem. Najme si ho jako osobního sekretáře, ale on se o ni vůbec nezajímá. To se jí teda vůbec nelíbí, a tak je mučen. Bolek je na tom dost špatně, když se nemůže scházet se svou láskou, proto je puštěn z vězení. To je ale pořád málo.
Majorka udá Renatu za falešné propustky a ta je hned odvedena na farmu, kde jsou odsouzení zločinci. Kvůli Branskému ji chce dostat Zuzana dostat zpátky, ale na tohle jsou její pravomoce krátké. Zatím tam odvedou i Boleslava.
Celý systém se začíná pomalu hroutit, protože ženy chtějí své muže zpátky. Znovu se zatahuje obloha jako před Klimatickým šokem a Zuzana už ví, co udělá. I za cenu, že se to nepovede, musí napsat rozkaz jménem velitelky o rozpuštění sektoru…
Čtenářsky poutavá novela Vladimíra Párala patří k cyklu románů a novel, souhrnně nazvanému Pět způsobů ukájení.
Podtitul příběhu – „jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje“ – nepatří jen našemu hrdinovi. – Je jím Jacek Jošt („33/175, obličej oválný, oči a vlasy hnědé, zvláštní znamení žádné“). Tragikomický obraz úředníčka ústecké chemičky, který díky známým poměrům stále něco pro závod shání po republice ve směru Brno – Ústí. Jaká příležitost pořídit si postupně ve světě harém, fungující dle jízdního řádu! Jeho Lenka v automatismu života zná už jen dcerku Leničku a muži důvěřuje jen naivně, že jí Jacek občas sám nastražuje suvenýry svých nevěr, ale marně. Ve vlaku se domluví s mladičkou, hezkou Naďou, která ho nemíní „uhánět“, inzerce pomůže k řádce dalších dívčích a dámských adres, na každé čeká něco pěkného : Hanička – dítě čisté, učitelka bezmezně oddaná, Lída – půvabná vdovička z hájovny uprostřed lesa se dvěma rozmilými dětmi, Anna – vlivná zaměstnankyně velkého podniku, která pomáhá shánět – i báječné místo pro Jacka. Tina je dolarová sexbomba, „zlatopomerančová“, kterou to brzy omrzí, ale nabídne Jackovi šikovnou benzínovou pumpu, u níž stačí nedotočit nějaký ten litr benzínu a za chvilku je pěkný kapitál … Jenže i ta švarná Naďa z vlaku se zařizuje a chce své … Jak se zbavit manželky ? Jacek jí marně hledí přivést na stopu svých milostných avantýr, dokonce sežene na inzerát muže, kterým ženu dohazuje ještě před rozvodem. Většina zájemců se zděsí, ale jistý „trpaslík“ ne. A od něho se všecko dozví milá Lenka, za kterou během Jackových omlouvaných absencí pilně dolézal soused Trošt. Joštovi se to nakonec všecko přejí a zhnusí, rozešle svým „nadějím“ upřímné vysvětlující listy – ale shodou okolností v době, kdy je sám svou zmoudřelou Lenkou „katapultován“ a na jeho místečko si sedá soused. Tedy žádný filmový Happy-End. V návratu navíc našemu Casanovovi zabrání náhodná smrt.
K Páralovým černě humorným pasážím patří i jeho parodický humor stylistický a jazykový, s užitím telegrafické řeči inzerátů, úředních formulí, vět jmenných anebo neslovesných.
Příběh se odehrává v sibiřské vesnici Atamanovka na sklonku druhé světové války. Atamanovka leží na břehu řeky Angary. Příběh začíná na podzim roku 1944 a končí v létě 1945 po skončení 2. světové války.
Jednoho dne se rodině Fjodora Guskova, starého muže chromého na jednu nohu a přezdívaného Michejič ztratí sekera a ještě pár věcí z jejich tajné skrýše. Podivné krádeži, kterou nemohl provést nikdo jiný, než znalec místních poměrů, si nikdo moc nevšímá, kromě Nastěny, Michejičovy snachy. Její muž, Andrej Guskov, je stejně jako většina mužů z Atamanovky na frontě. Nastěna má podezření, které si náhle ověřuje. V rodinné vodní lázni se jedné noci tajně schází se svým mužem. Ten vysvětluje Nastěně, proč dezertoval. Začíná jejich společné drama, kdy se nikdo jiný nesmí dovědět, že Andrej se ukrývá u Atamanovky a Nastěna se s ním stýká.
Andrej si za svůj úkryt vybírá dvě boudy k přenocování na protějším břehu Angary. Musí se skrývat, jelikož ve vesnici už se po něm byli ptát vojáci a trest za dezerci ve válce je jednoznačný. Do těchto bud za ním Nastěna tajně chodí. V zimě po ledě, v létě na loďce. Pro Nastěnu je role nejtěžší, jelikož žije ve světě normálních lidí a skrývá svoje tajemství. Musí si vymýšlet jednu lež za druhou, aby ospravedlnila své cesty přes řeku a ztrácející se předměty, které nosila Andrejovi. S ním se velmi sblíží. Před válkou si jí Andrej moc nevážil a často ji bil, ale ve válce si uvědomil, jak ji miluje a vlastně dezertoval kvůli ní. Nastěna s hrůzou zjišťuje, že je těhotná. Oznamuje to Andrejovi, který náhle nachází v dítěti zadostiučinění svého života. Prosí Nastěnu, ať porodí a postará se o chlapce. Je rád, že rod jím nevymře. Sám je smířen s blízkou smrtí. Říká, že přijel, jen aby viděl Nastěnu a zemřel. Daří se mu však ukrývat dál. Nastěnina role se ještě ztěžuje, když si Semjonovna, její tchyně, všimne jejího zvětšeného břicha. To už je léto 1945 a válka skončena. Nastěna říká, že otcem je jeden muž z vedlejší vesnice a Semjonovna ji vyhání z domu. Nastěna se uchýlí k Nasťě, kamarádce, která ve válce přišla o muže a musí živit tři děcka. I té lže. Avšak ve stejný den přijde k Nastěně Michejič a vymáhá z ní, kde je Andrej. Prosí ji, aby mu umožnila se sním setkat. Nastěna nepovolí a stále Andreje kryje, tak jak jí to rozkázal.
Záležitost se stává neudržitelnou, když celá vesnice vidí, že je Nastěna těhotná. Kolují fámy, že otcem děcka je Nastěny manžel. Jednou Nastěna pluje za Andrejem na loďce, a někdo ji sleduje. Včas si toho všimne a vrací se, ale místo Andrejova úkrytu je vyzrazeno. Nastěna je už příliš zapletena do svých lží a je nešťastná. Od Michejiče se dozvídá, že místní muži pod vedením policisty z vedlejší vesnice chtějí podniknout na Andreje lov. Nastěna ho chce varovat, ale když ujíždí na loďce, ozve se za ní z břehu: „Tamhle je, tamhle !“. Lovci ji chtějí dopadnout, aby je dovedla k Andrejovi, ale než k ní doplují, Nastěna skočí do vody a utopí se. Andrej ze své boudy slyší hlasy na řece a pochopí, co se stalo. Sbalí rychle své věci a utíká podél řeky k místu, kde je uprostřed řeky ostrov. Tam v zimě objevil skrytou jeskyni, vhodnou pro jeho ukrývání, kde ho nikdo nemůže najít.
Za čtyři dni vyplave Nastěny tělo na břeh. Lidé z Atamanovky ji pohřbí ne na hřbitov pro utopence dál od vesnice, ale na občanský hřbitov mezi své blízké až k plotu.
V úvodní rámcové novele vypráví autor o strašlivé morové epidemii, jež postihla Florencii. Tento strašný mor postihl i nemalé městečko, kde žije 7 přítelkyní, vážených paní. Tyto paní se schovají v kostele. Společně s ženami jsou v podobném osudu i tři muži. Po společném rozhodnutí se pak všichni se svými sluhy vydají na cestu. Po chvíli dorazí ke krásnému opuštěnému sídlu, které je pro ně již přichystáno. Po obědě a odpoledním odpočinku se společně sejdou v překrásné zahradě, kde si vzájemně vyprávějí 10 příběhů.
Paní po vyprávění navrhnou, že si mohou příběhy vypravovat každý den a vždy jeden z nich rozhodne, kde budou nocovat, jíst a zpívat (vůdce na jeden den). Počínaje druhým dnem musí pak vyprávět příběh na dané téma. Jediný Dioneo si vyslouží výsadu, podle níž si může pouze on vybrat libovolné téma, a může tak porušit pravidlo. V knize se vyskytují novely všech možných námětů: O lásce, jež špatně dopadla, o šťastné lásce, o podrazech…
Den osmý, příběh sedmý, Pameinea vypráví…
Jistý scholár se zamiluje do jedné vdovy, jež je zamilována do někoho jiného a nechá scholára jednou v zimě čekat celou noc ve sněhu. Ten jí pak dá takovou radu, že zas ona v polovině července prostojí celý den nahá na věži, kde je nechána napospas komárům a mouchám.
Ve Florencii žila vdova Elena, která měla milence. Z Paříže se vrací mladík Rinieri a na slavnosti ji potká. Zamiluje se do ní a dá jí po služce vědět. Ona jeho lásku opětuje, ale nedává mu vědět přímo. Až jednou o vánocích si s ním domluví schůzku. Milenci pak vše poví: „Nyní se přesvědčíš, jakou lásku jsem chovala a chovám k tomu, na něhož jsi tak hloupě žárlil.“ Rinieri čeká venku, ale marně. Elena pošle služku, aby mu vzkázala, že náhle přijel bratr, ale že brzy odjede. Rinieri, celý zmrzlý, čeká do půlnoci. Elen vyjde ven a ujistí ho, že už bratr odjíždí, jen ještě chvilku. Mladík zůstane před domem až do rána a pak jde domů. Naštěstí mu lékaři z nejhoršího pomohou.
Za čas se Elen s milencem rozejde a Rinieri vytuší šanci. Svou nenávist k paní zastírá a snaží se jí vyhovět. Ona chce milence zpět, prosí ho tedy, aby milence očaroval. Mladík souhlasí a přizná se, že studoval v Paříži černokněžnictví. Elen se musí 7 krát nahá vykoupat s cínovou figurkou v řece, poté má vylézt na nějaký strom či neobydlenou věž a s tváří k severu odříkat určitá slova. Pak mají přijít 2 dívky, kterým poví své přání a ony ho vyplní. Jakmile odejdou, může se zpět obléci a milenec se jí vrátí. Elen uvěří, nahá vyleze na vížku v usedlosti Arna a začne odříkávat. Rinieri využije situace a odstraní žebřík. Elen stráví na věži zbytek noci a celý následující den. Je celá spálená, služka si zlomí nohu a sedlák, kterému se zaběhnou 2 vepři, ji zachrání.
Tato knížka představuje novou formu hru-novelu. V pravém slova smyslu to není nová forma, ale kombinace starých forem. Je to hra, která se lehce čte, nebo novela, která se snadno zahraje.
Vypráví příběh dvou lidí, kteří už dlouho chodí dělat po rančích spolu. George je malý a pohyblivý, s nepokojnýma očima a ostrými rysy. Lennie je obr s beztvarým obličejem, s velkýma očima a s širokými rameny. Jeho hlavní chyba je v tom, že je hloupý a že by se nedokázal sám o sebe postarat. Nejdříve Lennieho vychovávala teta Klára, která umřela. Po její smrti si ho vzal do péče George.
Lennie je hodný a všechno, co dělá, myslí dobře a díky tomu, že je silný, zastane plno práce, avšak někdy je jeho síla na škodu. George je pro něj nejlepší přítel a Lennie ho ve všem poslechne. Nejdříve z něj měl George legraci, protože kolikrát z něj mohl duši vytřískat, a on se ho ani nedotkl, dokonce se ani nenaštval a přitom stačilo, aby ho zmáčkl těma svýma rukama a měl by zpřerážené všechny kosti. George se odnaučil dělat si z Lennieho legraci, když mu před houfem mládenců řekl, aby skočil do řeky. On tam skočil, ani plavat nedovedl, a než ho vytáhli, málem se utopil. Pak byl ještě na George milý, že ho vytáhl.
Lennie měl rád měkké a hebké věci. Občas si chytil myš a v kapse ji hladil. Svou silou na ni tlačil tolik, že ji pokaždé zabil. Když její mrtvolku George objevil, vzal ji a zahodil. Měli také společný sen, o kterém si Lennie rád nechával od George vyprávět. Jednoho dne si prý koupí maličký domeček s kouskem pole, krávu, pár prasat a budou mít králíky, o které se bude Lennie starat. Na to se velice těšil.
Jednoho dne přišli ve Weedu o práci, poněvadž Lennie viděl na ulici holku a rozhodl se sáhnout si na její červené šaty. Ona se lekla a začala křičet. Lennie se také lekl a nic jiného jej nenapadlo, než ji držet dál. Pustil ji, až když ho George praštil. Holka řekla šerifovi, že byla znásilněna, proto museli utéct a ukrýt se. George se na Lennieho moc zlobil a vyprávěl mu, jak by se měl dobře, kdyby byl sám. Lennie potom navrhl, že uteče do hor. George mu to vymlouval a vyprávěl sen o krásné společné budoucnosti. Naštěstí dostali práci v agentuře. Cestou od autobusu na ranč George Lenniemu domluvil, aby byl zticha. Bál se, že by o práci ještě mohli přijít. Pohrozil mu, jestliže cekne, nebude se moci potom starat o králíky. Domluvili si také místo, kde by se Lennie schoval, kdyby se něco stalo.
Práci na ranči nakonec získali. Bydleli v obdélníkovém stavení pro služebnictvo. George se zde spřátelil s ostatními pomocníky. Nejraději si asi povídal se starým Candym, který zde přišel o jednu ruku, a proto jen zametal. Candymu bylo divné, proč ti dva žijí spolu. George mu řekl o jejich snu. Candy měl ušetřené peníze, které dostal jako odškodnění, a chtěl také s Georgem a Lenniem dožít v malém domečku, který si za měsíc koupí. George tuto myšlenku přivítal. Dalším Georgovým přítelem byl kočí Slim, mezi služebnictvem velice vážený. Slim měl ve stáji štěňata, se kterými se Lennie rád mazlil. Pro všechny byl trnem v patě Curley, syn hospodáře, proto mělo před ním služebnictvo respekt. Moc nevyrostl, přesto se rád na všechny vytahoval a pral se, poněvadž byl boxerem v lehké váze. Curleyova žena nebyla moc věrná. Neustále běhala za služebnictvem, že prý hledá Curleyho, její hlavní starostí však bylo svádět každého mužského, který se na ranči objevil.
Curley jednou svoji ženu hledal a přitom bezdůvodně napadl Lennieho. Lennie nejdříve utržil několik ran, pak mu George dovolil se bránit. Lennie Curleymu chytil ruku tolik, že mu ji rozdrtil. Curleymu pohrozili, že o něm roznesou, jak si maže ruce vazelínou, aby je měl hebké kvůli své ženě a on potom řekl, že strčil ruku do mašiny.
Jednou se Lennie mazlil se štěňaty a zahlédl ve stáji místnost, kde se svítilo. Bydlel tam osamocený koňák Crooks. Byl černoch, proto nemohl bydlet s ostatními. Lennie ho chtěl navštívit. Crooks ho nejprve nechtěl pustit dovnitř, ale nakonec si s Lenniem povídal a smál se jeho ideálům o králících, povídal mu o své rodině. George byl ve městě a černoch Lenniemu předhodil, co by dělal, kdyby se George nevrátil. Lennieho to dost vyplašilo a pořád se ujišťoval, že se George vrátí a měl samozřejmě pravdu.
Slim a George Lennieho často upozorňovali, aby si nehrál se štěňaty, že jsou ještě moc malá, ale on neposlechl a jedno štěně při hlazení nechtěně zabil. Bylo mu ho moc líto, ale také měl na ně vztek, že umřelo – není to přece žádná malá myšička! Potom do stáje přišla Curleyho žena. Lennie jí říkal, že s ní nesmí mluvit, že mu to George zakázal, ale ona byla neodbytná. Při přátelském rozhovoru došli k tomu, že oba mají rádi měkké a hebké věci. Ona mu proto dovolila sáhnout do svých jemných vlasů, ale nesměl je rozcuchat. Lennie ji začal hladit po vlasech a moc se mu to líbilo, jenže jí se to líbit přestalo. Chtěla ucuknout, ale Lennieho prsty se sevřely. Začala se bránit, aby ji pustil. Tím Lennieho polekala, nevěděl, co má dělat. Když začala křičet, Lennie ji chtěl ze strachu umlčet. Rukou jí přikryl ústa a nos. Prosil ji, aby přestala, ona však křičela stále víc. Naštval se proto, zacloumal s ní a zlomil jí vaz. Nejdříve měl radost, že přestala ječet, ale pak si uvědomil, že udělal něco špatného. Přikryl ji částečně senem, utekl a schoval se.
Tělo Curleyovy ženy našel Candy. Nejdříve zavolal George, aby se s ním domluvil, co budou dělat. Potom to řekli mládencům. Brzy se to dozvěděl i Curley a chtěl se pomstít. Rozhodl se, že až Lennieho najde, střelí ho do břicha. Všichni se vydali Lennieho hledat. George ho našel první, protože věděl, kde se bude Lennie skrývat.
Lennie čekal na smluveném místě na George a přitom viděl ve snu tetu Kláru, která se na něj zlobila, že každou chvíli něco vyvede a potom králíka, který říkal, že George mu nedovolí králíky opatrovat. Vtom se George objevil. Ani se na Lenieho moc nezlobil, pouze mu opět vyprávěl jako minule. Ostatní v čele s Curleym se neustále blížili. Když se George dostal ke snu o společné budoucnosti, najednou vytáhl pistoli, kterou vzal Carlsonovi, a střelil nic netušícího Lennieho do týlu. Lennie sebou škubl a pak se pomalu svalil na písek a už se ani nehnul. Všichni pochopili a uklidňovali George, že to udělat musel.
Smysl: Jeden člověk se cítí zodpovědný za duševně slabšího, který se nedokáže sám o sebe postarat. Při prvních nezdarech se ho snaží nějakým způsobem zachránit, ale potom zjišťuje, že to nejde a že ten člověk je pro ostatní příliš nebezpečný na to, aby s nimi mohl žít. Nakonec se tedy rozhodne jeho život ukončit, a proto, aby se ten chudák zbytečně netrápil, to provede on sám.
Příběh novely se odehrává na týdenní rekreaci ve venkovské zotavovně a hlavní postavou díla je pražský redaktor. Ten je také vypravěčem celého příběhu, ve kterém se jako další postavy objevují maďarská dívka Emöke a vesnický učitel.
Emöke prožila nešťastné manželství se surovým mužem, a proto se obrátila k filosofickým naukám. Redaktor, který se s ní seznámí, se jí snaží odporovat logickými argumenty a probouzet k životu její potlačené ženství:
Vy věříte v Boha? Věřím, řekla, a já řekl Bůh není. Bylo by krásné, kdyby byl, ale on není. Vy jste k Němu ještě nedospěl, řekla. Jste dosud fyzický člověk, jste ještě nedokonalý. Ale jednou k němu dospějete. Jsem ateista, řekl jsem. Já jsem také byla ateistka, řekla, ale prohlédla jsem. Poznala jsem pravdu.
Vztah mezi oběma mladými lidmi nese nelibě citově otupělý vesnický učitel, který se Emöke snaží získat pro sebe. Proto jí také prozradí, že redaktor už jednu takovou známost má. To se Emöke dotkne a po rozpačitém rozloučení odjíždí zpět domů. Druhý den při zpáteční cestě během hry, kterou si rekreanti tráví čas, postaví redaktor učitele do trapné role omezence neschopného logicky uvažovat. Při návratu do Prahy si znovu vzpomene na Emöke, která byla ostrůvkem mravní čistoty v „té veliké hře drobných surovostí, klamů, podvodů, přetvářek, a lží, v jejímž pozadí je touha po ztraceném ráji.“
Autor se na jedné straně snaží vyrovnat se světem náboženských a jiným dogmat a druhé straně s lidmi, které představuje vesnický učitel. Jeho postava je zde satiricky pojata jako ztělesnění přízemního člověka s nedostatkem morálky a vzdělání.
Hlavním hrdinou této knihy je stařičký Santiago. Byl to vynikající rybář. V poslední době ho však opouštějí nejen síly, ale i štěstí. Už osmdesát dní neulovil žádnou větší rybu. Taky proto ho musel na příkaz rodičů opustit jeho mladý pomocník a přítel. Ten s ním nejen jezdil na ryby, ale nosil mu i jídlo a staral se o toho dobrosrdečného vyzáblého staříka, jehož ruce byly zjizvené hlubokými zářezy od toho, jak se lopotil s těžkými rybami na šňůrách. Žádná z těch jizev ale nebyla čerstvá. Všechno na něm bylo staré, až na jeho oči. Ty měly stejnou barvu jako moře a hleděly vesele a nezkroušeně. Když měl oči zavřené, byla jeho tvář jako bez života. Jednoho dne brzy zrána se stařec vypraví na břeh daleko od břehu a doufá, že konečně prolomí svou smůlu. A skutečně. Na udici mu zabere kousek, který sice nevidí, ale tuší, že půjde o jeho největší úlovek. Ryba ho však překvapí a táhne ho i s loďkou na širé moře. Santiago je po několika hodinách velice vyčerpán, ruce má rozedřené, hrdlo vyschlé. Ryba má ale výdrž a vytrvale pluje dál. Mezitím se zešeří a přichází večer. Loďka stále šplouchá černou vodou. Santiago probdí velice nezvyklou a fyzicky náročnou noc. Ryba se ale ani ráno nevzdá. Starci pomalu docházejí síly a chvilkami nemá daleko k mdlobám, přesto se mu nakonec podaří rybu, po dlouhém a namáhavém boji, hlavně díky svým dlouholetým zkušenostem a vytrvalosti zabít. Je mu jí velice líto, protože byla mimořádně klidná, sebevědomá a nebojácná a on ji za to obdivoval. Přiváže ji k loďce a vydává se k domovu.
Po cestě mu ji však přes všecko jeho úsilí sežerou žraloci. Stařec nadobro vyčerpán se tedy vátí do své prosté chatrče z bambusu a usne. Ránu u moře postává skupinka lidí a nevěřícně a obdivně hledí na obrovitou kostru, přivázanou ke starcově loďce.
Stařec a moře je symbolická novela. Zachycuje hluboce lidský příběh prostého starce, který vedl statečný ač beznadějný boj s mořem a žraloky o svůj úlovek a stala se obrazem nikdy nekončícího zápasu člověka s přírodou. Jejím smyslem je poukázat na obrovskou lidskou statečnost nezdolnou duševní sílu. Novela, která je zároveň autorovým životním krédem, plným právem přispěla k k tomu, že se Ernest Hemingway stal největší postavou americké literatury první poloviny 20. století. Knihy je napsána pro Hemingwaye charakteristickým novátorským stylem, který se vyznačuje hlavně skrytou dramatičností zdánlivě střízlivých popisů a strohostí výpovědí. Jeho hrdinové prokazují mimořádně lidské kvality. Je napsána poutavým úsporným stylem, který doprovází určitá dynamika. Autor použil chronologický kompoziční postup. Ze stylistických postupů je ve velké míře zastoupen hlavně úvahový a popisný. Jazyk je spisovný, objevuje se zde spousta cizích slov – převážně z rybářského prostředí.
Tento lehce satirický příběh z 20. stol. vypráví o více či méně dobrovolných trampotách jednoho mladého muže a jeho sluhy Saturnina.
Mladý střízlivý muž si přes inzerát získává nového sluhu, Saturnina. Už od počátku je tento sluha poněkud zvláštní, což se projeví, když mu jednoho dne Saturnin zatelefonuje do kavárny a oznámí, že jejich domácnost přestěhoval na Hausbót. Zde se mladý muž snaží naučit hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru, se kterou chodí hrát. Poklidný život naruší až teta Kateřina, která sem se svým synem Miloušem přijede strávit několik týdnů. Vystrnadit se je povede až díky geniálnímu Saturninovu plánu, v němž hrají hlavní roli škrabošky čerta a Mikuláše. Ale v té době již přicházejí prázdniny, které se mladý muž rozhodne strávit i se Saturninem ve vile u dědečka. Zde se setkává jak s krásnou Barborou a dědečkovým přítelem doktorem Vlachem, ale i s tetou Kateřinou a Miloušem. Zde se odehrává mnoho drobných a veselých příhod, opepřovaných všudypřítomnými příslovími tety Kateřiny, obzvláště pěkné jsou příběhy, které si společnost každý večer vypráví. Ale pěkná idylka je brzy přerušena velkými dešti, po nichž uplave most na jediné přístupové cestě od městečka. A tak se společnost vydává na cestu lesem, přespává ve srubu doktora Vlacha a další den konečně dorazí do „civilizace“ a zjistí, že most byl za jejich nepřítomnosti opraven. Na konci prázdnin se společnost rozchází do svých domovů. Saturnin zůstal u dědečka, aby spolu s nim založil „kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru“. A úplně nakonec je svatba. Teta Kateřina se opět bohatě provdala.
Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě – její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní nechat oči. Vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má Maryša opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, a proto nedá dopustit na oblíbeného řezníka, pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu, (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi) všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si, až na Francina, který zabíjačku nesnáší – raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba (ostatně to je jeho nejoblíbenější jídlo). Druhý den, když se Maryša probudí, usmaží si dva přírodní řízky a zapijí je pivem (její oblíbený nápoj). Francin se na ni vyčítavě podívá. Z jeho pohledu je zřejmé, co si myslí: „Už zase jí tak, jak neslušná a nespořádaná žena.“ Opatrovníkem, který se stará o její krásné vlasy, je kadeřník Boďa Červinka. Maryša si vždycky uvaří heřmánkový odvar a v bandasce si ho odveze do oficíny, kde jí v něm Boďa vykoupe vlasy. Její vlasy ozáří kadeřnictví a zvědavci koukají do výlohy a čekají až ta překrásná žena vyjde ven. Když Maryša nasedá na kolo, Boďa jí přidržuje vlasy, aby se jí nedostaly do kola a když se rozjíždí, vyhodí je jemně do vzduchu. Všichni cyklisté a kolemjdoucí jsou okouzleni, dokonce i manžel, kterého potká. Veškerý obdiv jí dělá dobře. Projede ještě jednou náměstím a u Grandu vidí Francina s Orionem. Francin je z jejích vlasů úplně mimo. Orion je jeho motocykl, se kterým jezdí do Prahy a většinou se mu porouchá. Jednou ho domů dokonce odtáhne i kravský povoz. Vždycky jí přiveze z Prahy dárek. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec. Francin z něho dvakrát nadšený není. Pepin sice říká, že přijel pouze na dva týdny, ale Francin ví, že se jeho návštěva protáhne tak na dva měsíce. Maryša si v bláznivém švagrovi najde zalíbení a často se s ním vybavuje a dělá s ním psí kusy. Nejednou se stane, že Pepinovo hlasité bavení přeruší jednání správní rady a utrápený Francin přiběhne a okřikne ho. Jednou se si sedne Francin na židli, na které bylo ševcovské lepidlo. Členové rady mu pomáhají se odlepit tak vehementně, až se také přilepí a jednání musí být přerušeno. Po čase jede Francin opět do Prahy, tentokrát jí nepřiveze žádný malinkatý dáreček. Vždy prohledává jeho kapsy a když se jí zeptá: „Kdo ti dal dárek?“, vždy odpoví: „Přece můj milovaný manžel.“ Tentokrát by se to však do kapsy nevešlo. Je to přístroj, který se skládá ze skleněných trubic, různých nástavců a elektrod, které jsou naplněny neónem. Přístroj slouží na uklidnění migrény, na srdce, na nervy, na jaterní skvrny, na natržené svaly a na další. Součástí přístroje je i skleněný neónový hřeben, pomocí kterého Francin pročesává její vlasy. Jednou byl Pepin s Maryšou v zahradě a na kusu klacku jí hlučně vysvětloval kolik částí má vojenská puška. Opět přiběhne z kanceláře rozčílený Francin a ptá se, co v zahradě dělají. Na Pepinovu otázku „Kam si mají jako jít hrát?“ rozzuřeně odpoví – třeba na komín! Tak Pepin s Maryšou vylezou na komín. Pepin na komíně usne. Maryša vidí, jak se k pivovaru řítí hasiči. Jedou samozřejmě pro ně, aby je sundali. Pepin pracuje už tři týdny v pivovaře u bednářů. Do města se dostane novinka – rádio. Občané přicházejí do hotelu Na Knížecí, aby si mohli prohlédnout a poslechnout tu zázračnou věc. I Maryša je ohromena rádiem, které teď zkracuje vzdálenost mezi Prahou a jejich městečkem. Díky této myšlence jí napadlo, že si taky něco zkrátí – sukni. Rychle pospíchá do pivovaru s ustřihnutou sukní přímo u kolen. Je tím nadšená a připadá si hned o 10 let mladší. Nasedá na své oblíbené kolo a vyjíždí si do městečka. Okolí (hlavně muži) padají úžasem do kolen. Maryša je tak posedlá módou zkracování, že jejich psovi Muckovi zkrátí sekyrkou ocásek. Doktor Gruntorád mu ocas zaváže. Pes ale stejně bolestí celou noc vil, že Francin popadl pušku a zastřelil ho. Potom s Pepinem vezmou pilku a zkracují nohy u stolu o 10 centimetrů. Pak se jim to zdá hodně, a tak nohy u stolu podloží knihami. Francin se vrací z Prahy a tentokrát přiváží gramofon. Pustí hudbu a požádá manželku o tanec – snaží se tancovat tango. Potom Maryšu požádá o tanec Pepin, bláznivě s ní tancuje a dokonce si jí přehodí i přes záda. Maryša najednou zakopne o špalek, který byl uříznutý od stolu, zvrtne si kotník a noha musí do sádry. Teď má Francin ženu jakou si vždy přál. Nosí jí snídani, oběd z restaurace, stále ji obletuje. Takto jí chce dokázat, jak moc ji má rád. Jeho snem bylo, aby Maryša dostávala každý rok angínu, chřipku nebo zápal plic, aby o ni mohl pečovat. Konečně jí doktor sundává sádru. Maryša dostane další bláznivý nápad. Jede k Boďovi, že chce nový postřih (sestřih) – ovlivnil ji doktor Gruntorád, který nechal koňům zkrátit hřívy a ohony a nový sestřih jí doporučil kvůli lupům. Boďa ji však ostříhat nechce. Musí tedy podepsat revers jako před operací, že si dobrovolně při svém plném vědomí nechává ostříhat vlasy a k tomu mu ještě mu přislíbí basu ležáků. Když jede městečkem s novým krátkým sestřihem do pivovaru, nikdo ji vůbec nemůže poznat. Ti, co ji poznali, vykřikli: „Ustřihla si vlasy!“ a rozhořčeně se za ní vydali do pivovaru. Francin, když vidí tu pohromu, vezme pumpičku od kola, přehne Maryšu přes koleno a před všemi cyklisty jí našvihá pumpičkou.